Diocletianus: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
mBez shrnutí editace značka: editace z Vizuálního editoru |
mBez shrnutí editace značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 79:
[[Soubor:Venice – The Tetrarchs 03.jpg|náhled|vlevo|220px|Tetrarchové ([[Náměstí svatého Marka]], [[Benátky]])]]
Někdy v období vymezeném schůzkou císařů v Mediolanu a rokem [[293]] svěřil Diocletianus velení ve válce s Carausiem [[Constantius I. Chlorus|Flaviu Constantiovi]], který dříve vykonával správu Dalmácie a byl zkušeným vojákem, jelikož se účastnil už Aurelianova tažení proti [[Zenobie|Zenobii]]. V Galii působil Constantius jako Maximianův pretoriánský prefekt,
Toto uspořádání je nazýváno [[Tetrarchie|tetrarchií]], z řeckého výrazu označujícího „vládu čtyř“. Císařové tetrarchie si počínali jako fakticky nezávislí vládcové svých domén, pohybující se po provinciích v doprovodu svého dvora, úředníků, tajemníků a vojska. Jejich svazky byly stvrzeny sňatky mezi jejich příbuznými, přičemž Diocletianus a Maximianus vystupovali jako bratři. Starší spolucísařové pak v roce 293 formálně [[Římská adopce|adoptovali]] Galeria a Constantia za své syny. Tyto vzájemné vazby naznačovaly posloupnost nástupnictví: Galerius a Constantius se měli stát augusty po odchodu Diocletiana a Maximiana. Maximianův syn [[Maxentius]] a Constantiův syn [[Konstantin I. Veliký|Konstantin]] měli být potom povýšeni na caesary. Za účelem přípravy pro jejich budoucí roli byli Konstantin a Maxentius odvedeni na Diocletianův dvůr do Nikomédie.
|