Téměř celý svůj život spojil s vídeňskýchvídeňským císařským dvorem. Nebyl však příliš ambiciózní, nebyl kariéristou, spokojil se s pozicí [[Císařský komorník|císařského komorníka]]. Komornický klíč získal v roce 1688, kdy byl také jmenován přísedícím [[Moravský zemský soud|moravského zemského soudu]]. V roce 1698 se stal skutečným komorníkem římsko-německého krále [[Josef I. Habsburský|Josefa I.]] a tuto pozici neztratil, ani když se Josef I. stal v roce 1705 císařem. Velkou výhodou bylo, že byl jako skutečný komorník v bezprostřední blízkosti panovníka. Pomáhal mu s hygienou, oblékáním, obsluhoval ho u stolu a doprovázel ho, někdy se dokonce účastnil i poradních zasedání a audiencí. Hlavní služba, kdy musel být zcela k dispozici přímo pobýval u krále nebo císaře, trvala jeden týden a vykonával ji ve dvojici s jiným šlechticem. Těchto hlavních služeb bylo jen několik do roka. Ve zbylý čas setrvával ve Vídni a také docházel ke dvoru. Ve Vídni trávil několik měsíců ročně, v létě většinou pobýval ve Velkých Losinách a zimní měsíce trávil ve větších městech, např. v Brně. Pobyt u dvora mu poskytoval bohaté společenské vyžití.
V roce 1706 byl povýšen na říšského hraběte a v roce 1711, respektive 1712 získal dědičný hraběcí titul i pro české země. V roce 1714 se stal prvním komorníkem císařovny vdovy [[Amálie Vilemína Brunšvicko-Lüneburská|Amálie Vilemíny]] s přílušností do [[Schönbrunn]]u.<ref name="Vokáčová"/>
