Antonio Fogazzaro: Porovnání verzí

Přidáno 435 bajtů ,  před 2 měsíci
doplnění, oprava, typografie, stylistika, odebrání neplatného a přidání odkazu ndk
m (+ kategorie)
(doplnění, oprava, typografie, stylistika, odebrání neplatného a přidání odkazu ndk)
 
| díla = ''Malý starodávný svět''
}}
'''Antonio Fogazzaro''' ([fogacáro]; [[25. březen|25.  března]] [[1842]], [[Vicenza]] – [[7. březen|7.  března]] [[1911]], [[Vicenza|tamtéž]]) byl [[Itálie|italský]] [[Román|romanopisec]], [[básník]] a [[drama]]tik, hlavní představitel [[Spiritualita|spiritualistického]] a [[mystika|mystického]] proudu italské [[dekadence]].
 
== Život ==
Fogazzaro pocházel ze zámožné a vzdělané rodiny, ve které se mu dostalo přísného [[Katolicismus|katolického]] vychování. Po dokončení střední školy, kde byl mezi jeho učiteli [[básník]] [[Giacomo Zanella]], se chtěl věnovat studiu [[Literatura|literatury]]., ale podle vůle svého otce začal studovat [[právo]], nejprve v  [[Padova|Padově]] a pak v  [[Turín]]ě, kde roku [[1864]] promoval. Poté byl zaměstnán v  advokátní kanceláři v  [[Milán]]ě a při pobytu v  tomto městě se seznámil s  představiteli [[Bohémství|bohémského]] uměleckého hnutí ''[[La Scapigliatura]]'' [skapiljatúra] (například básnícíbásníci [[Arrigo Boito]], [[Emilo Praga]] a další). Roku [[1866]] se odstěhoval zpět do [[Vicenza|Vincezy]] a oženil se s  [[hrabě]]nkou Margheritou Lampertico di Valmarana, se kterou měl tři děti.
 
V té době začal prožívat hlubokou [[Morálka|morální]] a [[Náboženství|náboženskou]] krizi vyvolanou rozpory mezi smyslovým a duchovním životem, mezi vědou a náboženskou vírou. Ve snaze překonat tento rozpor se přiklonil k  tzv. [[Modernismus (teologie)|katolickému modernismu]], církví později odsouzenému.
 
Svou literární dráhu započal Fogazzaro roku [[1874]], kdy za finanční pomoci svého otce<ref name="sis">Slovník italských spisovatelů, Libri, Praha 2004, str. 336–337</ref> vydal [[Epika|epickou]] [[báseň]] v &nbsp;nerýmovaných [[hendekasylab]]ech (jedenáctislabičných verších) ''Miranda''. Svůj první [[román]] ''Malombra'' ([[1881]]) psal asi deset let,<ref name="sis" /> protože tento [[žánr]] považoval z &nbsp;hlediska vlivu na čtenáře za nevýznamnější.<ref name="sis" /> Toto i další jeho [[Próza|prozaická]] díla se vyznačují formální i psychologickou vybroušeností, realistická líčení italské přírody v &nbsp;nich kontrastují s &nbsp;citovou rozervaností postav, které často trpí chorobnou smyslností.
 
Roku [[1898]] byl Fogazzaro jmenován [[senát]]orem [[Italské království|Italského království]]. Aktivně se účastnil debat o &nbsp;[[Charles Darwin|darwinismu]] a [[Evoluce|evolučních teoriích]], které se snažil skloubit s &nbsp;[[Katolicismus|katolicismem]]. Na toto téma a na téma duchovní obnovy [[Církev|církve]] přednesl řadu přednášek a napsal celou řadu [[esej]]ů i několik románů. Roku [[1905]] zařadila [[Římskokatolická církev]] dva z &nbsp;nich, romány ''Il Santo'' ([[1905]], Světec) a ''Leila'' ([[1910]]) na seznam zakázaných knih ''[[Index librorum prohibitorum|Index Librorum Prohibitorum]]''.
 
== Dílo ==
[[Soubor:Statua di Antonio Fogazzaro a Vicenza 2.JPG|thumb|Fogazzarův pomník ve Vicenze.]]
[[Soubor:Fogazzaro - Origine dell'uomo e il sentimento religioso, 1893 - 626555 F.jpg|thumb|''Origine dell'uomo'']]
* ''Miranda'' ([[1874]]), [[Epika|epická]] [[báseň]],
* ''Valsolda'' ([[1876]]), [[básnická sbírka]] věnovaná [[Valsolda|stejnojmennému městu]] obsahující verše vnitřního neklidu, citových bouří i mystického vytržení.
* ''Frammenti di canti nuziali finnici'' ([[1881]]), básnická sbírka,
* ''Malombra'' ([[1881]]), [[román]] řešící rozpor mezi láskou a vinou, jehož hlavní hrdina se vybíjí v &nbsp;náboženském a politickém horování, ale je neschopen skutečného činu.
* ''Daiele Cortis'' ([[1885]]), román líčící rozpor mezi láskou a politikou, jehož hlavní hrdina předjímá typ nadčlověka, který později rozvinul [[Gabriele d'Annunzio]].
* ''Fedele, ed altri racconti'' ([[1887]],; Věřící a další povídky), sbírka [[Povídka|povídek]],
* ''Il mistero del poeta'' ([[1888]],; Záhada básníkova), milostný román,
* ''Racconti brevi'' ([[1894]]),; Krátké povídky), sbírka [[Povídka|povídek]] a [[Pohádka|pohádek]], český výbor ''Eden Anto''.
* ''Piccolo mondo antico'' ([[1895]],; Malý starodávný svět), román, česky též jako ''Rodiče'', autorovo vrcholné dílo,<ref name="sis"/> intimní příběh manželské a rodičovské lásky Franca Maironiho a jeho ženy Luisy odehrávající se v &nbsp;okolí [[Luganské jezero|Luganského jezera]] v &nbsp;období [[Risorgimento|risorgimenta]]. Franco, který je šlechtikého původu, se proti vůli své rodiny ožení s &nbsp;měšťanskou dívkou Luisou, která po smrti dcerky propadne [[esoterismus|okultismu]]. Franco jí však zachrání svým činorodým vlastenectvím, směřujícím k &nbsp;osvobození [[Itálie]] od [[Rakousko|rakouské]] nadvlády.
* ''Discorsi'' ([[1898]],; Hovory), [[esej]]e,
* ''Scienza e dolore'' ([[1898]],; Věda a bolest), eseje,
* ''Ascensioni umane'' ([[1899]],; Lidské vzestupy), eseje,
* ''Piccolo mondo moderno'' ([[1900]]–[[1901]],; Malý moderní svět), román, dva svazky, pokračování románu ''Piccolo mondo antico'', česky jako ''Děti'' nebo jako ''Obrození'', příběh nešťastného manželství Francova syna Pierra Maironiho se šílenou ženou a &nbsp;o &nbsp;jeho osudové lásce ke vdané ženě Jeanne, ve kterém hlavní hrdina řeší rozpor mezi touhou po ženě a snahou dostát povinnostem a přikázáním víry.
* ''Il dolore nell'arte'' ([[1901]],; Bolest v &nbsp;umění), eseje,
* ''El garofalo rosso'' ([[1901]],; Červený karafiát), [[drama|divadelní hra]],
* ''Il Santo'' ([[1905]],; Světec), závěrečný svazek autorovy volné [[román]]ové [[trilogie]] o &nbsp;osudech rodiny Maironiů, ve které Pierro žije v &nbsp;klášteře jako mnich, po letech se však setká s &nbsp;ovdovělou Jeanne a jejich vášeň opět vzplane.; Pierro však odolá a Jeanne nalezne víru. Přes tento konec byla kniha [[Římskokatolická církev|Římskokatolickou církví]] zařazena na seznam zakázaných knih ''[[Index librorum prohibitorum|Index Librorum Prohibitorum]]''.
* ''Leila'' ([[1910]]), román, příběh zakázané lásky napsaný v &nbsp;lehce komediálním tónu, zařazený církví rovněž na [[Index zakázané literatury|seznam zakázaných knih]].
 
== Filmové adaptace ==
 
== Reference ==
<references />
<ref name="sis">[[Jiří Pelán|PELÁN, Jiří]] a FLEMROVÁ, Alice. ''Slovník italských spisovatelů''. Praha: Libri, 2004. 751 s. [http://ndk.cz/uuid/uuid:c9689cf0-edeb-11e2-9439-005056825209 Dostupné online.] Heslo '''Fogazzaro''', s. 336–337. ISBN 80-7277-180-9.</ref>
</references>
 
== Externí odkazy ==
* {{NK ČR|jn19990002334}}
* {{it}} http://www.italialibri.net/autori/fogazzaroa.html
<!--* {{cs}} http://leccos.com/index.php/clanky/fogazzaro-,antonio-->
 
{{Autoritní data}}