Zikmund II. Smiřický ze Smiřic: Porovnání verzí

Jako nekatolík studoval v cizině., Nejdřívenejprve na gymnáziu ve [[Görlitz|Zhořelci]] a potompoté na univerzitě ve Wittenbergu. Studia však nedokončil.<ref name="nln"/><ref name="Juřík"/> Ovládal několik jazyků, mezi ně patřila: češtinačeštinu, němčinaněmčinu, italštinaitalštinu a částečně i francouzštinafrancouzštinu.<ref name="Juřík"/> Zastával významné [[Dvorský úřad|dvorské]] a [[Zemský úřad|zemské úřady]]. Působil na dvoře [[Maxmilián II. Habsburský|Maxmiliána II.]] a jeho syna [[Rudolf II.|Rudolfa II]]. U podivínského císaře zastával funkci číšníka, císařského rady a [[Císařský komorník|císařského komorníka]]. V letech 1603–1604 se stalbyl hejtmanem [[Hradecký kraj|Hradeckéhohradeckého kraje]] a v letech 1605–1606 [[Kouřimský kraj|Kouřimskéhokouřimského kraje]].<ref name="nln"/><ref>{{Citace monografie

* syn (snad Ladislav)<ref name="Juřík"/> –, zemřel mlád<ref name="nln"/>

* [[Jindřich Jiří Smiřický ze Smiřic|Jindřich Jiří]] (1592–1630) –, duševně chorý, poslední mužský člen rodu

** ∞ [[Jindřich Michal Slavata z Chlumu|Jindřich Michal]] [[Slavatové z Chlumu a Košumberka|Slavata z Chlumu a Košumberka]].

Starší ze sester Eliška Kateřina se zamilovala do mladého kováře. Poté, co se o jejich vztahu otec dozvěděl, nechal dceru převézt do domácího vězeníuvěznit na hradě [[Kumburk|Kumburku]] (asi r. 1606). Odtud ji vysvobodil a oženil se s ní Ota Jindřich z Vartemberka. Následné tahanice o Jičín a Kumburk se sestrou a Slavatou skončily 1. února 1620 výbuchem v jičínském zámku, při němž Eliška Kateřina i Slavata zahynuli.<ref name=":0">{{Citace monografie

Správy [[Kostelec nad Černými lesy|kosteleckého panství]] se ujal po smrti svého strýce [[Jaroslav I. Smiřický ze Smiřic|Jaroslava I.]], vysokého královského úředníka, který však přežil všechny své děti. DáleVlastnil vlastniltaké panství [[Hrubá Skála (zámek)|Hrubá Skála]], v roce 1591 koupil [[Český Dub]] a v roce 1607 koupil za 84 tisíc kop grošů českých panství [[Kumburk]] s městem [[Jičín]].<ref name="Juřík"/> Po smrti obou svých bratrů se stal jedním z nejbohatších šlechticů v Čechách. V roce 1603 byl podle počtu osedlých dokonce druhým nejbohatším šlechticem.<ref>{{Citace sborníku | příjmení = Míka | jméno = Alois | autor = | odkaz na autora = Alois Míka | titul = Majetkové rozvrstvení české šlechty v předbělohorském období | odkaz na titul = | příjmení sestavitele = | jméno sestavitele = | sestavitel = | sborník = Sborník historický, sv. 15 | odkaz na sborník = Sborník historický | vydavatel = Historický ústav ČSAV | odkaz na vydavatele = | místo = Praha | rok vydání = 1967 | isbn = | url = | kapitola = | strany = 63}}</ref> Jeho velkéVelké bohatství mu umožnilo mecenášské aktivity.

Po Zikmundově smrti se rodových panství na krátkou dobu ujal jeho syn [[Jaroslav II. Smiřický ze Smiřic|Jaroslav II.]], který však zemřel jakomlád mladý16. února 1611<ref name=":0" /> a po jeho smrti majetky přešly na další příbuzné z náchodské větve ([[Albrecht Václav Smiřický ze Smiřic]]).