Jakov Gotovac: Porovnání verzí

V rodném Splitu vystudoval v roce 1913 klasické gymnázium. Poté studoval právo na [[Záhřebská univerzita|univerzitě v Záhřebu]], ale studia nedokončil, neboť začal naplno komponovat. Své první hudební znalosti získal od violoncellisty Armanda Meneghella-Dinčiće, harmonii ho učil Antun Dobronić a instrumentaci a dirigování Cyril Metoděj Hrazdíra. Později dva roky /(1920-1922) studoval ve Vídni u rakouského skladatele [[Joseph Marx|Josepha Marxe]]. Jeho první opus ''Dva skerca'' pro smíšený sbor na lidové motivy (1916) ukázal směr, kterým se bude jeho tvorba ubírat. Byla to cesta národního romantismu, kterému téměř bez výjimky zůstal věrný ve svých dalších dílech. Často zhudebňoval lidové texty a motivy. Kromě balkánských folklórních rysů Gotovac do svých děl integroval také středomořskou hudební tradici, což bylo zjevné hlavně v jeho v operách.

Roku 1922 se vrátil z Vídně do Chorvatska, nejprve vedl Masarykovu filharmonii v [[Šibenik|Šibeniku a]], roku 1923 se přestěhoval do Záhřebu, kde strávil zbytek života. Toho roku se stal dirigentem opery [[Chorvatské národní divadlo v Záhřebu|Chorvatského národního divadla]] a tento post zastával až do roku 1958. Od roku 1923 začal také intenzivně komponovat, vrcholem jeho prvního tvůrčího období byla ''Koleda'' (1925), ''Simfonijsko kolo'' (1926), scénická hudba ke [[Ivan Gundulić|Gundulićově]] ''Dubravce'' (1926) a romantická lidová opera ''Morana'' (1930).

Další etapu v jeho díle zahájila komická lidová opera ''Ero z jiného světa'' (1935). Zaznamenala mimořádný úspěch, a to i mezinárodní, byla uvedena na více než 80 evropských scénách. Libreto vytvořil [[Milan Begović]]. Premiéra opery byla 2. listopadu 1935 v [[ChorvatskéChorvatském národnínárodním divadlodivadle v Záhřebu|Chorvatském. národnímpod divadlevedením vsamotného Záhřebu]]autora.

Vedl rovněž pěvecké společnosti ''Mladost'' (později ''Mladost-Balkan'') a ''Jug''. V roce 1943 několik měsíců působil jako ředitel a člen představenstva opery Chorvatského národního divadla a po [[Druhá světová válka|druhé světové válce]] vedl pěvecké společnosti ''Pavao Markovac'' a ''Vladimir Nazor''. V 50. letech vytvořil některá svá pozdní díla, jako opery ''Milo Gojsalić'' (1951), ''Dalmaro'' (1958) a ''Stanac'' (1959).