Muzeum východních Čech: Porovnání verzí

Přidáno 857 bajtů ,  před 1 měsícem
rozšíření - historie
(rozšíření)
(rozšíření - historie)
| popisek = Muzeum východních Čech
| typ = muzeum
| výstavba = 1909–1913
}}
'''Muzeum východních Čech v Hradci Králové''' je krajská [[Muzeum|muzejní]] instituce sídlící v [[Hradec Králové|Hradci Králové]]. Zřizovatelem této příspěvkové organizace je [[Královéhradecký kraj]].
}}</ref> Průmyslové muzeum přesídlilo do školy pro umělecké zámečnictví. Historické muzeum vytvořilo v prostorách domu na Velkém náměstí expozici věnující se [[Prusko-rakouská válka|prusko-rakouské válce]]. Sbírky se však nadále rozrůstaly a dosavadní prostory již přestávaly stačit. Proto bylo rozhodnuto o stavbě samostatné muzejní budovy, jejíž podoba vzešla z návrhu [[Jan Kotěra|Jana Kotěry]] (více viz níže).
 
Do budovy se na podzim 1913 nastěhovala knihovna a v listopadu téhož roku byl zpřístupněn přednáškový sál. Další aktivity znemožnila první světová válka. Sbírky byly instalovány do vitrín teprve na přelomu 20. a 30. let. Díky tomu mohly být zpřístupněny expozice umělecko-průmyslové, historická expozice, síň textilu, lapidárium (v suterénu) a také památky z 1. světové války. Průmyslové muzeum využívalo přízemí s prvním patrem, zatímco druhé patro patřilo historickému muzeu. Roku 1934 muzeum hostilo 15. sjezd Svazu československých muzeí. V letech 1933–41 stál v čele muzea arch. František Tichý, po němž na ředitelském postu následoval dr. František Hejl. V období druhé světové války přišlo o část ze svých sbírek – archiválie spolků a korporací, knihy, sochy, obrazy, památky z první světové války i sbírky Župního pedagogického muzea.<ref name=":5" />
 
Roku 1939 vzniklo nezávislé Přírodovědecké muzeum Zemědělského ústavu, které získalo prostory ve staré radnici na Malém náměstí. Zpřístupněno bylo 2. července toho roku. Jeho prvním ředitelem se stal jeden z iniciátorů jeho vzniku V. F. Hlaváč. V roce 1941 zmíněný ústav zanikl a muzeum bylo převzato městem.<ref>{{Citace monografie
Roku 1939 vzniklo samostatné přírodovědecké muzeum, které získalo prostory ve staré radnici na Malém náměstí. Zpřístupněno bylo 2. července toho roku. Jeho prvním ředitelem se stal jeden z iniciátorů jeho vzniku V. F. Hlaváč. Po druhé světové válce – konkrétně v roce 1946 – došlo ke sloučení Městského přírodovědeckého muzea s Městským uměleckoprůmyslovým muzeem do jedné organizace. Zatímco zpočátku bylo přírodovědné muzeum spíše sbírkou rarit a kuriozit, od konce 60. let již jasně převládala snaha o systematické sbírky geologické, botanické, zoologické i speciální entomologické. Až do roku 1957 však byly vystavovány v budově někdejší radnice na [[Malé náměstí (Hradec Králové)|Malém náměstí]]. V letech 1971–86 byla dokonce v Kotěrově budově instalována expozice „Příroda severovýchodních Čech“, která v té době patřila v Československu k průkopnicky pojatým přírodovědným expozicím. Odborné přírodovědné pracoviště však stále působilo na Malém náměstí. Z něj se do Gayerových kasáren přestěhovalo až v roce 1993.
| příjmení = Václav.
| jméno = Pubal,
| titul = Muzea, galerie a památkové objekty v ČSR
| url = http://worldcat.org/oclc/615367767
| vydavatel = Národní muzeum
| rok vydání = 1973
| oclc = 615367767
Roku 1939 vzniklo samostatné přírodovědecké muzeum, které získalo prostory ve staré radnici na Malém náměstí. Zpřístupněno bylo 2. července toho roku. Jeho prvním ředitelem se stal jeden z iniciátorů jeho vzniku V. F. Hlaváč.}}</ref> Po druhé světové válce – konkrétně v roce 1946 – došlo ke sloučení Městského přírodovědeckého muzea s Městským uměleckoprůmyslovým muzeem do jedné organizace. Zatímco zpočátku bylo přírodovědné muzeum spíše sbírkou rarit a kuriozit, od konce 60. let již jasně převládala snaha o systematické sbírky geologické, botanické, zoologické i speciální entomologické. Až do roku 1957 však byly vystavovány v budově někdejší radnice na [[Malé náměstí (Hradec Králové)|Malém náměstí]]. V letech 1971–86 byla dokonce v Kotěrově budově instalována expozice „Příroda severovýchodních Čech“, která v té době patřila v Československu k průkopnicky pojatým přírodovědným expozicím. Odborné přírodovědné pracoviště však stále působilo na Malém náměstí. Z něj se do Gayerových kasáren přestěhovalo až v roce 1993.
 
Mezitím se měnil zřizovatel muzea. V roce 1959 se z městské instituce stala instituce krajská. Ovšem i její název, struktura a zaměření se v průběhu času proměňovaly (např. Krajský vlastivědný ústav, Krajské vlastivědné muzeum Zdeňka Nejedlého<ref name=":5" />). Významným milníkem se stalo sloučení s muzeem v Pardubicích v roce 1974, po němž organizace využívala název Krajské muzeum východních Čech. Současný název Muzeum východních Čech v Hradci Králové využívá od roku 1991, tedy od osamostatnění [[Východočeské muzeum v Pardubicích|Východočeského muzea v Pardubicích]]. V roce 1993 se součástí muzea stal Památník bitvy 1866 ([[Muzeum války 1866]]) na [[Chlum (Východolabská tabule, 337 m)|Chlumu]] u Hradce Králové. V 90. letech bylo muzeum [[Příspěvková organizace|příspěvkovou organizací]] [[Ministerstvo kultury České republiky|Ministerstva kultury ČR]]. Po zřízení krajských úřadů bylo v roce 2001 přeměněno v příspěvkovou organizaci [[Královéhradecký kraj|Královéhradeckého kraje]].<ref name=":4" />
| místo = Praha
| rok vydání = 1977
}}</ref> Vytvořeny byly z glazované keramiky. Tyto dvě sochy odkazují na staré pevnostní město Hradec králové a nové město Hradec králové. Dříve byly označovány jako Umění a Průmysl<ref name=":2" />, resp. Historie a Průmysl.<ref name=":3" /><ref name=":5" /> Jedna z žen je doplněna bronzovou sochou muže. Rekonstrukce soch proběhla v letech 2003–2004.1975–76<ref>{{Citace name=":5" />monografie
| příjmení = Malina
| jméno = Jiří
| titul = Hradec Králové : umělecké památky ve městě na soutoku Labe a Orlice
| url = https://www.worldcat.org/oclc/56854983
| vydání = Vyd. 1
| vydavatel = Oftis
| místo = Ústí nad Orlicí
| počet stran = 120 s.
| isbn = 80-86042-90-1
| isbn2 = 978-80-86042-90-9
| oclc = 56854983
}}</ref> a 2003–04.<ref name=":5" />
 
[[Interiér]]u budovy byla věnována stejná pozornost jako jejímu exteriéru. Podíleli se na něm význační umělci té doby. Mozaiky v kopuli byly vytvořeny podle pastelových návrhů (kartonů) [[Jan Preisler|Jana Preislera]] z roku 1911. Provedli je [[Josef Novák (malíř)|Josef Novák]] (jedna v červenci 1931) a A. Klouda a M. Ajvajz (zbylé tři až v roce 1941).<ref name=":3" /> Autorem vitráží (mozaikových oken) byl [[František Kysela]].<ref name=":1" /> Vstupní hala (vestibul) je doplněna kovovou fontánkou se sbírek muzea. Původně však měla být instalována kamenná fontánka od [[Jaroslav Horejc|Jaroslava Horejce]]. Osvětlovací kandelábr mezi prvním a druhým poschodím instalován v roce 1924. Kotěra jako autor stavby byl autorem návrhů všeho vnitřního vybavení.<ref name=":5" /> Interiér se podřídil plné funkčnosti muzea, počítal i s rozšířenými prostory pro další možná využití. V muzeu je možné též najít prostory jak pro vzdělávání, tak pro společenské akce. V přízemí se nalézá přednáškový sál pro 200 osob s kavárnou na galerii. Střední část muzea je vystavěna jako tříposchoďová, křídla budovy jsou koncipována jako dvouposchoďová, pod nimi je rozsáhlý [[suterén]]. Výstavní sály se nacházejí v prvními druhém patře a rovněž v suterénu. Ve třetím patře jsou také menší prostory sloužící vzdělávání (býv. ateliér apod.).<ref name=":5" />