Wincenty Krasiński vstoupil do [[Napoleon Bonaparte|Napoleon]]ovy armády, kde získal hodnost [[plukovník]]a. V roce [[1811]] byl povýšen na [[Brigádní generál|brigádního generála]] a v roce [[1813]] se stal [[Divizní generál|divizního generála]]. Účastnil se všech výprav velké[[Velká armáda|Velké armády]] a roce [[1814]] byl jmenován vůdcem polské armády ve službách [[Francie]], kterou po Napoleonově pádu přivedl zpět do Polska. Následně dosáhl [[Hrabě|hraběcího titulu]] a usadil se ve [[Varšava|Varšavě]]. V té době, v čase zápasů mezi [[Romantismus (literatura)|romantismem]] a [[klasicismus (literatura)|klasicismem]], soustřeďoval ve svém domě nejpřednější literáty. Roku [[1818]] se stal maršálkem sněmu, roku [[1825]] senátorem a v roce [[1826]] získal povýšení na generála jezdectva. Jakožto člen sněmovního soudu proti obviněným z velezrady jediný hlasoval pro trest smrti, čímž v polské společnosti ztratil téměř veškerou popularitu. V Roce [[1830]] byl jmenován pobočníkem a členem administrační rady, načež v letech [[1855]] až [[1856]] zastával úřad místodržícího v [[Kongresové Polsko|polském království]].
Jeho synem byl romantický básník [[Zygmunt Krasiński]].
