Augustin Fibiger: Porovnání verzí

Přidán 1 bajt ,  před 1 měsícem
m
→‎Vlastenecký kněz: + mezisl. mezera
m (→‎Vlastenecký kněz: + mezisl. mezera)
== Vlastenecký kněz ==
[[Soubor:Rodný dům v Bakově nad Jizerou čp. 11.JPG|náhled|Rodný dům v Bakově nad Jizerou čp. 11]]
Byl synem Augustina Fibigera, starosty a měšťana Bakova nad Jizerou a Marie Magdalény Fibigerové. Jednalo se o českého [[Vlastenečtí kněží|vlasteneckého kněze]]. Po svém vysvěcení působil v duchovní správě nejprve jako [[kaplan]] v [[Římskokatolická farnost – děkanství Varnsdorf|Varnsdorfu]] a [[Římskokatolická farnost – arciděkanství Liberec|Liberci]]. Po té byl sekretářem [[Seznam litoměřických biskupů|litoměřického biskupa]] [[Emanuel Jan Křtitel Schöbel|Schöbela]], a i nový [[biskup]] [[Josef Gross]] jej povolal za svého sekretáře. V Litoměřicích proslul tím, že vždy ve výroční den úmrtí [[Karel Hynek Mácha|Karla Hynka Máchy]] sloužil mši svatou za tohoto básníka s mohutnými národními konsekvencemi u českého obyvatelstva. Jeho litoměřický dům na ''Große Wenzelsgasse 10'' ({{Souřadnice|50.5335033|14.1272019}}) se stal centrem [[Litoměřice|litoměřických]] katolických spolků, zvláště těch, které usilovaly o českou národnostní myšlenku. Stal se také prvním starostou katolického sdružení [[Orel (spolek)|Orel]] v Litoměřicích.<br />
Dětství prožívá ve středočeském maloměstě Bakově nad Jizerou. Tam jeho rodina vlastnila dům na náměstí č.p. 11 ({{Souřadnice|50.4810833|14.9358056}}). Byl prvorozeným synem starosty a kováře Augustina Fibigera, který měl se svou ženou Marii ještě mladší dceru Annu a syna Václava. Školní docházku absolvoval v letech [[1875]]-[[1880]] v obecné chlapecké škole v [[Bakov nad Jizerou|Bakově nad Jizerou]] ({{Souřadnice|50.4821111|14.9359722}}), kde patřil k nejnadanějším žákům. Po té pokračoval v jednoroční školní docházce v [[Školství v České Lípě|měšťanské škole]] v [[Česká Lípa|České Lípě]], aby se zdokonalil v německém jazyce. Jeho výborné školní výsledky, byly otcem odměněny tím, že umožnil jeho další studium na osmiletém gymnaziu v [[Mladá Boleslav|Mladé Boleslavi]] ({{Souřadnice|50.416|14.9066944}}). Tato volba, se projeví jako správná, Fibiger zde v letech [[1881]]-[[1889]] opět dosáhl výtečných výsledků. Jako student, rád sledoval otce při jednání rady města a vedl s ním dlouhé diskuse o státní správě. Otec ho i jako budoucího úředníka pověřuje drobnými úkoly ve správě města. Tyto zkušenosti záhy zúročí. Po absolvování gymnasia, které ukončí v roce 1889 s vyznamenáním, se rozhodne pokračovat ve studiu. Rozpočet rodiny však zdaleka neodpovídá požadavkům na další studium. Jako nabídka z čistého nebe přichází možnost studia v [[Řím]]ě na bohoslovecké fakultě. Po delším váhání, rodiče svolili ke studiu. V říjnu roku [[1889]] nastupuje na vlak, který ho odvezl, za věděním do [[Řím|věčného města]]. Řím mladého chlapce přímo uchvátil. Teplý vzduch a ty vůně tak jiné než znal ve své domovině. Ubytoval se v klášteře [[Řád trinitářů|Trinitářu]] na ''Via Sitina 73'' ({{Souřadnice|41.9056111|12.4842222}}), kam [[Alumnus|alumni]] přesídlili, teprve před rokem z [[Papežská kolej#Koleje a konvikty pro kněžské alumny|lombardského papežského semináře svatých Ambrože a Karla]] (''San Carlo al Corso''), kde bydleli [[Bohoslovec|bohoslovci]] (v letech [[1887]]–[[1888]]). Tím se stal chovancem [[Nepomucenum#Bohemicum|''Collegio Boemo'' – Bohemicum]], kde začal studovat [[Filosofie|filozofii]] a [[Teologie|teologii]]. Začaly mu nové povinnosti. V prvé řadě musel zvládnout [[Italština|italštinu]], která je zde komunikačním jazykem a všechny úkoly, spojené se studiem. Do Bakova poslal mnoho dopisů, kde popisuje krásy duchovních i světských památek Říma a dalších italských měst. Zároveň z dopisů vyzařuje stesk po rodině. Den [[24. září]] [[1892]] byl donucen studia přerušit, z důvodu nástupu vojenské služby. Po omilostnění císařem [[František Josef I.|Františkem Josefem I.]] je propuštěn z armády a [[31. prosinec|31. prosince]] [[1892]] se vrátil do koleje k dokončení studii. 31. prosince [[1893]] byl vysvěcen na [[Jáhen|jáhna]] Svá studia v Římě završil [[14. květen|14. května]] [[1894]] vysvěcením na kněze. Z koleje odešel [[25. červen|25. června]] [[1894]].
Od [[1. srpen|1. srpna]] [[1894]] nastupuje svou dráhu v duchovní zprávě, jako kaplan [[Kostel svatého Petra a Pavla (Varnsdorf)|chrámu sv. Petra a Pavla]]