Josef Maria Karel z Lobkowicz: Porovnání verzí

Přidáno 65 bajtů ,  před 1 měsícem
opravy a doplnění
m (oprava data narození)
(opravy a doplnění)
| poznámky =
}}
'''Josef Maria Karel kníže z Lobkowicz''' (též '''z Lobkovic''') ([[Němčina|německy]] ''Joseph Maria Karl Fürst von Lobkowitz''), ([[8. leden|8. ledna]] [[17241725]], [[Praha]] – [[5. březen|5. března]] [[1802]], [[Vídeň]]) byl [[Čechy|český]] [[Šlechta|šlechtic]], [[Císařská armáda (habsburská)|rakouský]] vojevůdce a diplomat. Ve válkách 18. století dosáhl v armádě hodnosti [[Polní maršál|polního maršála]], mezitím se uplatnil jako diplomat a byl dlouholetým velvyslancem v [[Ruské impérium|Rusku]] (1764–1777).<ref>''Ottův slovník naučný'', díl 16.; Praha, 1900 (reprint 1999); s. 227 ISBN 80-7185-057-8</ref>
 
== Životopis ==
Pocházel z významného českého šlechtického rodu [[Lobkovicové|Lobkowiczů]], patřil k rodové větvi označované později jako mělnická. Narodil se v Praze jako třetí syn polního maršála [[Jan Jiří Kristián z Lobkowicz|Jana Jiřího Kristiána z Lobkowicz]] (1686–1753) a jeho manželky Karolíny, rozené [[Valdštejnové]] (1702–1780). Od mládí sloužil v armádě a pod otcovým velením se zúčastnil [[války o rakouské dědictví]], již v roce 1748 byl podplukovníkem. V roce 1752 dosáhl hodnosti plukovníka, později se několikrát vyznamenal v [[Sedmiletá válka|sedmileté válce]]. V roce 1757 byl zraněn v [[Bitva u Kolína|bitvě u Kolína]] a o rok později byl povýšen na [[generálmajor]]a. V dalších letech vynikl v tažení v Německu a v roce 1760 získal [[Vojenský řád Marie Terezie]]. Po sedmileté válce byl povýšen na [[Polní podmaršálek|polního podmaršála]] a poté vstoupil do diplomatických služeb. V letech 1764–1777 byl rakouským velvyslancem v [[Petrohrad]]ě, kde se mimo jiné zajímal o vědy, literaturu a umění. U carského dvora vydržoval vlastní orchestr, který později převezl do Vídně. Během diplomatické mise v Rusku byl povýšen na generála jízdy (1771) a nakonec mimo aktivní službu dosáhl hodnosti polního maršála (1785). Mezitím v roce 1772 získal [[Řád zlatého rouna]], byl též [[Tajný rada|císařským tajným radou]] a [[Císařský komorník|komořím]].
V roce 1752 se ve Vídni oženil s [[Marie Josefa z Harrachu|Marií Josefou, rozenou hraběnkou Harrachovou]] (1727–1788), dcerou českého [[Nejvyšší kancléř|nejvyššího kancléře]] [[Bedřich August Harrach|Bedřicha Augusta Harracha]]. Marie Josefa byla v době sňatku již vdovou po knížeti [[JohannJan Nepomuk Karel z Lichtenštejna|Janu Nepomukovi z Lichtenštejna]] (1724–1748). Z manželství s Josefem Lobkowiczem měla čtyři děti, z nichž dva synové zemřeli v dětství (Josef Bernard, 1754–1768; Ferdinand, 1759–1761). Dcera Marie Eleonora (1753–1802) se stala jeptiškou. Nejmladší z potomstva byla dcera Marie Josefa (1756–1823), která se provdala za polního maršála knížete [[Karel Auersperg|Karla Auersperga]] (1750–1822).
 
Josef Maria měl devět sourozenců, z nichž bratři Karel Adam (1719–1760), Filip Josef (1732–1760) a Leopold (1734–1760) padli jako důstojníci rakouské armády za sedmileté války. Další bratr [[August Antonín Josef z Lobkowicz|August Antonín]] (1729–1803) jako jediný zanechal další potomstvo a stal se zakladatelem mělnické rodové linie (panství [[Mělník]] vyženil v roce 1753 s hraběnkou Marií Ludmilou Černínovou z Chudenic (1738–1790).