Diocletianus: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Proxprox (diskuse | příspěvky)
Proxprox (diskuse | příspěvky)
mBez shrnutí editace
Řádek 70:
 
[[Soubor:Antoninianus Carausius leg4-RIC 0069v.jpg|náhled|vlevo|Carausius, vzdorocísař v Británii]]
Maximianus seznal, že není schopen přemoci uzurpátora ihned, a místo toho se po celý rok 287 věnoval boji s kmeny za [[Rýn]]em. Teprve následujícího jara zahájil výstavbu flotily k expedici do Británie. Diocletianus se zatím vrátil z východu a společně s Maximianem uspořádal tažení proti [[Alamani|Alamanům]]. Diocletianus vpadl do [[Germánie]] přes Raetii, přičemž Maximianus postupoval proti [[barbar]]ům od Moguntiaka ([[Mohuč]]). Císařové dali spálit úrodu, a připravili tak [[Germáni|Germány]] o veškeré potraviny. Kromě toho připojili k říši nová území, umožňující jim nerušeně pokračovat v přípravách proti Carausiovi. Diocletianus poté podnikl chvatné tažení proti Sarmatům, o němž se nezachovaly žádné detaily. V roce [[289]] přijal císař čestný titul ''Sarmaticus Maximus''.
 
Na východě navázal Diocletianus diplomatická jednání s pouštními kmeny, obývajícími oblasti mezi římským a perským územím. Jeho cílem bylo učinit z nich spojence Říma, a oživit tak někdejší prořímskou [[Palmýra|palmýrskou]] sféru vlivu, případně se snažil omezit četnost jejich útoků na římské teritorium. Leckteří z oslovených náčelníků byli poddanými perského krále, což zvýšilo napětí ve vzájemných vztazích. Pravděpodobně na jaře [[290]] přišel Maximianus o loďstvo, jež budoval v uplynulých dvou letech. Panegyrikové, zmiňující se o této pohromě, ji přičítali bouři, avšak nelze vyloučit, že tak chtěli zmírnit rozpaky z utrpěné porážky. Záhy po tomto nezdaru Diocletianus přerušil svoji cestu po východních provinciích a kvapně spěchal na západ. Někdy v zimě 290 až [[291]] došlo k velkolepému slavnostnímu setkání obou císařů v Mediolanu, při němž strávili většinu času veřejnými vystoupeními. Obecně se soudí, že Diocletianus chtěl tak demonstrovat svoji trvající podporu svému kolísajícímu kolegovi. Císařové se sešli rovněž s delegací z římského senátu, a obnovili tak nepříliš četné kontakty s touto institucí. Upřednostnění Mediolana před Římem dále srazilo sebevědomí hlavního města. Jistý panegyrik v této souvislosti poznamenal, že pravým centrem říše není Řím, nýbrž místo, kde sídlí císař. Pouze tam byla totiž přijímána rozhodnutí o politických a vojenských záležitostech. Augusti se setkali znovu v roce [[303]].
 
=== Čtyřvládí ===