Jiří Brožek: Porovnání verzí

Během svého mládí v rodné Roudnici docházel do hodin houslí k [[Vladimír Klár|Vladimíru Klárovi]], jenž ve městě vytvořil ochotnický operní soubor. Přestože se tomuto oboru v budoucnosti již nikdy nevěnoval, zůstala pro něj vážná hudba důležitým zdrojem inspirace.<ref name="zivot">Melounek (2010), s. 74</ref> Silně jej ovlivnila i činnost tehdejšího ředitele [[Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem|roudnické galerie]] [[Miloš Saxl|Miloše Saxla]]. Po studiu zeměměřičství<ref name="zivot"/><ref>Melounek (1994), s. 46–47</ref> byl přijat na pražskou [[Filmová a televizní fakulta Akademie múzických umění v Praze|FAMU]], kde v letech 1967–1973 pode vedením filmového avantgardisty [[Jan Kučera (režisér)|Jana „Fajfky“ Kučery]], který byl žákem [[Jan Mukařovský|Jana Mukařovského]], vystudoval obor střihová skladba a režie.<ref>{{Citace elektronické monografie | příjmení = | jméno = | titul = Osobnost | url = http://www.fdb.cz/lidi/31762-jiri-brozek.html | datum vydání = | datum přístupu = 2018-3-11 | vydavatel = FDb.cz }}</ref> Na škole tehdy vyučoval [[Milan Kundera]] a mezi Brožkovými spolužáky se rodila generace černé vlny jugoslávského filmu ([[Lordan Zafranović]], [[Emir Kusturica]], [[Goran Paskaljević]], [[Rajko Grlić]]). V roce 1973 nastoupil do [[Barrandov Studio|Filmového studia Barrandov]], kde působil až do roku 1993. Střihačka [[Jiřina Lukešová]], které asistoval na filmech ''Televize v Bublicích aneb Bublice v televizi'' (1974) a ''[[Na samotě u lesa]]'' (1976), jej po svém odchodu do důchodu doporučila jako svého nástupce režiséru [[Jiří Menzel|Jiřímu Menzelovi]] nebo [[Jaroslav Papoušek|Jaroslavu Papouškovi]]. Od roku 1976 už Brožek působí jako samostatný střihač, kdy jeho prvním filmem byla komedie [[Jaroslav Papoušek|Jaroslava Papouška]] ''[[Konečně si rozumíme]]''.

Po odchodu z Barrandova navázal od 90. let spolupráci s [[Vladimír Michálek|Vladimírem Michálkem]] (''[[Je třeba zabít Sekala]]'', ''[[Anděl Exit]]''t, ''[[Babí léto (film)|Babí léto]]''), [[Petr Nikolaev|Petrem Nikolaevem]] (''[[…a bude hůř (film)|…a bude hůř]]'') nebo [[Martin Šulík|Martinem Šulíkem]] ''[[Klíč k určování trpaslíků aneb Poslední cesta Lemuela Gullivera]]'', ''[[Sluneční stát (film)|Sluneční stát aneb hrdinové dělnické třídy]]'', ''[[Cigán (film)|Cigán]]''). Se Šulíkem a historikem [[Jan Lukeš (kritik)|Janem Lukešem]] vytvořil projekt mapující československou kinematografii 60. let ''[[Zlatá šedesátá]]''. S [[Václav Havel|Václavem Havlem]] připravil jeho filmový debut ''[[Odcházení (film)|Odcházení]]''. Ze spolupráce s dalšími tvůrci lze uvést filmy ''[[Člověk proti zkáze]]'', ''[[Něžný barbar]]'', ''[[Svědek umírajícího času]]'' nebo ''[[Vracenky]]''.