Desfoursové: Porovnání verzí

Odebráno 17 bajtů ,  před 1 měsícem
doplnění
(doplnění)
značka: editor wikitextu 2017
 
| konec vlády =
| současná hlava =
| větve rodu = Desfours Walderode
}}
'''Desfoursové''' [''defúrové''] (též '''Des Fours''') jsou šlechtický rod, který do českých zemí přišel z [[Lotrinsko|Lotrinska]]. Hlavním sídlem rodu v Čechách byl po tři sta let [[Hrubý Rohozec (zámek)|zámek Hrubý Rohozec]], k tomuto panství patřila také část [[Jizerské hory|Jizerských hor]]. Dočasně patřily Desfoursům také další statky v různých částech Čech ([[Velhartice]], [[Průhonice]], [[Náchod]]). Na základě sňatku spojili v roce 1798 své jméno s vymřelým rodem [[Valderodové z Eckhausenu|Valderodů z Eckhausenu]] (tedy '''Desfours-Walderode''', resp. '''Des Fours-Walderode''', '''Des Fours Walderode'''). Díky dědictví po Valderodech rozšířili svůj majetek i na Moravu ([[Křetín]], [[Potštát]]). Majetek rodu byl v roce [[1945]] zkonfiskován na základě [[Benešovy dekrety|Benešových dekretů]], od roku [[1990]] vedou dědicové rodu soudní spor o restituci Hrubého Rohozce.
Zakladatelem rodu byl '''Guilleminus des Vieux Fours''', který pocházel z [[Brabantské vévodství|Brabantska]], vstoupil do služeb lotrinského vévody [[René I. z Anjou|Reného I.]] a v roce [[1425]] byl povýšen do šlechtického stavu, v polovině 15. století se rodina trvale usadila v [[Lotrinsko|Lotrinsku]] na panstvích Mount a Athienville. Louis Desfours (1543–1614) byl lotrinským vyslancem na dvoře [[Rudolf II.|Rudolfa II.]] a jeho syn [[Mikuláš Desfours|Mikuláš]] (1588–1661) jako císařský vojevůdce za [[Třicetiletá válka|třicetileté války]] položil základy rodového bohatství v Čechách.
 
Mikuláš Desfours se v [[Císařská armáda Svaté říše římské(habsburská)|císařské armádě]] uplatnil po boku [[Albrecht z Valdštejna|Albrechta z Valdštejna]], který mu zajistil hodnost plukovníka ([[1625]]), díky němu také získal první majetek v Čechách (Hrubý Rohozec, 1628), Valdštejn byl i kmotrem Mikulášova nejstaršího syna. V roce 1629 byl povýšen do stavu [[Svobodný pán|svobodných pánů]] a v roce [[1634]] získal titul říšského hraběte a hodnost generála. Po Valdštejnově smrti obdržel z jeho konfiskovaného majetku ještě panství [[Semily]]. V roce [[1660]] zdědil po starší lotrinské větvi majetek v Lotrinsku (panství Mont a Athienville), rozhodl se ale zůstat v Čechách.
 
== Historie rodu v 17.–20. století ==
Mikulášův jediný syn [[Albrecht Maxmilián I. Desfours|Albrecht Maxmilián I.]] (1629–1683) dosáhl v armádě hodnosti [[generál]]a, v dalších generacích se ale Desfoursové ve veřejném životě angažovali jen výjimečně. Albrecht Maxmilián měl ze dvou manželství celkem 23 dětí, většina z nich ale zemřela v dětství, nové rodové větve, rohozeckou, maloskalskou a semilskou založili synové [[Albrecht Maxmilián II. Desfours|Albrecht Maxmilián II.]] (1671–1732), Matyáš Václav (1674–1710) a Ferdinand Magnus (1677–1753). Nejmladší Ferdinand Magnus zdědil Semily a sňatkem získal [[Radenín]] v [[Jižní Čechy|jižních Čechách]], přežil ale své tři syny i jediného vnuka zemřelého v dětství, takže jeho úmrtím semilská větev zanikla již v roce 1753.
 
Kromě úprav a novostaveb zámeckých sídel se aktivity Desfoursů v 17. a 18. století odehrávaly také v oblasti podpory katolické církve a jejich zásluhou vznikla řada kostelů na rodových panstvích ([[Kostel svatého Jakuba Většího (Železný Brod)|Železný Brod]], [[Kostel svatého Michaela archanděla (Smržovka)|Smržovka]], [[Jenišovice (okres Jablonec nad Nisou)|Jenišovice]], [[Kostel Nejsvětější Trojice (Bzí)|Bzí]], [[Kostel Navštívení Panny Marie (Bozkov)|Bozkov]]). Byli také donátory řádu [[Řád Nejmenších bratří sv. Františka z Pauly|paulánů]] a v jejich pražském [[Kostel svatého Salvátora (Praha, Salvátorská ulice)|kostele sv. Salvátora]] byla rodová hrobka. Po zrušení [[Bývalý klášterKlášter pavlánů u svatého Salvátora(Praha)|paulánského kláštera]] byla nová hrobka zřízena v Železném Brodě. Zásluhou Desfoursů byla kolonizována dosud neosídlená část [[Jizerské hory|Jizerských hor]] a některé názvy nových obcí odkazují na členy rodu ([[Albrechtice v Jizerských horách]], [[Josefův Důl (okres Jablonec nad Nisou)|Josefův Důl]]), zde také došlo k rozvoji sklářství. Jméno rodu připomíná také název obce [[Defurovy Lažany]] na [[Okres Klatovy|Klatovsku]], zdejší zámek jim patřil v 18. století.
 
=== Rohozecká větev ===
[[Soubor:Hrádek_u_Sušice,_zámek.JPG|náhled|vpravo|Zámek [[Hrádek (okres Klatovy)|Hrádek u Sušice]], sídlo hrádecké linie Desfoursů v letech 1731–1826]]
Zakladatelem rohozecké větve byl Albrecht Maxmilián II., který si mimo jiné nechal vystavět [[Palác Porgesů z Portheimu|Desfourský palác]] v Praze (později zvaný Wimmerovský, či Porgesovský), v roce 1718 přikoupil [[Průhonice (zámek)|Průhonice]] u Prahy. Jeho dědic [[Karel Josef Desfours|Karel Josef]] (1701–1775) pobýval převážně na zámku ve [[Spálené Poříčí (zámek)|Spáleném Poříčí]], za [[Války o rakouské dědictví|válek o rakouské dědictví]] se zkompromitoval jako hostitel francouzských generálů a od krále [[Karel VII. Bavorský|Karla Albrechta]] přijal hodnost komořího, takže upadl v nemilost u [[Marie Terezie]]. Zadlužené [[Spálené Poříčí]] musel v roce 1749 prodat, později byla uvalena vnucená správa i na jeho majetek v [[Severní Čechy|severních Čechách]]. Jeho mladší bratr Albrecht Maxmilián III. (1708–1748) zdědil Průhonice a oženil se s Ludmilou Piccolominiovou (1703–1768). Jejich syn Josef Vojtěch (1734–1791) byl od roku 1757 majitelem Průhonic a po vymření [[Piccolominiové|Piccolominiů]] zdědil v roce 1783 jejich majetek v Čechách ([[Náchod]]), své nároky ale musel obhajovat u soudu. Fakticky dědictví převzal v roce 1787, náchodské panství se šesti městy a 80 vesnicemi bylo největším celkem, které bylo v majetku Desfoursů. Jednalo se ale jen o krátkou epizodu, protože Josef Vojtěch byl milovníkem velkolepých honů a slavností a panství značně zadlužil. Po smrti Josefa Vojtěcha musel jeho bratranec František Antonín I. (1730–1822) svolit k dražbě a Náchod byl za milión a čtvrt zlatých prodán kuronskému vévodovi [[Petr Biron|Petru Bironovi]].
 
 
Posledním potomkem rohozecké větve byl [[František Antonín II. Desfours|František Antonín II.]] (1773–1831), který realizoval empírovou přestavbu Hrubého Rohozce. Po jeho smrti přešel majetek na mladší linii maloskalskou (''Desfours-Walderode'').
 
[[Soubor:Hrádek_u_Sušice,_zámek.JPG|náhled|vpravo|Zámek [[Hrádek (okres Klatovy)|Hrádek u Sušice]], sídlo hrádecké linie Desfoursů v letech 1731–1826]]
 
=== Maloskalská větev (Desfours-Walderode) ===