Lorenzo Ghiberti: Porovnání verzí

Přidáno 3 859 bajtů ,  před 5 měsíci
Doplnění textu, literatury a obrázků
m (Robot: doplnění referencí; kosmetické úpravy)
(Doplnění textu, literatury a obrázků)
značky: editace z Vizuálního editoru možné subjektivní formulace
{{Upravit}}
{{Infobox - umělec}}
'''Lorenzo Ghiberti''' ([[1378]] Florencie - [[1. prosinec|1. prosince]] [[1455]] ve FlorenciiFlorencie) bylse narodil jako Lorenzo di Bartolo. Původně se vyučil zlatníkem a tato jeho dovednost, zručnost a technika velmi ovlivnila jeho budoucí sochařskou tvorbu [[Itálie|italskýitalského]] [[renesanceRenesance|renesanční]]<nowiki/>ho [[sochař]]<nowiki/>e. Ghiberti zpočátku pracoval pod vlivem gotických vzorů, ale postupně se stal významným renesančním sochařem. Ve svých reliéfech a sochách byl inspirován uměním antiky a lineární perspektivou.
 
Jeho nejznámějším dílem jsou bronzové monumentální dveře do Křtitelnice Svatého Jana ve Florencii, na kterých začal pracovat v roce 1403 a dokončil je v roce 1424. Jsou složené z osmadvaceti panelů, na kterých je vyobrazen Kristův životní příběh z Nového zákona. Výzdoba těchto dveří je považována za počátek renesance.
 
Lorenzo Ghiberti byl jedním z prvních sběratelů antického umění a jedním z prvních teoretiků rané renesance. Jako první autor popsal dějiny umění od antiky až po svůj životopis ve třech knihách nazvaných Záznamy.
 
== Dílo ==
Ghiberti přivedl lineární [[gotikaGotika|gotické]] vzory umění [[Florencie]] do nového rozměru [[renesance]]. Ve svých reliéfech a sochách byl inspirován uměním [[Starověk|antiky]], kterou dokázal napodobit a vyvéstprovést se zručností a technickou dovedností. Ve svých reliéfech dosáhl hloubky využitím formálních principů lineární perspektivy.
 
=== Babtisterium ve Florenci ===
Florentská raná renesance začala sochařskou soutěží na '''severní bronzové dveře''' [[baptisterium San Giovanni|baptistéria]] roku [[1401]], v níž zvítězil Lorenzo Ghiberti (spolu s [[Filippo Brunelleschi|Filippem Brunelleschim]]), který reliéfy s náměty ze Starého zákona (obětování Izáka) dokončil roku [[1424]]. V kompozici i v plastickém pojetí navázal na první bronzové dveře [[Andrea Pisano|Andrey Pisana]], ale jejich gotický styl proměnil v renesanční realismus, usilující o plný objem a o výraz životní energie. Zdůraznil přitom krásu pohybu, která vyvolává v lidech nové city a dává jim důstojnoust i půvab.
[[Soubor:Florença - Portões do Paraíso (146).jpg|Východnínáhled|Rajské dveře baptisteria]]
Ghiberti se v roce 1401 zúčastnil prestižní soutěže na výzdobu druhých dveří baptisteria ve Florencii. Soutěž vyhlásil florentský cech soukeníků (Arte di Calimala), který byl správcem baptisteria. To vzniklo již během 11. století a bylo zasvěcené svatému Janu Křtitelovi. V dějinách Florencie bylo vždy váženou stavbou, neboť téměř každý Florenťan byl pokřtěn právě zde.
 
Soutěže se zúčastnilo celkem sedm sochařů. Byli to Lorenzo Ghiberti, Filippo Brunelleschi, Simone da Colle, Niccoló d´Arezzo, Jacopo della Quercia, původem ze Sieny, Francesco di Valdambrino a posledním gotický sochař Niccolo Lamberti. Soutěž společně vyhráli Lorenzo Ghiberti a Filippo Brunelleschi. Cech uvažoval o tom, že by mohli na zakázce pracovat společně. Filippo Brunelleschi to odmítl a zakázku tak dostal Lorenzo Ghiberti.
V letech [[1425]] - [[1452]] vytvořil Ghiberti '''východní dveře''' baptistéria naproti dómu, jež se staly pýchou města a které [[Michelangelo Buonarroti]] nazval ''Rajskou bránou'' (v [[19. století]] [[Auguste Rodin|Rodina]] inspirovaly k Bráně pekel). Jejich program navrhl humanista [[Leonardo Bruni]], jenž výjevy ze Starého zákona seřadil z hlediska lidského pokroku. Ghiberti zredukoval reliéfy na deset a scény pojal jako perspektivně konstruované plastické obrazy, využil hry světla a stínu. Reliéf jakoby překročil hranici sochařského umění a usiloval o malířské efekty. V živých scénách s početným komparsem se Ghibertimu podařilo vyjádřit [[Itálie|italský]] smysl pro graciézní pohyb a slavnost chvíle. V některých reliéfech zhustil děj do několika epizod, v posledním [[Šalamounově setkání s královnou ze Saby]] vytvořil prostorově i časově jednotnou scénu. Rám dveří ozdobil postavičkami v drobných nikách a bustami v medailonech (v jednom umístil autoportrét se signaturou), vnější kamenné orámování motivy [[Toskánsko|toskánské]] flóry a fauny. Monumentálními bronzovými sochami světců vyplnil Ghiberti výklenky florentského oratoria [[kostel Orsanmichele|Or San Michele]]. Postavou sv. Matouše ([[1419]] - [[1422]]) inspirovanou antickou sochu [[Sofoklés|Sofokla]], předjímal dramatičností [[Donatello|Donatella]] a Michelangela, v měkkém zřasení vlněné látky sv. Štěpána ([[1426]]), patrona nejbohatšího florentského [[cech]]u arte di lana (soukeníci), dosáhl mistrovské dokonalosti.
 
==== Severní bronzové dveře ====
V posledních letech svého života Ghiberti napsal svůj životopis, který je nejstarším zachovaným životopisem umělce vůbec.
Podle zadání soutěže mělo být námětem reliéfů Obětování Izáka ze Starého zákona. Toto téma nakonec bylo zamítnuto a reliéfy na dveřích znázorňují Kristův životní příběh z Nového zákona. Ghiberti provedl základní členění a tvar reliéfů tak, že se podobají prvním dveřím. Ty vyzdobil Pisano ve 14. století v gotickém stylu výjevy ze života svatého Jana Křtitele, kterému je baptisterium zasvěceno. Ghiberti pracoval na zakázce od roku [[1403]] do roku [[1424]]. Reliéfy zpracoval v renesančním realismu, usiloval o plný objem a zdůraznil krásu pohybu. Objednatel zakázky byl s dílem spokojen a objednal u Ghibertiho výzdobu i posledních třetích dveřích baptisteria.
[[Soubor:Tribunal of the two women.jpg|detailnáhled|Rajské dveřídveře, 3.Tribunál dvou žen (třetí panel vpravo)]]
 
==== Východní Rajské dveře ====
== Fotogalerie ==
V letech [[1425]] - [[1452]] pracoval Ghiberti na posledních třetích východních dveřích baptistéria, jež se staly pýchou města a které [[Michelangelo Buonarroti]] nazval ''Rajskou bránou'' (v [[19. století]] francouzského sochaře Auguste [[Auguste Rodin|Rodina]] inspirovaly k ''Bráně pekel)''.
<gallery>
Florença - Portões do Paraíso (146).jpg|Východní dveře baptisteria
Tribunal of the two women.jpg|detail dveří, 3. panel vpravo
St Stephen Ghiberti Orsanmichele.jpg|Svatý Štěpán
</gallery>
 
Podle návrhu humanisty [[Leonardo Bruni|Leonarda Bruniho]] na nich Ghiberti zpracoval výjevy ze Starého zákona a seřadil je z hlediska lidského pokroku. Zredukoval reliéfy na deset polí a scény pojal jako perspektivně konstruované plastické obrazy. Využil hry světla a stínu, tím reliéfy překročily hranici sochařského umění až k malířským efektům. V živých scénách s početným komparsem se Ghibertimu podařilo vyjádřit [[Itálie|italský]] smysl pro graciézní pohyb a slavnost chvíle. V posledním Šalamounově setkání s královnou ze Saby vytvořil prostorově i časově jednotnou scénu.
== Reference ==
 
Rám dveří ozdobil postavičkami v drobných nikách a bustami v medailonech (v jednom umístil autoportrét se signaturou), vnější kamenné orámování zdobí motivy [[Toskánsko|toskánské]] flóry a fauny.
[[Soubor:St Stephen Ghiberti Orsanmichele.jpg|náhled|Svatý Štěpán ve výklenku oratoria]]
 
=== Oratorium Or San Michele ===
Výklenky florentského oratoria [[Kostel Orsanmichele|Or San Michele]] vyplnil Ghiberti monumentálními bronzovými sochami světců. Postava [[Matouš (evangelista)|sv. Matouše]] ([[1419]] - [[1422]]) byla inspirovaná antickou sochou [[Sofoklés|Sofokla]] a sama se stala svou dramatičností inspirací pro [[Donatello|Donatella]] a [[Michelangelo Buonarroti|Michelangela]]. V měkkém zřasení vlněné látky [[Svatý Štěpán|sv. Štěpána]] ([[1426]]), patrona nejbohatšího florentského cechu soukeníků (Arte di Calimala), dosáhl mistrovské dokonalosti.
 
== Záznamy a vlastní životopis ==
V roce 1447 podnikl studijní cestu do Říma a začal pracovat na textech Comentarii (Záznamy), které rozdělil do tří knih.
 
* V první knize jako první člověk popsal dějiny antického umění.
* Ve druhé knize zpracoval životopisy významných umělců gotického období, včetně svého životopisu, který je nejstarším zachovaným životopisem umělce vůbec. Z druhé knihy vycházel Vasari při psaní své knihy Životy.
* Třetí knihu věnoval opět jako první člověk teorii umění a jejímu vědeckému základu, založenému na optice, anatomii a nauce o proporcích. Tato témata byla charakteristická pro raně renesanční umělce.
 
== Odkazy ==
=== Reference ===
<references />
 
=== Literatura ===
{{Autoritní data}}
 
* Gorgio Vasari, ''Životy nejvýznačnějších malířů, sochařů a architektů. (I)'', Praha: Mladá fronta, 1998.
* Jane Turner (ed.), ''The dictionary of art. 11, Ferrara to Gainsborough'', London: Macmillan, 1996.
* Umberto Baldini, ''Filippo Lippi, I maestri del colore. La piu grande collana d'arte del mondo''; (vol. 61), Milano: Fratelli Fabbri, 1964.
* NESEJT, František, ''Italská renesance,'' Hradec Králové: Gaudeamus, 1995
* ANTAL, Frederick. ''Florentské malířství a jeho společenské pozadí: měšťanská republika, než převzal moc Cosimo de'Medici - 14. století a počátek století 15.'', Praha: Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1954
* HIBBERT, Christopher, ''Florencie: životopis města,'' Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 1997
* TOMAN, Rolf, ''Umění italské renesance: architektura, sochařství, malířství, kresba,'' Praha: Slovart, 2000
 
=== Externí odkazy ===
http://www.artmuseum.cz/umelec.php?art_id=429
 
https://www.britannica.com/biography/Fra-Filippo-Lippi<nowiki/>{{Autoritní data}}
 
{{DEFAULTSORT:Ghiberti, Lozenzo}}