Serge Gainsbourg: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
opravy odkazů
m Napřímení odkazu.
Řádek 19:
Ve svých začátcích podepsal nahrávací smlouvu s firmou [[Philips]]. Jeho hudební tvorba byla od počátku ovlivněna [[jazz]]em a [[blues]], ve druhé polovině 60. let se objevily dokonce náznaky tehdejší vlny [[psychedelie]]. V průběhu dalších let s oblibou čerpá z řady dalších stylových oblastí (latinskoamerická hudba, [[funk]], [[reggae]] atd).
 
V roce [[1969]] natočil světoznámý duet s [[Jane Birkinová|Jane Birkinovou]] – ''[[Je t'aime moi non plus]]'' (poté, co její nazpívání dočasně odmítla [[Brigitte BardotBardotová]]ová). Jane Birkin byla v letech [[1968]]-[[1980]] jeho partnerkou a má s ní dceru [[Charlotte Gainsbourgová|Charlotte Gainsbourgovou]] (* 1971). Písňové texty psal pro řadu francouzských zpěvaček a hereček, kromě zmíněné Jane Birkinové také pro [[France Gallová|France Gallovou]], [[Juliette Gréco]], [[Françoise Hardyová|Françoise Hardyovou]], [[Catherine Deneuve]] a další. Skladba ''Poupée de cire, poupée de son'', kterou napsal pro France Gall, vyhrála v roce 1965 [[Eurovision Song Contest|Velkou cenu Eurovize]]. V 70. a 80. letech se objevil v řadě filmů, m.j. ''Je t´aime, moi non plus'' (1976), ''Équateur'' (1983) či ''Stan the Flasher'' (1989). V posledních letech vystupoval především v televizi, ale psal i texty pro zpěvačky [[Vanessa Paradis|Vanessu Paradisovou]] a [[Viktor Lazlo]].
 
Byl jedním z nejplodnějších francouzských hudebníků a literátů druhé poloviny dvacátého století. Jeho individualistická osobnost zasahovala do mnoha [[hudba|hudebních]], [[kinematografie|kinematografických]] a [[literatura|literárních]] stylů. Kromě několika [[film]]ů a [[videoklip]]ů, které sám natočil, složil hudbu k více jak čtyřiceti dalším. Vytvořil si image skandalisty a provokatéra, který byl považován za nástupce [[prokletí básníci|prokletých básníků]].