Desfoursové: Porovnání verzí

| konec vlády =

| současná hlava =

}}

'''Desfoursové''' [''defúrové''] (též '''Des Fours''') jsou šlechtický rod, který do českých zemí přišel z [[Lotrinsko|Lotrinska]]. Hlavním sídlem rodu v Čechách byl po tři sta let [[Hrubý Rohozec (zámek)|zámek Hrubý Rohozec]], k tomuto panství patřila také část [[Jizerské hory|Jizerských hor]]. Dočasně patřily Desfoursům také další statky v různých částech Čech ([[Velhartice]], [[Průhonice]], [[Náchod]]). Na základě sňatku spojili v roce 1798 své jméno s vymřelým rodem [[Valderodové z Eckhausenu|Valderodů z Eckhausenu]] (tedy '''Desfours-Walderode''', resp. '''Des Fours-Walderode''', '''Des Fours Walderode'''). Díky dědictví po Valderodech rozšířili svůj majetek i na Moravu ([[Křetín]], [[Potštát]]). Majetek rodu byl v roce [[1945]] zkonfiskován na základě [[Benešovy dekrety|Benešových dekretů]], od roku [[1990]] vedou dědicové rodu soudní spor o restituci Hrubého Rohozce.

Zakladatelem rodu byl '''Guilleminus des Vieux Fours''', který pocházel z [[Brabantské vévodství|Brabantska]], vstoupil do služeb lotrinského vévody [[René I. z Anjou|Reného I.]] a v roce [[1425]] byl povýšen do šlechtického stavu, v polovině 15. století se rodina trvale usadila v [[Lotrinsko|Lotrinsku]] na panstvích Mount a Athienville. Louis Desfours (1543–1614) byl lotrinským vyslancem na dvoře [[Rudolf II.|Rudolfa II.]] a jeho syn [[Mikuláš Desfours|Mikuláš]] (1588–1661) jako císařský vojevůdce za [[Třicetiletá válka|třicetileté války]] položil základy rodového bohatství v Čechách.

 

 

== Historie rodu v 17.–20. století ==

Mikulášův jediný syn [[Albrecht Maxmilián I. Desfours|Albrecht Maxmilián I.]] (1629–1683) dosáhl v armádě hodnosti [[generál]]a, v dalších generacích se ale Desfoursové ve veřejném životě angažovali jen výjimečně. Albrecht Maxmilián měl ze dvou manželství celkem 23 dětí, většina z nich ale zemřela v dětství, nové rodové větve, rohozeckou, maloskalskou a semilskou založili synové [[Albrecht Maxmilián II. Desfours|Albrecht Maxmilián II.]] (1671–1732), Matyáš Václav (1674–1710) a Ferdinand Magnus (1677–1753). Nejmladší Ferdinand Magnus zdědil Semily a sňatkem získal [[Radenín]] v [[Jižní Čechy|jižních Čechách]], přežil ale své tři syny i jediného vnuka zemřelého v dětství, takže jeho úmrtím semilská větev zanikla již v roce 1753.

 

 

=== Rohozecká větev ===

Zakladatelem rohozecké větve byl Albrecht Maxmilián II., který si mimo jiné nechal vystavět [[Palác Porgesů z Portheimu|Desfourský palác]] v Praze (později zvaný Wimmerovský, či Porgesovský), v roce 1718 přikoupil [[Průhonice (zámek)|Průhonice]] u Prahy. Jeho dědic [[Karel Josef Desfours|Karel Josef]] (1701–1775) pobýval převážně na zámku ve [[Spálené Poříčí (zámek)|Spáleném Poříčí]], za [[Války o rakouské dědictví|válek o rakouské dědictví]] se zkompromitoval jako hostitel francouzských generálů a od krále [[Karel VII. Bavorský|Karla Albrechta]] přijal hodnost komořího, takže upadl v nemilost u [[Marie Terezie]]. Zadlužené [[Spálené Poříčí]] musel v roce 1749 prodat, později byla uvalena vnucená správa i na jeho majetek v [[Severní Čechy|severních Čechách]]. Jeho mladší bratr Albrecht Maxmilián III. (1708–1748) zdědil Průhonice a oženil se s Ludmilou Piccolominiovou (1703–1768). Jejich syn Josef Vojtěch (1734–1791) byl od roku 1757 majitelem Průhonic a po vymření [[Piccolominiové|Piccolominiů]] zdědil v roce 1783 jejich majetek v Čechách ([[Náchod]]), své nároky ale musel obhajovat u soudu. Fakticky dědictví převzal v roce 1787, náchodské panství se šesti městy a 80 vesnicemi bylo největším celkem, které bylo v majetku Desfoursů. Jednalo se ale jen o krátkou epizodu, protože Josef Vojtěch byl milovníkem velkolepých honů a slavností a panství značně zadlužil. Po smrti Josefa Vojtěcha musel jeho bratranec František Antonín I. (1730–1822) svolit k dražbě a Náchod byl za milión a čtvrt zlatých prodán kuronskému vévodovi [[Petr Biron|Petru Bironovi]].

 

 

Posledním potomkem rohozecké větve byl [[František Antonín II. Desfours|František Antonín II.]] (1773–1831), který realizoval empírovou přestavbu Hrubého Rohozce. Po jeho smrti přešel majetek na mladší linii maloskalskou (''Desfours-Walderode'').

 

=== Maloskalská větev (Desfours-Walderode) ===