Čechy pod Kosířem (zámek): Porovnání verzí

V roce 1550 koupil Čechy od Pernštejnů místodržící nejvyššího písařství Markrabství moravského [[vladyka]] Matyáš z [[Hartunkov]]a a založil nové panství spolu se vsemi [[Služín]]em, [[Stařechovice]]mi, [[Lhota pod Kosířem|Lhotou]] a [[Kníničky (Drahanovice)|Kníničkami]] a učinil je středem nově založeného panství. Dal vybudovat patrovou budovu ve tvaru písmene L s průjezdní věží asi na místě jižního a západního křídla dnešního zámku. Z této renesanční tvrze se zachovala část kleneb a fragmenty výmalby, iluzivně napodobující architekturu a přírodní motivy. <ref name=":4">{{Citace monografie

Od roku 1583 tvrz vlastnili rody [[Pivcové z Hradčan|Pivců z&nbsp;Hradčan]], [[Haugvicové z Biskupic|Haugviců z&nbsp;Biskupic]], [[Podstatští z Prusinovic|Podštatských z&nbsp;Prusinovic]], [[Sedlničtí z Choltic|Sedlnických z&nbsp;Choltic]]. Posledními majiteli z&nbsp;domácí šlechty byli [[Skrbenští z Hříště]]. <ref>{{Citace monografie

Jan Adam&nbsp;I. z&nbsp;Lichtenštejna byl iniciátorem mnoha moravských stavebních podniků. V nedalekém [[Plumlov]]ě stavěl podle plánů svého otce okázalý zámek asi 20 let před stavební akcí v Čechách pod Kosířem. Dalšími majiteli panství byli [[Antonín Dominik Winkler z Winklenberka]] (1716–1732), [[Adam Hynek Berchtold z Uherčic|Adam Hynek hrabě Berchtold]] (1732–1753), [[Jiří Antonín Grechtler|Jiří Antonín šlechtic Grechtler]] (1753–1768). <ref>Čechy pod Kosířem, str. 11-12</ref>

V roce 1768 české panství koupil císařský tajný rada hrabě [[Emanuel Silva-Tarouca]], reprezentant rakouské větve původního velmi starého [[Portugalsko|portugalského]] rodu, který z panství tímto zřizuje [[svěřenství|rodinný fideikomis]] a zakládá tak rakouskou (moravskou) linii rodu. On sám ani jeho syn se však majetku v Čechách pod Kosířem příliš nevěnovali a většinou pobývali ve Vídni. <ref name=":4" />

Hrabě [[Ervín Vilém Silva-Tarouca]] (1815–1846) zámek v letech 1839–1843 přestavěl v pozdně [[klasicismus|klasicistním]] slohu podle plánů [[J.&nbsp;E.&nbsp;Zerneck|J. E. Zerneckeho]].<ref name=":4" /> Hlavní vstup byl přemístěn do západního křídla, k němuž byly přistavěny dvě hranolové věže. Z hlavního sálu na jižní straně se monumentálním schodištěm mohlo sejít přímo do parku. <ref name=":0">{{Citace elektronického periodika

V letech 1852–1853 byla za Augusta Alexandra Silva–Taroucy (1818–1872) v sousedství zámku postavena pseudogotická oranžerie podle projektu [[Vojtěch Ignác Ullmann|Vojtěcha Ignáce Ullmana]]. <ref>Čechy pod Kosířem, str. 28</ref> Koncem čtyřicátých let vznikla vstupní sloupová hala s trojramenným schodištěm podle návrhu vídeňského architekta Leopolda Waltera. <ref name=":4" /> Získal do vlastnictví i další vzácné obrazy a založil bohatou knihovnu. V letech 1854–1855 bylo k východní straně zámku přistavěno nové křídlo se stájemi v přízemí a řadou pokojů v 1. patře.

Začátkem 20. století bylo průčelí upraveno snížením věžových [[rizalit]]ů a na jižní straně byla nad vstupem vytvořena [[Atika (architektura)|atika]] s [[Balustráda|balustrádou]] a alegorickými sochami. Dílčí úpravy exteriérů i interiérů byly provedeny v letech 1904–1906 za Františka Josefa II. Silva-Tarouca (1858–1936). <ref>Čechy pod Kosířem, str. 24-25</ref> <ref name=":3">{{Citace monografie

}}</ref> V roce 1892 nechal vybudovat zámeckou kapli v prodlouženém východním křídle. V kapli visí obraz Petra Brandla, který byl nalezen při rekonstrukci počátkem 21. století. <ref name=":4" /><ref>{{Citace elektronického periodika

V zámku bylo do roku 2005 sídlo Dětského domova a Speciální školy. V letech 1957–2011 byla v hlavním sále otevřena pro veřejnost Pamětní síň [[Josef Mánes|Josefa Mánesa]]. Od roku [[2008]] je majitelem památky [[Olomoucký kraj]] a&nbsp;je pod správou [[Vlastivědné muzeum v Olomouci|Vlastivědného muzea Olomouc]]. Roku 2011 byla zahájena postupná konzervační obnova celé památky. <ref>{{Citace elektronického periodika

V prvním patře jižního zámeckého křídla byla zřízena expozice, která má upomínat na poslední generaci majitelů panství, rod Silva-Tarouca. Interiéry byly vybaveny původním mobiliářem, který se podařilo dohledat a vyzdobeny díly Josefa Mánesa. U vchodu do zámku je osazena bronzová pamětní deska, která byla v roce 1932 v obci pořízena jako upomínka návštěv Josefa Mánesa. <ref name=":3" />

Zámecký park začal v 70. letech 18. století budovat [[František Štěpán Silva-Tarouca]] jako barokní zahradu s vodními kanály, alejemi a romantickou květinovou výzdobou. <ref>Čechy pod Kosířem, str. 14</ref>

V dalších letech park nebyl udržován a celkově chátral. V 80. letech 20. století započala jeho postupná obnova. Od roku 2009 prošel postupně revitalizací podle projektu zahradního architekta Ing. Radka Pavlačky. <ref name=":1">Čechy pod Kosířem, str. 29</ref>

Opraveny byly také stavby, které jsou součástí zámeckého parku. V letech 2011–2012 prošla kompletní rekonstrukcí oranžerie, v roce 2016 Mánesův altán. <ref name=":1" />

'''Oranžerie''' z roku 1852 při jižní straně zámku má obdélníkový půdorys, na nárožích pilíře s ozdobnými hlavicemi. V průčelí je uprostřed prosklené fasády zasazen kruhově zakončený vstupní portál, ke kterému vedou čtyři schody. Rámová [[lizéna]] portálu přechází ve štít se zubořezem a obloučkovým vlysem. Nad vchodem je umístěn dekorativní znak s erby podle návrhu Josefa Mánesa. Střecha skleníku je pultová. <ref>{{Citace elektronického periodika

Častým hostem rodiny hrabat [[Silva-Taroucové|Silva-Tarouca]] býval Josef Mánes. Hrabě [[Bedřich Silva-Tarouca]] totiž v letech 1835–1838 studoval v krajinářské škole profesora [[Antonín Mánes|Antonína Mánesa]] na [[Akademie výtvarných umění v Praze|pražské Akademii]]; od této doby lze datovat přátelství Mánesovy rodiny s&nbsp;hrabaty [[Silva-Taroucové|Silva-Tarouca]], které život a tvorbu [[Josef Mánes|Josefa Mánesa]] významně ovlivnilo. V letech 1846–1870 byl malíř častým hostem na zámku v Čechách pod Kosířem u Augusta Alexandra Silva–Taroucy, kde pobýval několik týdnů i měsíců. Kromě vlastní malířské tvorby se věnoval výuce členů hraběcí rodiny, radil jim pří úpravách zámku a parku, podnikal výlety do okolí. <ref name=":2">{{Citace elektronického periodika

}}</ref> Vytvořil zde například cyklus [[Perokresba|perokreseb]] ''Život na panském sídle'' (1856) nebo [[Olejomalba|olejomalby]] ''Hvězdná noc'' (po 1850), ''Políbení'' (1851), ''Příjezd hosta'' (1853–1855), ''Při měsíčku'' (1853–1855) a ''Červené paraplíčko'' (1855). <ref name=":4" />

V letech 1957–2011 byla na zámku pamětní síň Josefa Mánesa, která měla dvě místnosti. Počátky snah o&nbsp;její zřízení se datují již do 2.&nbsp;poloviny 19.&nbsp;století, neboť Silva-Taroucové vzhledem ke svým vztahům s Josefem Mánesem a díky svému pohostinství vlastnili množství větších i drobnějších jeho děl; zájem o&nbsp;Mánesovo dílo pak rostl především od počátku 20.&nbsp;století. Pamětní síň byla nicméně otevřena až 14.&nbsp;července 1957 a&nbsp;ukončena v září 2011 s připravovanou rekonstrukcí zámku. Po otevření zámku v roce 2016 se Mánesovy práce staly součástí výzdoby interiérů v nové zámecké expozici. Od roku 2019 je zde také samostatná expozice Mánesových kreseb, které vznikly přímo na zámku. <ref name=":2" />