Vladimir Vasiljevič Atlasov: Porovnání verzí

m
Přidání {{Autoritní data}}; kosmetické úpravy
m (Překlepy a vnitřní odkazy)
m (Přidání {{Autoritní data}}; kosmetické úpravy)
 
 
== Mládí ==
Atlasov se narodil ve [[Velikij Usťug|Velikém Usťugu]] roku 1661 nebo 1664, jeho otec byl uprchlý [[Zemědělec|rolník]], který se stal za [[Ural|Uralem]]em [[Kozáci|kozákem]]. Od dětství byl Atlasov veden ke kozácké budoucnosti na Sibiři.
 
Na Sibiři v tu dobu existoval carský výnos, že všechny ulovené [[Sobol asijský|sobolí]] kožešiny a nově také kožešiny lišek, musely být odevzdávány carské pokladnici, která je proplácela. Atlasov si jednu kožešinu lišky, kterou ulovil, nechal jako svatební dar pro svou ženu. Někdo to oznámil úřadům, Atlasov byl veřejně zbit rákoskou a v roce 1682 byl za trest odeslán vybírat [[jasak]] na odlehlých řekách [[Aldan (řeka)|Aldan]] a [[Uda (přítok Ochotského moře)|Uda]]. Jeho mladá žena mezitím zemřela v [[Jakutsk|Jakutsku]]u na mor. Roku 1695 byl jmenován atamanem [[Anadyrský ostroh|Anadyrského ostrohu]].<ref name=":0" />
 
== Objevování Kamčatky ==
Na jaře roku 1697 podnikl ataman Atlasov, v čele oddílu 120 lidí (60 kozáků a 60 [[Jukagirové|Jukagirů]]), sobí pochod z Anadyrského ostrohu přes Korjacký hřeben. Cílem expedice bylo dobýt celou [[Kamčatka|Kamčatku]]. Atlasov vyšel od ústí [[Penžina|Penžiny]], vnikl do území [[Korjaci|Korjaků]], překročil Korjacký hřeben směrem na východ, potom se vrátil na západní pobřeží a táhl na jih. Druhý oddíl pod vedením Luky Morozka se oddělil a postupoval podél východního pobřeží. Oba oddíly se pak spojily u Taglije a pokračovaly k řece [[Ozernoj|Ozerné]] a Ingači. Během cesty dobyli čtyři korjacké osady a na řece [[Kamčatka (řeka)|Kamčatce]] založili Verchně-Kamčatsk. Během expedice se Jukagirové doprovázející kozáky vzbouřili pro Atlasovovu krutost vůči nim. Tři kozáci byli zabiti a Atlasov byl v bitce šestkrát zraněn. Jukagirové ztratili patnáct mužů, uznali svou porážku a dále Atlasovova poslouchali. Trasa expedice skončila na jižním cípu poloostrova, kde měl Atlasov z ústí řeky Golygina možnost sledovat dříve neznámé [[Kurilské ostrovy]]. Atlasov se pak vrátil do Verchně-Kamčatsku, zanechal tam své lidi a spolu s 15 kozáky a 4 Jukagiry se vydal na zpáteční cestu. 2. července 1698 dorazil zpět do Anadyrského ostrohu.
 
V roce 1700 dorazil Atlasov do [[Jakutsk|Jakutska]]a, kde systematizoval mapy a materiály nashromážděné během své kamčatské expedice. Podrobně popsal reliéf, podnebí, flóru, faunu, populaci Kamčatky a okolních ostrovů, ''„kterými vede cesta k nádhernému [[Japonsko|Nilfonskému království]]“''. Připojil k tomu rovněž první mapu Kamčatky, která vyniká přesností a precizností ačkoliv se Atlasov nikdy neučil kartografii. Atlasov podrobně popsal i možnosti zemědělské kolonizace Kamčatky. Velice nerad ve své zprávě připustil, že se mu nepodařilo nalézt žádné stříbro nebo zlato.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Skřivan
| jméno = Aleš
{{Portály|Geografie|Lidé|Rusko}}
 
{{Autoritní data}}
{{DEFAULTSORT:Atlasov, Vladimir Vasiljevič}}
[[Kategorie:Dějiny Dálného východu]]
1 245 454

editací