Přechylování příjmení: Porovnání verzí

Přidáno 314 bajtů ,  před 8 měsíci
→‎Vývoj a způsoby přechylování: * U příjmení tvořených přídavným jménem je příjmení přirozeně rozlišené (Pěkná, Malopolská, Witovská)
m (→‎Trend nepřechylování: ČJ za použití AWB)
(→‎Vývoj a způsoby přechylování: * U příjmení tvořených přídavným jménem je příjmení přirozeně rozlišené (Pěkná, Malopolská, Witovská))
* Křestní jméno ženy a její příbuzenský vztah (''Anna matka Probošta, Manda žena Pátka, Ludmila za Bobka, Dorota vdova po Novotným, Anna dcera Hejla''). Tento způsob zápisu se užíval také v latinsky vedených matrikách (''Ludmilla filia Jakobi Holan, Anna vidua post Vitum Slaby'').
* Křestní jméno ženy spojené s přídavným nebo podstatným jménem, utvořeným ze jména nebo z názvu mužova, případně otcova zaměstnání. (''Mariána ševcova, Dorota Karáskova, Kateřina mlynářka, Anna Beranka'').
* U příjmení tvořených přídavným jménem je příjmení přirozeně rozlišené (Pěkná, Malopolská, Witovská)
 
Přechylování (mužských) příjmení pomocí různých přípon se prosazovalo postupně a lokálně rozličně..
 
* Častá byla přípona '''-ka''' (''Cejnar'' - ''Cejnarka'', ale také ''Čech'' - ''Češka'').<ref>Pleskalová Jana: Osobní jména v krevní knize městečka Bojkovic, In Sborník prací filozofické fakulty Brněnské univerzity, A24, ročník 1976, str. 61-62, [http://digilib.phil.muni.cz/bitstream/handle/11222.digilib/101238/A_Linguistica_24-1976-1_9.pdf]</ref> Tento způsob přechylování si zachovala všechna česká nářečí.<ref>Oberpfalcer František: Přechylování jmen jako výraz rozdílu v pohlaví, II. In Naše řeč, ročník 16 (1932) č. 8, [http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?lang=en&art=2633]</ref> Přípona -ka je v současnosti využívána pro [[hypokoristikon|hypokoristika]] známých žen, např. hereček (''Bohdalka, Pilarka''), učitelek, sousedek (baba Jeremiáška) aj.
* kombinací koncovek -ová a -ka je koncovka -ovka nebo -ouka (židovka, krejčouka, dědouka, starostovka)<ref name="Ober" />
* Další, méně častá, byla přípona '''–na''' (''Hřivčena''), případně -ovna (Přemyslovna, Stuartovna, Slavatovna, Štěchovna)<ref name="Ober" /> Slova ciesařovna a královna (králevna) znamenala původně dceru císařovu, královu.<ref name="Ober" /> Stejný tvar má ženské [[otčestvo]] (jméno po otci, uváděné mezi křestním jménem a příjmením) v ruštině.
* Zejména na Moravě se používala i přípona '''–ice''' (''Ocelice'') obdobně, jako se dávno označovali lidé např. podle svého vůdce, vladaře (Markvartici) a z toho názvy sídel (Markvartice, Vršovice)
* Přetrvávalo pojmenování související s rodinou otce (''Suchých'')
 
I pokud je mužským příjmením původně obecné slovo ženského rodu (Vrána, Smetana), získává gramaticky rod mužský, a ženská varianta se tvoří přechylováním příponou ová (''Vrána – Vránová'').
 
Specifickým typem jsou například příjmení tvořená imperativní větnou spřežkou (Osolsobě, Skočdopole, Hrejsemnou,Přinesdom). Zde se praxe přechylování rovněž může lišit: varianta Osolsobová se nepoužívá, zatímco varianta Skočdopolová, Přinesdomová se vyskytuje.
 
==== Přechylování cizojazyčných příjmení ====