Wikipedie

Žitava: Porovnání verzí

Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
NČ
Drobné úpravy a doplnění textu, fotografie
značka: editor wikitextu 2017
Řádek 40:
== Geografie ==
=== Poloha ===
[[Soubor:Blick auf Zittau von Oybin.jpg|náhled|Pohled na Žitavu z hory OybinOjvín|alt=Barevná fotografie s pohledem na zalesněnou krajinu v jejímž středu se rozkládá město Žitava]]
Městské jádro Žitavy leží v&nbsp;[[Žitavská pánev|Žitavské pánvi]] na úpatí [[Lužické hory|Žitavských hor]] (které se na české straně hranice nazývají [[Lužické hory]]) v&nbsp;nadmořské výšce 230 až 285 m n. m. Ze severozápadu je obklopuje [[Šluknovská pahorkatina|Lužická hornatina]]. Žitavská pánev na jihovýchodě přechází v&nbsp;údolí [[Lužická Nisa|Lužické Nisy]] pokračující dále do Čech. Na východě se rozkládají kopcovité výběžky [[Jizerské hory|Jizerských hor]]. Městem protéká říčka [[Mandava]], která se zde vlévá do Nisy. [[Lužická Nisa]], jež odvádí vodu z&nbsp;[[Žitavská pánev|Žitavské pánve]], protéká východním okrajem města, kde tvoří [[Německo-polská státní hranice|německo-polskou státní hranici]]. Na svém jihozápadním okraji je Žitava ohraničena jezerem [[Olbersdorfer See]], které je součástí katastru sousední obce [[Olbersdorf]]. Na jihovýchodě město sousedí s&nbsp;[[Hrádek nad Nisou|Hrádkem nad Nisou]], na jihu s&nbsp;obcí [[Jablonné v Podještědí]]. Dalšími sousedními obcemi jsou na jihu [[Oybin]], na jihozápadě [[Bertsdorf-Hörnitz]] a na severozápadě [[Mittelherwigsdorf]]. Na severu se nachází městečko [[Ostritz]], na východě polské město [[Bogatynia]].<ref name="Otto" >{{Citace monografie | příjmení = Otto | jméno = Alfred | titul = Studien zur Morphologie des Neißetales zwischen Zittau und Görlitz | url = http://www.zobodat.at/pdf/Abh-naturforsch-Ges-Goerlitz_29_1_0017-0073.pdf | vydavatel = | místo = Görlitz | rok = 1924 | počet stran = 17–73 | kapitola = Das Zittauer Becken | jazyk = de}}</ref>
=== Reliéf, geologie, půdy ===
Řádek 86:
=== Založení města a Žitava jako součást Čech ===
[[Soubor:PremyslZwettl.jpeg|náhled|upright|Přemysl Otakar II. (''Liber fundationum monasterii Zwettlensis'')|alt=Reprodukce knižní iluminace s&nbsp;vyobrazením bezvousého Přemysla Otakara II. s žezlem a jablkem uprostřed zdobeného kruhového rámečku]]
Oblast dnešního města byla osídlena patrně již kolem roku 1000. Obchodní cesta, která vedla přes [[Lužické hory|Žitavské hory]] do [[Čechy|Čech]], dala pravděpodobně vzniknout [[Vodní hrad|vodnímu hradu]] na Mandavě a dvěma [[Lesní lánová ves|lesně-lánovým vsím]]. Toto spojení bylo pro dějiny Žitavy určující už od počátku, neboť v&nbsp;roce 1158 připadla sousední [[Horní Lužice]], která byla dosud součástí [[Míšeňské markrabství|Míšeňského markrabství]], jako [[Svatá říše římská|říšské]] [[léno]] k&nbsp;Čechám. První zmínka o&nbsp;Žitavě pochází z&nbsp;listiny [[Klášter Marienthal|Kláštera Marienthal]] z&nbsp;22. února 1238, kde je uveden ''Chastoslaus de Sitavia''<ref>{{Citace monografie | editoři = Gustavus Friedrich | titul = Codex diplomaticus et epistolarius regni Bohemiae. Tomi III. Fasciculus primus, Inde ab A. MCCXXXI. usque ad A. MCXXXVIII | vydavatel = Sumptibus Terrae Bohemiae | místo = Pragae | rok = 1942 | počet stran = xxv, 242 | kapitola = 176 | typ kapitoly = číslo | strany = | jazyk = la}}</ref> neboli [[Častolov ze Žitavy]], což byl český šlechtic z&nbsp;rodu [[Ronovci|Ronovců]], přívrženec krále [[Václav I.|Václava I.]], který se se svým mladším bratrem [[Jindřich ze Žitavy|Jindřichem]] na [[Žitavsko|Žitavsku]] usadil. Název města je odvozen ze slovanského slova „žito“, které souvisí s&nbsp;intenzivním pěstováním obilí v&nbsp;této oblasti. Když se po smrti Václava I. v&nbsp;roce 1253 ujal vlády ambiciózní [[Přemysl Otakar II.]], jasně rozpoznal význam tohoto města pro [[České království]], zejména ve [[Fiskální politika|fiskálním]], obranném a správním ohledu. V&nbsp;roce 1254 udělil Žitavě [[Městské právo|městská práva]], roku 1255 určil její budoucí rozlohu tím, že na koni objel vytyčené území. Jakmile byly postaveny nové hradby, získalo město na tehdejší poměry značnou rozlohu. Přemysl Otakar II. také Žitavě udělil důležitá [[Privilegium|privilegia]]: [[trhové právo]], [[mincovní regál]], soudní pravomoc a celní svobodu v&nbsp;Čechách, která město hospodářsky posílila v&nbsp;oblasti [[Výroba piva|pivovarnictví]], [[soukenictví]] a obchodních kontaktů dosahujících až na [[Balkán]].<ref>{{Citace monografie | příjmení = Humboldt | jméno = Elisabeth | titul = Die Klosterkirche St. Peter- und Paul in Zittau im Spiegel der Zittauer Stadtgeschichte | url = https://books.google.cz/books?id=Ax0w39Qb9YYC&lpg=PP1&dq=zittau%20name%20geschichte&hl=cs&pg=PA3#v=onepage&q=zittau%20name%20geschichte&f=false | vydavatel = GRIN Verlag GmbH | místo = München | rok = 2010 | vydání = 1 | počet stran = 13 | kapitola = Die Enstehung der Stadt Zittau | strany = 3 | isbn = 978-3-640-68326-0 | jazyk = de}} (omezený přístup)</ref> V&nbsp;roce 1268 založili [[Páni z Lipé]] v&nbsp;Žitavě [[Františkáni|františkánský]] klášter, který zde zřídil latinskou školu a nemocnici. Roku 1283 Žitavu a [[Oybin (hrad)|hrad OybinOjvín]] na čas zastavil [[Václav II.]] braniborskému markraběti, ale po zásahu [[Seznam panovníků Svaté říše římské|římského krále]] [[Rudolf I. Habsburský|Rudolfa I. Habsburského]] se město i&nbsp;hrad opět vrátily do vlastnictví [[Země Koruny české|České koruny]]. [[Jan Lucemburský]] později daroval toto [[panství]] [[Jindřich z Lipé|Jindřichu z&nbsp;Lipé]], ten však v&nbsp;roce 1319 vyměnil Žitavu, hrady [[Ronov u Žitavy|Ronov]], OybinOjvín a [[Krásný Buk (hrad)|Krásný Buk]] za [[Velké Hostěrádky]] a [[Míšovice]] na [[Morava|Moravě]].<ref>{{Citace monografie | editoři = Johann Friedrich Böhmer | titul = Regesta Imperii ... Die Urkunden ... welche-für die Geschichte Deutschlands von 1314 bis 1347 vorzüglich wichtig sind, in Auszügen | url = https://books.google.cz/books?id=Eq8UAAAAQAAJ&lpg=PA392&dq=hostraditz&hl=de&pg=PA392#v=onepage&q=hostraditz&f=false | vydavatel = Siegmund Schmerber | místo = Frankfurt am Main | rok = 1839 | počet stran = 445 | strany = 392 | jazyk = de}}</ref> Jan získal majetek nazpět a přenechal jej až do roku 1346 jako [[Zástavní právo|zástavu]] [[Jindřich I. Javorský|Jindřichu I. Javorskému]]. Ve městě mezitím vznikla [[komenda]] [[Maltézský řád|Řádu johanitů]] (1300). Události jako byla návštěva [[Eliška Rejčka|Elišky Rejčky]] v&nbsp;roce 1300 nebo velký turnaj roku 1303 svědčí o&nbsp;rostoucí prosperitě. V&nbsp;listině ze 14. května 1310 jsou jako představitelé městské správy poprvé uvedeni jeden ''magister civium'' a osm ''iurati et scabini'', v&nbsp;roce 1354 byla vystavěna kamenná radnice, přičemž první městská rada je doložena od roku 1357. Po dalším rozšíření [[jurisdikce]] města, které vedlo k&nbsp;pokusům o&nbsp;uplatňování většího vlivu na Zemský soud, docházelo k&nbsp;nevyhnutelné konfrontaci s&nbsp;místní šlechtou. Protože města [[Budyšín]], [[Görlitz|Zhořelec]], [[Kamenec (Horní Lužice)|Kamenec]], [[Löbau]], [[Lubáň]] a Žitava nabyla dojmu, že zemská správa není schopna dostatečně chránit jejich zájmy, dohodla se 21. srpna 1346 v&nbsp;[[Löbau]] na ustavení [[Lužické Šestiměstí|městského svazu]] k&nbsp;posílení [[Landfrýd|zemského míru]]. [[Karel IV.]] s&nbsp;tím patrně souhlasil, nicméně tento spolek potvrdil až v&nbsp;roce 1355. Vstup Žitavy do [[Lužické Šestiměstí|Šestiměstí]] přispěl k&nbsp;jejímu sblížení s&nbsp;Horní Lužicí, k&nbsp;níž se město se svým okolím definitivně přimklo za [[Husitské války|husitských válek]].<ref name="Stempel" >{{Citace monografie | příjmení = Stempel | jméno = Cornelius | titul = Reformation und Konfessionalisierung im oberlausitzischen Zittau: Vergleichende Aspekte | url = https://books.google.cz/books?id=UizqC_7_Q1MC&lpg=PA13&dq=zittau%20name%20gr%C3%BCndung%20geschichte&hl=cs&pg=PA12#v=onepage&q=zittau%20name%20gr%C3%BCndung%20geschichte&f=false | vydavatel = GRIN Verlag GmbH | místo = München | rok = 2007 | počet stran = 33 | kapitola = Die Entwicklung der Stadt Zittau bis zum 16. Jahrhundert unter politischen, wirtschaftlichen und kirchlichen Aspekte | isbn = 978-3-638-71838-7 | jazyk = de}}</ref><ref>{{Citace monografie | příjmení = Bobková | jméno = Lenka | odkaz na autora = Lenka Bobková | příjmení2 = Březina | jméno2 = Luděk | příjmení3 = Zdichynec | jméno3 = Jan | titul = Horní a Dolní Lužice | vydavatel = Libri | místo = Praha | rok = 2008 | vydání = 1. vyd | počet stran = 232 | edice = Stručná historie států; sv. č. 54 | strany = 54 | isbn = 978-80-7277-382-4}}</ref><ref>{{Citace monografie | příjmení = Pietschmann | jméno = Thorsten | titul = Zittau : Architektur und Kunst | url = | vydavatel = Cybela Verlag GmbH | místo = Oybin-Lückendorf | rok = 2015 | vydání = 1 | počet stran = 248 | kapitola = Zittau im 13. Jahrhundert - eine Stadtgründung des böhmischen Königs Ottokar II. Přemysl | strany = 9–16 | isbn = 978-3-944470-01-6 | jazyk = de}}</ref><ref name="Lux">PIETSCHMANN, Thorsten. ''Zittau : Architektur und Kunst''. Kapitola Die Zeit der Luxemburger, s. 16–22.</ref>
 
=== Žitava v&nbsp;Hornolužickém šestiměstí ===
Řádek 92:
Třebaže [[Karel IV.]] dal v&nbsp;roce 1348 za pomoc proti [[Wittelsbachové|Wittelsbachům]] v&nbsp;[[Braniborsko|Braniborsku]] Žitavu na deset let do zástavy [[Rudolf I. Saský|Rudolfu I. Saskému]] (vykoupena byla za povinného příspěvku města ve výši 1000 kop [[Pražský groš|pražských grošů]]), sledoval s&nbsp;územím Horní Lužice dlouhodobé zájmy ve smyslu dalších teritoriálních ambicí, jejichž cílem mělo být sousední [[Slezsko]] a [[Dolní Lužice]].<ref>{{Citace monografie | příjmení = Bauer | jméno = Otakar | titul = Žitava v českých dějinách | místo = Praha | rok = 1947 | vydání = | počet stran = 52 | kapitola = | strany = 17}}</ref> Z&nbsp;pozice [[Římská říše|římského císaře]] proto vydal 7. dubna 1348 listinu, kterou oblast Horní Lužice trvale přivtělil k&nbsp;České koruně. [[Lužické Šestiměstí|Šestiměstí]] podpořil zřízením zvláštního soudu, podnikl rovněž opatření k&nbsp;ochraně Žitavské cesty, u&nbsp;níž založil celní stanoviště, kterým se stal nově postavený hrad [[Karlsfried]] – sídlo žitavského [[Rychtář|fojta]]. Silnice z&nbsp;[[Jablonné v Podještědí|Jablonného]] do Žitavy byla na základě jeho ustanovení z&nbsp;roku 1361 [[Klučení|vyklučena]] do šířky, kterou urazí kámen velikosti pěsti hozený pravou rukou.<ref>BOBKOVÁ, Lenka; BŘEZINA, Luděk; ZDICHYNEC, Jan. ''Horní a Dolní Lužice'', s. 57.</ref> Členstvím v&nbsp;městském spolku získala Žitava důležité hospodářské výhody, egoistické zájmy jednotlivých zúčastněných měst ovšem vedly také k&nbsp;nejrůznějším konfliktům. Například v&nbsp;roce 1368 došlo k&nbsp;násilné akci Žitavy proti městečku [[Ostritz]] náležejícímu ke [[Klášter Marienthal|Klášteru Marienthal]], při níž byla zbořena jeho radnice a hradby. Ekonomika Žitavy v&nbsp;té době vzkvétala, obzvláště výroba [[Sukno|sukna]], kterou se v&nbsp;polovině 14. století ve městě zabývalo již několik stovek mistrů a učedníků. Ti se stávali významným mocenským faktorem, což se projevilo roku 1367 vzpourou v&nbsp;jednom soukenickém [[cech]]u. V&nbsp;15. století docházelo vlivem různých sociálních a náboženských motivů v&nbsp;Žitavě k&nbsp;nepokojům, které posilovaly solidaritu [[patricij]]ských městských rad Šestiměstí.<ref name="Stempel"/><ref name="Lux"/>
[[Soubor:Zittau-1647-Merian.jpg|náhled|upright=1.3|Žitava kolem roko 1650|alt=Černobílá fotografická reprodukce Merianovy rytiny s&nbsp;plánenem města oválného půdorysu obklopeného hradbou a bastiony. Dole jsou dvě vyobrazení s děly mířícími na město]]
Za vlády [[Václav IV.|Václava IV.]] nedoznala situace v&nbsp;Žitavě podstatných změn. V&nbsp;roce 1379 byla potvrzena privilegia, na základě záznamu o&nbsp;peněžitých darech Václavu IV. v&nbsp;roce 1400 odvedlo město 705 kop grošů, což je v&nbsp;rámci Šestiměstí řadilo hned na druhé místo po Zhořelci. V&nbsp;té době měla Žitava asi 5000 obyvatel.<ref>BAUER, Otakar. ''Žitava v&nbsp;českých dějinách'', s. 22–24.</ref> Zlom přišel až za [[Husitské války|husitských válek]], kdy se v&nbsp;lednu a únoru 1424 přenesly boje na [[Žitavsko|žitavskou půdu]]. Oddíly města podlehly vojsku [[Viktorín Boček z Kunštátu a Poděbrad|Viktorína Bočka z&nbsp;Kunštátu a Poděbrad]] v&nbsp;boji o&nbsp;[[Karlsfried]], ale město samotné se ubránilo. V&nbsp;dubnu 1427 se husitská vojska objevila znovu, avšak početná městská posádka dokázala útoku odolat i&nbsp;navzdory vysokým ztrátám. Po vyplenění [[předměstí]] potom [[Husitství|husité]] odtáhli směrem k&nbsp;[[Lubáň|Lubáni]]. Během (neúspěšného) obléhání horské pevnosti [[Oybin (hrad)|OybinOjvín]] 28. září 1429 se husité dostali před Žitavu znovu. Husitské války v&nbsp;letech 1424–1434 způsobily, že obchodní vztahy k&nbsp;Čechám byly přerušeny, což tvrdě zasáhlo [[Ekonomika|ekonomiku]] města. Vedle nájezdů a válek utrpěla Žitava další těžké škody při městských požárech v&nbsp;letech 1359, 1372, 1422, 1455 a 1473. Kromě toho přišla [[mor]]ová epidemie: prvně je doložena v&nbsp;roce 1463, v&nbsp;průběhu tohoto a následného století pak vypukla ještě několikrát. Napětí vyvolané těmito krizemi se projevilo také v&nbsp;pivní válce se Zhořelcem v&nbsp;roce 1491.<ref name="Lux"/>
[[Soubor:LorenzHeidenreich.jpg|náhled|upright|Žitavský luterský farář Laurentius Heidenreich (1480–1557)|alt=Černobílá fotografická reprodukce rytiny s&nbsp;portrétem Laurentia Heidenreicha zobrazuje vousatého muže s pokrývkou hlavy a krejzlíkem, oblečeného v koženém kabátci. Portrét je v oválném rámečku, dole je kartuše s německým nápisem.]]
Zatímco dosud byla Žitava pevnou oporou [[Katolicismus|katolicismu]], po [[Martin Luther|Lutherově]] vystoupení se i&nbsp;zde začala situace měnit. Muž, který do města přinesl [[Reformace|reformaci]], byl magistr Laurentius Heidenreich, z&nbsp;něhož se stal slavný teolog, jenž působil až do své smrti jako žitavský ''pastor primarius''. V&nbsp;roce 1521 začal kázat v&nbsp;němčině, protestantismus ovšem převládl až po roce 1538. Tento rok byla zrušena [[komenda]] [[Maltézský řád|Řádu johanitů]], [[Františkáni|františkánský]] klášter ji následoval v&nbsp;roce 1543. Neochota Žitavy a dalších měst spolku podpořit císaře [[Ferdinand I. Habsburský|Ferdinanda I. Habsburského]] v&nbsp;boji proti protestantům během [[Šmalkaldská válka|šmalkaldské války]] vedla roku 1547 k&nbsp;hornolužickému ''Pönfallu''. Žitava utrpěla velké hospodářské ztráty, ale rychle se zotavila, např. již v&nbsp;roce 1574 získala OybinOjvín včetně [[Oybin (hrad)|hradu]] a kláštera. Také v&nbsp;16. století zasáhla město morová nákaza, které roku 1555 podlehla značná část obyvatel. V&nbsp;roce 1559 a 1599 přišly další morové epidemie. Roku 1589 zničil velký požár 153 obytných domů, což tehdy byla asi čtvrtina města. Po velkém moru a kruté zimě roku 1606 si mnoho obětí vyžádal další velký požár v&nbsp;roce 1608 zapříčiněný žhářstvím. Tři čtvrtiny města byly zničeny. Tak začalo nové století, se kterým přišla katastrofa [[Třicetiletá válka|třicetileté války]]. Během ní byla Žitava v&nbsp;letech 1631–1645 opakovaně ostřelována, obléhána, pleněna a obsazována [[Habsburská monarchie|císařskými]] a [[Švédsko|švédskými]] vojsky. V&nbsp;důsledku porážky českých [[Stavy|stavů]] po [[Bitva na Bílé hoře|bitvě na Bílé hoře]] se po roce 1620 do města přistěhovalo mnoho českých [[Protestantismus|evangelíků]], kteří až do poloviny 19. století výrazně ovlivňovali charakter města. Poté, co císař [[Ferdinand II. Štýrský]] zastavil Horní Lužici [[Saské kurfiřtství|saskému kurfiřtovi]] [[Jan Jiří I. Saský|Janu Jiřímu I. Saskému]] (1620), dostala se Žitava po sjednání [[Pražský mír (1635)|Pražského míru]] do správy [[Saské kurfiřtství|Saského kurfiřtství]].<ref>PIETSCHMANN, Thorsten. ''Zittau : Architektur und Kunst''. Kapitola Zittau unter Herrschaft verschiedener Königshäuser, s. 22–26.</ref><ref>PIETSCHMANN, Thorsten. ''Zittau : Architektur und Kunst''. Kapitola Die Zeit der Habsburger und die Renaissance, s. 26–36.</ref>
 
==== Exkurz: Čeští exulanti v&nbsp;Žitavě ====
Řádek 125:
[[Soubor:Einwohnerentwicklung von Zittau.svg|náhled|400px|Vývoj počtu obyvatelstva Žitavy od roku 1790 do roku 2017|alt=Grafické znázornění s&nbsp;vývojem počtu obyvatel v&nbsp;Žitavě]]
Po roce 1989 byly založeny nové průmyslové zóny ve Weinau a v&nbsp;Pethau, v&nbsp;nichž sídlí velká část výrobních společností. V&nbsp;roce 1991 byla ukončena těžba v&nbsp;hnědouhelném dole [[Olbersdorf]]. Založením „[[Vysoká škola Žitava/Zhořelec|Vysoké školy pro techniku a ekonomii Žitava/Zhořelec]]“ v&nbsp;roce 1992 město navázalo na svou tradici v&nbsp;podpoře vzdělávání, o&nbsp;čemž svědčí také nově vzniklý [[Mezinárodní vysokoškolský institut Žitava|Mezinárodní vysokoškolský institut]]. V&nbsp;letech 1994–1995 byla restaurována obě postní plátna z&nbsp;let 1472 a 1573, která byla následně po 63 letech vystavena na radnici. 1. ledna 1995 byl Hornolužický okres přejmenován na okres „Löbau-Zittau“. Roku 1996 získala Žitava statut velkého okresního města. V&nbsp;roce 1999 se v&nbsp;Žitavě/Olbersdorfu konala druhá Saská zemská zahradnická výstava, jejímž heslem bylo: „Krajina po těžbě“. Roku 2001 proběhly ve městě slavnosti Dnů Saska. Na začátku května 2004 se v&nbsp;Žitavě konaly oslavy [[Vstup České republiky do Evropské unie|českého]] a [[Vstup Polska do Evropské unie|polského vstupu]] do [[Evropská unie|Evropské unie]]. Dne 21. prosince 2007 oslavili evropští představitelé ukončení hraničních kontrol do Polska a České republiky na přechodech Žitava–Friedensstraße–[[Porajów]] a Porajów–[[Hrádek nad Nisou|Hrádek]] (Grottau) u&nbsp;příležitosti vstupu těchto zemí do [[Schengenský prostor|Schengenského prostoru]].<ref name="Ch" >{{Citace elektronické monografie | korporace = Stadt Zittau | titul = Stadtchronik | url = http://www.zittau.de/de/unsere-stadt/stadtgeschichte/stadtchronik | datum přístupu = 2018-02-27 | vydavatel = Stadt Zittau | jazyk = de}}</ref><ref>PIETSCHMANN, Thorsten. ''Zittau : Architektur und Kunst''. Kapitola Zittau nach 1990, s. 76–80.</ref>
 
== Obyvatelstvo ==
Na dobu kolem roku 1400 se počet obyvatel odhaduje na 5000 osob. Poté, co se opakovaně objevovaly nemoci, požáry a válečné události, docházelo ke značnému úbytku obyvatelstva. Od poloviny 19. století přišel výrazný nárůst, který mírně opadl za první světové války. V&nbsp;roce 1950 dosáhl počet obyvatel historického maxima 47 000. Po zániku NDR ztratilo město kvůli vysoké nezaměstnanosti a poklesu porodnosti asi 12 000 obyvatel. Prognóza dalšího vývoje je nepříznivá: do roku 2030 se počítá s&nbsp;dalším úbytkem obyvatelstva (2020: 23 830 obyvatel; 2030: 21 430 obyvatel).<ref>{{Citace elektronické monografie | korporace = Statistische Ämter der Länder | titul = Bevölkerungs­vorausberechnung - Bevölkerungsstruktur: Zittau | url = http://www.wegweiser-kommune.de/statistik/zittau+bevoelkerungsstruktur+bevoelkerung-1+2012-2030+balkendiagramm | datum vydání = 2018 | datum přístupu = 2018-03-02 | vydavatel = Bertelsmann Stiftung | jazyk = de}}</ref> Vzhledem k&nbsp;pracovním příležitostem a příznivým cenám nemovitostí a nájmů roste počet přistěhovalců z&nbsp;obou sousedních zemí. V&nbsp;roce 2013 bylo v&nbsp;Žitavě hlášeno 137 Čechů a 147 Poláků, roku 2017 již 228 Čechů a 282 Poláků.<ref>{{Citace elektronického periodika | příjmení = Heinke | jméno = Mario | titul = Von Liberec auf den Nordpol | periodikum = Sächsische Zeitung | odkaz na periodikum = Sächsische Zeitung | datum vydání = 2018-07-24 | datum přístupu = 2018-07-24 | url = https://www.sz-online.de/nachrichten/von-liberec-auf-den-nordpol-3981216.html}}</ref>
 
== Politika ==
[[Soubor:ŻytawaŽitava Ratuszradnice 033.JPGjpg|náhled|Žitavská radnice|alt=Barevná fotografie novorenesanční radnice v&nbsp;Žitavě]]
=== Městská rada ===
Již v&nbsp;roce 1319 rada sestávala z&nbsp;[[purkmistr]]a a dvanácti [[Městská rada|radních]] (''consules''). Prvním doloženým výrazem, který označuje radu je slovo ''rotmanne'' v&nbsp;jednom prameni z&nbsp;roku 1357. Až do roku 1360 se konaly volby radních na [[Nový rok]], později v&nbsp;den [[Narození Panny Marie]] a v&nbsp;letech 1389–1830 pak ve čtvrtek po [[Bartoloměj (apoštol)|Bartolomějovi]]. V&nbsp;roce 1364 se rada rozrostla na 18 a roku 1370 na 24 osob. V&nbsp;době ''Pönfallu'' měla městská rada 12 členů. Roku 1559 obdržela Žitava opět právo svobodně volit městskou radu. Po zavedení všeobecného městského zřízení v&nbsp;roce 1832 existovalo vedle starosty 15 radních (z&nbsp;nich 5 placených) a 29 městských zastupitelů. Aktuální městská rada se skládá z&nbsp;26 členů a její obsazení odpovídá výsledkům [[Komunální volby|komunálních voleb]] z&nbsp;31. srpna 2014, které proběhly s&nbsp;volební účastí 44,7 %. Zasedání městské rady se konají každý poslední čtvrtek měsíce v&nbsp;Občanské síni radnice. Vedle městské rady existuje rovněž správní a finanční výbor, sociální a technický výbor a výbor na zadávání zakázek.<ref>{{Citace elektronické monografie | korporace = Große Kreisstadt Zittau | titul = Stadt Zittau - Stadtrat | url = https://www.zittau.de/en/b%C3%BCrgerservice/stadtrat/ratsinfo | datum vydání = | datum aktualizace = 2019 | datum přístupu = 2019-03-12 | vydavatel = Große Kreisstadt Zittau | jazyk = de}}</ref>
Řádek 173 ⟶ 175:
}}
K&nbsp;žitavským pamětihodnostem patří dvě vzácná postní plátna. Tyto malované textilie jsou připomínkami středověkého zvyku zahalovat v&nbsp;kostelech celý oltářní prostor v&nbsp;době mezi [[Popeleční středa|popeleční středou]] a [[Velikonoce]]mi. Věřící tak byli v&nbsp;době půstu odděleni od [[Liturgie|liturgických]] obřadů konaných u&nbsp;oltáře. Tato původně bílá plátna sloužila jak pro vnitřní meditaci, tak i&nbsp;k&nbsp;ilustraci [[Křesťanská teologie|křesťanské věrouky]]. Po [[Reformace|reformaci]] tento zvyk postupně vymizel.
* '''Velké žitavské postní plátno''' (''Großes Zittauer Fastentuch'') – Je jedním z&nbsp;osmnácti dochovaných scénových obrazových postních pláten, která jsou rozdělena do jednotlivých polí (tzv. ''Feldertyp''). Toto [[Len|lněné]] plátno má rozměry 8,20 m × 6,80 m (asi 56 m²). Na 90 polích v&nbsp;deseti řadách po devíti obrazcích jsou znázorněny biblické scény ze [[Starý zákon|Starého]] a [[Nový zákon|Nového zákona]] od [[Stvoření světa|stvoření]] po [[poslední soud]]. Vyobrazení od neznámého umělce jsou namalována [[Tempera|temperou]]. Postní plátno z&nbsp;roku 1472 bylo původně používáno v&nbsp;kostele sv. Jana, jeho [[donátor]]em byl žitavský obchodník s&nbsp;kořením a obilím Jacob Gürtler. Používáno bylo po 200 let, později se považovalo za ztracené, než bylo v&nbsp;roce 1840 objeveno v&nbsp;radní knihovně. Krátce před koncem druhé světové války bylo odvezeno na [[Oybin|Ojvín]] (''Oybin''). V&nbsp;roce 1945 je [[Sovětský svaz|sovětští]] vojáci roztrhali na čtyři části a ty použili na stavbu provizorní lesní sauny. Poničené plátno potom nechali v&nbsp;lese. Teprve o&nbsp;desetiletí později bylo znovuobjeveno Hermannem Knoblochem a ukryto v&nbsp;žitavském muzejním depotu. Příhoda se sovětskými vojáky však zůstala utajena. V&nbsp;letech 1994–1995 bylo plátno restaurováno ve [[Švýcarsko|Švýcarsku]] nadací Abegg-Stiftung. Od roku 1999 se nachází v&nbsp;[[Odsvěcení|sekularizovaném]] kostele sv. Kříže, kde je vystaveno v&nbsp;největší skleněné vitríně v&nbsp;Německu.<ref name="Fastentücher" >{{Citace elektronické monografie | korporace = Stadt Zittau | titul = Die Zittauer Fastentücher | url = https://www.zittau.de/de/tourismus-kultur-freizeit/sehenswertes/die-zittauer-fastent%C3%BCcher | datum přístupu = 2018-03-04 | vydavatel = Stadt Zittau | jazyk = de}}</ref><ref name="Yagodka" >{{Citace kvalifikační práce | příjmení = Yagodka | jméno = Valentyna | instituce = Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích | odkaz na instituci = Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích | titul = Velké a malé žitavské postní plátno v kontextu obdobných památek Německa a Rakouska | url = https://theses.cz/id/73zuhy | typ práce = Bakalářská práce | vedoucí = Michal Šroněk | místo = České Budějovice | rok = 2013 | počet stran = 92 | datum přístupu = 2018-03-04}}</ref>
* '''Malé žitavské postní plátno''' (''Kleines Zittauer Fastentuch'') – Malé plátno z&nbsp;roku 1573 pochází od neznámého [[malíř]]e, který jako předlohu použil dílo [[Lutych (provincie)|lutyšského]] umělce Lamberta Lombarda (ca 1505–1566). Jedná se o&nbsp;jediné postní plátno, které si objednala [[Protestantismus|evangelická]] obec. Až do roku 1684 během půstu zakrývalo hlavní oltář kostela sv. Jana. Pro své rozměry 3,40 m x 4,15 m je ve srovnání s&nbsp;velkým postním plátnem označováno jako malé. Centrální výjev zobrazuje [[Ukřižování Ježíše Krista|Ukřižování]], které dokola rámuje čtyřicet nástrojů [[Ježíš Kristus|Kristova]] umučení. Po jeho restaurování nadací Abegg-Stiftung byl pro ně vytvořen samostatný výstavní prostor v&nbsp;bývalém Františkánském konventu, kde je vystaveno od roku 2005.<ref name="Fastentücher"/><ref name="Yagodka"/>
[[Soubor:KircheŽitava (Zittaukostel 6)svatého Jana 1.jpg|náhled|Kostel sv. Jana|alt=Barevná fotografie s&nbsp;pohledem na Kostel svatého Jana v&nbsp;Žitavě]]
 
=== Sakrální stavby ===
Řádek 206 ⟶ 208:
Soubor:Künstlerviertel Zittau.jpg|alt= Barevná fotografie z&nbsp;čtvrti „Mandauer Glanz“ vyzdobené plastikami|Umělecká čtvrť „Mandauer Glanz“
</gallery>
[[Soubor:HistorischesŽitava WirtshausDornšpach (Zittau)1.jpg|náhled|Dornspachův dům|alt=Barevná fotografie historického renesančního domu v&nbsp;Žitavě]]
[[Soubor:ZI-Klosterhof-06.jpg|náhled|Klášterní dvůr v&nbsp;pozadí renesanční štít „Heffterbau“|alt=Barevná fotografie klášterního dvora s&nbsp;renesančním štítem Heffterbau]]
 
Řádek 212 ⟶ 214:
* '''Radnice''' (''Rathaus'') – Budova v&nbsp;[[Novorenesance|neorenesančním slohu]] byla postavena v&nbsp;letech 1840–1845 pod vedením Carla Augusta Schramma (1807–1869) podle plánů [[Karl Friedrich Schinkel|Karla Friedricha Schinkela]] (1781–1841). U&nbsp;vchodu jsou dvě velké pískovcové sochy od Karla Gottloba Beyera (1812–1854), z&nbsp;nichž nalevo je [[Moudrost|Sofia]] (bohyně moudrosti), napravo [[Themis]] (bohyně božského řádu, zákona a zvyku). 50 m vysoká věž na levé straně je pozůstatkem původní budovy [[Sedmiletá válka|zničené v&nbsp;roce 1757]]. V&nbsp;letech 1990–2002 proběhla kompletní rekonstrukce. V&nbsp;[[Atrium|atriu]] jsou [[vitráž]]e od Královské dvorní malírny skla a uměleckého sklenářství ''Türcke & Schlein'' z&nbsp;roku 1893. Bohatě zdobený Občanský sál s&nbsp;dřevěným [[Kazeta (architektura)|kazetovým stropem]] pocházející z&nbsp;let 1890–1891 byl renovován v&nbsp;roce 1993.<ref>PIETSCHMANN, Thorsten. ''Zittau : Architektur und Kunst''. Kapitola Rathaus, s. 150–152.</ref>
* '''Solnice''' (''Salzhaus/Marstall'') – [[Solnice]] neboli [[Konírna|maštal]] byla postavena roku 1511 jako třípatrová budova (půdorys má rozměry 53 m × 25 m). Sloužila mimo jiné jako zbrojnice, koňská stáj a [[sýpka]]. V&nbsp;roce 1572 bylo přistavěno čtvrté patro, roku 1730 byla vybudována [[Mansarda|mansardová střecha]] s&nbsp;pěti podkrovími. Za sedmileté války byla Solnice zasažena jednou dvanáctilibrovou [[Dělová koule|dělovou koulí]]. Od 19. století se dům užíval jako sídlo městské správy, skladiště muzea, divadla a městského [[archiv]]u. V&nbsp;roce 1997 prošel rekonstrukcí, dnes v&nbsp;něm sídlí pobočka Úřadu rady [[Zemský okres Zhořelec|zemského okresu Zhořelec]].<ref>PIETSCHMANN, Thorsten. ''Zittau : Architektur und Kunst''. Kapitola Marstall (Salzhaus), s. 154–155.</ref>
* '''Dornspachův dům''' (''Dornspachhaus'') – Stavitelemstavitelem této [[Renesanční architektura|renesanční]] stavby z&nbsp;roku 1553 s&nbsp;[[arkýř]]em, [[Arkáda (architektura)|arkádami]] a [[lodžie]]mi byl purkmistr Nikolaus von Dornspach (1516–1580), který se zasloužil o&nbsp;opětovný vzestup města po ''Pönfallu''. Vnitřní dvůr je obklopen lodžiemi, které obepínají [[Iónský řád|iónské sloupy]]. Dům sloužil jako lékárna, sídlo radního hodinářského mistra, od roku 1909 pak veřejná čítárna a knihovna. Dnes je v&nbsp;něm historický hostinec. Dornspachův dům byl v&nbsp;roce 1998 restaurován. V&nbsp;letech 1679–1708 v&nbsp;něm bydlel [[Christian Weise]].<ref>PIETSCHMANN, Thorsten. ''Zittau : Architektur und Kunst''. Kapitola Dornspachhaus, s. 184–185.</ref><ref name="Weise" >{{Citace elektronické monografie | redaktoři = Bärbel Wienrich, Uli Suckert | překladatelé = Barbora Kulhavá | titul = Christian Weise a jeho Žitava - průvodce městem | url = http://www.kvkli.cz/files/Pro%20knihovny/Projekty_konference/Christian%20Weise%20Ehrung/CWRDruck_CS_2.pdf | datum vydání = 2008 | datum přístupu = 2018-02-24 | vydavatel = Kultur - und Weiterbildungsgesellschaft mbH}}</ref>
* '''Staré gymnázium''' (''Altes Gymnasium'') – Staré gymnázium na náměstí Johannisplatz bylo jedním z&nbsp;prvních německých gymnázií. Postaveno bylo ve stylu [[Renesanční architektura|renesance]] po roce 1571 na pozemku [[Komenda|komendy]] [[Maltézský řád|Řádu johanitů]], v&nbsp;roce 1586 bylo vysvěceno, krátce po té, co zemřel jeho zakladatel Nikolaus von Dornspach.<ref>PIETSCHMANN, Thorsten. ''Zittau : Architektur und Kunst''. Kapitola Altes Gymnasium, s. 156–159.</ref>
* '''Dům U&nbsp;dvou korun''' (''Zwei Kronen Haus'') – [[Renesanční architektura|Renesanční]] obytný dům v&nbsp;ulici Neustadt 35 patřil do roku 1566 [[patricij]]ské rodině Nesenů. Dnes je však ozdoben erbem pozdějšího majitele Petera Scholtze, který jej nechal po požáru přestavět. V&nbsp;letech 1650–1675 byl vlastníkem Elias Weise, otec [[Christian Weise|Christiana Weise]], který tento po třicetileté válce opuštěný dům nechal opravit. Od roku 2017 probíhá rekonstrukce.<ref name="Weise"/>
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/wiki/Žitava“