Šternberkové: Porovnání verzí

Přidáno 403 bajtů ,  před 6 měsíci
oprava jména, osobnost, wl, drobné doplnění
(lf)
(oprava jména, osobnost, wl, drobné doplnění)
 
[[Soubor:Kaspar_Maria_Sternberg_Litho.JPG|náhled|vlevo|Hrabě [[Kašpar Šternberk|Kašpar Maria ze Šternberka]], spoluzkakladatel [[Národní muzeum|Národního muzea]]]]
Zakladatelem častolovické větve byl [[Štěpán Jiří ze Šternberka|Štěpán Jiří]] (1567–1625), mladší bratr Adama II. Ten původně vlastnil statky na Benešovsku, které v roce 1600 prodal, aby mohl v severních Čechách koupit [[Postoloprty]], které pak rozšiřoval dalšími drobnými nákupy. Byl protestant, ale stejně jako jeho starší bratr měl blíže k náboženskému kompromisu. Po porážce stavovského povstání byl vyšetřován, ale přestoupil na katolickou víru a díky přímluvě příbuzných si udržel i majetek. Z jeho synů Jaroslav[[Jan Rudolf ze Šternberka|Jan Rudolf]] (1595–1638) prodal Postoloprty a místo nich koupil [[Zásmuky]] (1638), které až do 20. století patřily k majetkovým základnám rodu. V další generaci [[Adolf Vratislav ze Šternberka|Adolf Vratislav]] (1627–1703) dosáhl dalšího rozšíření majetku sňatkem s Annou Lucií Slavatovou (1637–1703), jednou z dědiček obrovského majetku vymřelého rodu [[Slavatové z Chlumu a Košumberka|Slavatů]] ([[Žirovnice]], [[Stráž nad Nežárkou]]). Kromě toho Adolf Vratislav koupil v roce 1694 panství [[Častolovice]], od nějž je odvozen název této rodové linie. Adolf Vratislav zastával řadu funkcí, nakonec byl [[Nejvyšší purkrabí|nejvyšším purkrabím]] (1685–1703) a získal [[Řád zlatého rouna]].
 
Adolfův starší syn [[František Damián ze Šternberka|František Damián Josef]] (1667–1723) byl zemským sudím a královským radou, po otci zdědil fideikomis Zásmuky-Častolovice. Jeho syn [[František Filip ze Šternberka|František Filip]] (1708–1786) se uplatnil jako diplomat ([[Řezno]], [[Drážďany]]), později byl dlouholetým nejvyšším hofmistrem [[Marie Terezie]] (1765–1780) a získal Řád zlatého rouna. V další generaci Kristián Filip (1732–1811) získal sňatkem s hraběnkou Augustou z Manderscheidu (1744–1811) říšská panství Manderscheid a Blankenheim, spolu s tím také členství v říšském kolegiu vestfálských hrabat. Jejich syn [[František Josef ze Šternberka a Manderscheidu|František Josef]] (1763–1830) sloučil jméno a erb obou rodů (''Šternberk-Manderscheid''). O majetek v [[Svatá říše římská|Říši]] přišel v rámci [[Napoleonské války|napoleonských válek]] a náhradou získaná panství Weissenau a Schussenried vzápětí prodal. Proslul především jako významná osobnost z počátků českého národního obrození, byl dlouholetým prezidentem [[Společnost vlasteneckých přátel umění|Společnosti vlasteneckých přátel umění]] (1802–1830) a členem [[Královská česká společnost nauk|Královské české společnosti nauk]]. Pro obě instituce pomáhal získávat umělecké předměty a [[Národní muzeum|Národnímu muzeu]] odkázal také bohatý archív Manderscheidů a numismatickou sbírku. Aniž by předtím zastával vyšší funkce, jeho prestiž ve společnosti jej nakonec dovedla k úřadu [[Nejvyšší komorník|nejvyššího komorníka]] Českého království (1824–1830).
 
[[Soubor:Leopold_Sternberg_Litho.jpg|náhled|vlevo|Hrabě [[Leopold ze Šternberka|Leopold II. ze Šternberka]] (1811-1899), c.k. generál jezdectva, rytíř Řádu zlatého rouna]]
[[František Adam ze Šternberka|Adam František]] (1711–1789), starší syn [[František Leopold ze Šternberka|Františka Leopolda]], zdědil Žirovnici a v letech 1768–1789 byl [[Nejvyšší maršálek|nejvyšším maršálkem]] Českého království. Ze dvou manželství měl dva syny, z nichž Adam (1751–1811) zemřel bez potomstva. Mladší syn Leopold I. (1776–1858) koupil v roce 1804 za 660 000 zlatých panství [[Malenovice (Zlín)|Malenovice]] z dědictví vymřelého rodu [[Salmové|Salm-Neuburgů]]. Poté po starším bratrovi zdědil Zásmuky a Častolovice (1811) a nakonec po Kašparu Mariovi také Radnice a Březinu (1838). Jeho nejstarší syn [[Jaroslav Šternberk|Jaroslav]] (1809–1874) byl jako vlastník fideikomisu povolán v roce 1861 mezi dědičné členy rakouské [[Panská sněmovna|panské sněmovny]], inicioval novogotickou přestavbu zámku v Častolovicích, zemřel ale bez potomstva. Většinu jeho majetku zdědil mladší bratr [[Leopold ze Šternberka|Leopold II.]] (1811–1899), c. k. generál jezdectva a rytíř Řádu zlatého rouna. V další generaci Leopold III. (1865–1937) rozšířil rodový majetek o [[Červený Hrádek (Bečváry)|Červený Hrádek]] (1887) a zasloužil se o další přestavbu častolovického zámku zpět do renesanční podoby. Jeho mladší bratr [[Vojtěch Václav Sternberg|Vojtěch Václav]] (1868–1930) proslul jako cestovatel a v letech 1904–1911 byl jako kontroverzně vnímaný politik poslancem [[Český zemský sněm|českého zemského sněmu]]. Leopold IV. (1896–1957) byl členem delegace, která v září 1938 přednesla [[Edvard Beneš|prezidentu Benešovi]] první z [[Deklarace zástupců české šlechty na obranu československého státu a národa|deklarací české šlechty na obranu československého státu]]. Odešel z [[Československo|Československa]] v roce 1948 a jeho dcera [[Franziska Diana Sternbergová|Diana, provdaná Phippsová]] (* 1936) získala [[Častolovice (zámek)|Častolovice]] a [[Zásmuky (zámek)|Zásmuky]] v restitučním řízení v roce 1991. Mladší bratr Leopolda IV. Jaroslav (1900–1943) zdědil Malenovice a Pohořelice a za první republiky byl důstojníkem československé armády. Jeho manželce Marii, rozené Grošové, byl majetek v roce 1948 zabaven a po roce 1989 jej v restituci získali potomci bratra Marie - Jiří a Karel Grošovi.
 
Nejmladší syn Leopolda I. Zdeněk (1813–1900) zdědil po otci Radnice a v roce 1841 koupil zpět nejstarší rodové sídlo Český Šternberk, v roce 1868 navíc získal zámek [[Jemniště (nový zámek)|Jemniště]]. Tyto akvizice byly umožněny díky ziskům z těžby hnědého uhlí v [[Břasy|Břasích]] na radnickém panství. Jemniště se tehdy stalo hlavním rodovým sídlem a zámecký park byl obohacen o sochy přivezené ze Šternberského paláce ve [[Vídeň|Vídni]]. [[Radnice (okres Rokycany)|Radnice]], [[Březina (zámek, okres Rokycany)|Březinu]], Český Šternberk a vídeňský palác zdědil starší syn Alois (1850–1907) a Jemniště mladší Filip (1852–1924). Posledním majitelem před znárodněním v roce 1948 byl [[Jiří Douglas Sternberg|Jiří Douglas]] (1888–1965), kterému i po zabavení majetku bylo umožněno, aby na Českém Šternberku zůstal kastelánem a průvodcem. Jeho nejstarší syn [[Zdeněk Sternberg|Zdeněk]] (1923–2021) získal v restitucích zpět v roce 1991 Český Šternberk a Březinu. Současným správcemmajitelem Českého Šternberka je jeho syn [[Filip Sternberg (1956)|Filip]] (* 1956). Zdeňkův mladší bratr [[Jan Bosco Sternberg|Jan Bosco]] (* 19361936–2012) emigroval z Československa v roce 1968 a v roce 1995 dosáhl navrácení zámku Jemniště. Majetek v Jemništi spravuje jeho syn [[Jiří Sternberg|Jiří]] (* 1968).
 
== Významné osobnosti ==
* [[Kašpar Šternberk|Kašpar Maria]] (1761–1838), botanik, spoluzakladatel Národního muzea
* [[František Josef ze Šternberka a Manderscheidu|František Josef]] (1763–1830), mecenáš, spoluzakladatel [[Národní muzeum|Národního muzea]]
* [[Jaroslav Šternberk|Jaroslav]] (1809–1874), majitel fideikomisu, dedičný člen [[Panská sněmovna|rakouské Panské sněmovny]]
* [[Leopold ze Šternberka|Leopold II.]] (1811–1899), c. k. generál jezdectva, rytíř [[Řád zlatého rouna|Řádu zlatého rouna]]
* [[Vojtěch Václav Sternberg|Vojtěch Václav]] (1868–1930), cestovatel, spisovatel, poslanec [[Český zemský sněm|českého zemského sněmu]]
* [[Zdeněk Sternberg]] (1923–2021), restituent hradu [[Český Šternberk (hrad)|Český Šternberk]]
* [[Jan Bosco Sternberg|Jan Bosco]] (1936–2012), restituent [[Jemniště (nový zámek)|zámku Jemniště]]
* [[Filip Sternberg (1956)|Filip Sternberg]] (* 1956), správcemajitel hradu Český Šternberk
 
== Erb a motto ==