Galerius: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
port |
mBez shrnutí editace značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 3:
== Původ a kariéra ==
Galerius, jehož původní jméno patrně znělo Maximinus, pocházel z prosté venkovské rodiny usazené v [[Ilýrie|Ilýrii]]. Jeho otec byl rolník, o matce [[Romula|Romule]] se žádné údaje nedochovaly.<ref>Galerius po Romule později přejmenoval své rodiště (dnešní Gamzigrad) na Romulianum. Viz [[Wolfgang Kuhoff]], ''Diokletian und die Epoche der Tetrarchie'', Frankfurt am Main 2001, s. 123. Jméno jeho otce není známo.</ref> V mládí pásal budoucí císař dobytek (alespoň podle některých [[Historický pramen|pramenů]]), a dostal proto přízvisko ''Armentarius'' (pasák krav).<ref>[[Epitome de Caesaribus]] 40, 15; [[Aurelius Victor]] 39, 24; 40, 1.</ref> Později – za vlády [[Aurelianus|Aurelianovy]] – vstoupil do armády, kde vynikl statečností,<ref>Epitome de Caesaribus 40, 15.</ref> a za [[Diocletianus|Diocletiana]] se vypracoval mezi významné velitele. Někdy v této době se oženil s blíže neznámou ženou, která mu porodila dceru [[Valeria Maximilla|Valerii Maximillu]].
== Proklamace za ''caesara'' ==
Řádek 11:
[[Soubor:Galerius_follis.jpg|náhled|150px|[[Mince]] ''caesara'' Galeria]]Galeriovým hlavním úkolem po převzetí moci byla obrana hranice na [[Dunaj]]i, velmi zranitelné vzhledem ke své délce – proto si také jako ''caesar'' zvolil za rezidenci [[Sremska Mitrovica|Sirmium]]. Už v roce [[294]] byly odraženy první útoky [[Sarmati|Sarmatů]] a po nich roku následujícího také nájezdy [[Karpové|Karpů]], [[Bastarnové|Bastarnů]] a asi i [[Gótové|Gótů]].<ref>Panegyricus VIII, 5, 2–3; [[Corpus Inscriptionum Latinarum|CIL]] VIII 214447; [[The Roman Imperial Coinage|RIC]] VI 332.</ref> Karpy dal Galerius usídlit v [[Panonie|Panonii]], sám pak přijal vítězná příjmení ''Sarmaticus maximus'' a ''Germanicus maximus'' (velký vítěz nad Sarmaty a Germány).
V roce [[296]] poslal Diocletianus Galeria do [[Sýrie (provincie)|Sýrie]], aby zakročil proti [[Perská říše|Peršanům]], kteří se pokoušeli ovládnout [[vazal]]skou [[Dějiny Arménie|Arménii]]. Galerius svedl s [[Šáhanšáh|králem]] [[Narsé|Narsém]] poblíž [[Harran|Karrh]] bitvu, v níž utrpěl těžkou porážku, a značně tím poškodil svou pověst schopného vojevůdce.<ref>Eutropius IX 24; Aurelius Victor 39, 34.</ref> Diocletiana to velmi rozladilo a ''caesar'' musel urychleně shromáždit v podunajských provinciích nové vojsko, aby katastrofu odčinil. V roce [[297]] vpadli Římané do Arménie, zlomili perský odpor a donutili krále Narsého k výhodnému míru.<ref>Eutropius IX 25, 1.</ref> Klid na hranici poté vydržel čtyřicet let, až do závěru vlády [[Konstantin I. Veliký|Konstantina Velikého]].
Od roku [[299]] pobýval Galerius opět převážně na [[Balkán]]ě a vedl četné boje se zadunajskými etniky, jak o tom svědčí jeho vítězná titulatura. [[Křesťanství|Křesťanské]] prameny v něm následně vidí hlavního podněcovatele [[pronásledování křesťanů|pronásledování církve]], které Diocletianus posvětil [[edikt]]em z [[23. únor]]a [[303]], a dalšími ještě ostřejšími nařízeními. Nakolik je obvinění opodstatněné, musí zůstat otevřeno, neboť badatelé nejsou v této věci jednotní.<ref>Křesťanští autoři nemohli zcela jistě Galeriovi zapomenout, že v pronásledování pokračoval i po Diocletianově abdikaci, třebaže jiní císaři tak nečinili. Galerius byl však obecně tradicionalista, který i v mnoha jiných ohledech přísně dodržoval kurz nastíněný Diocletianem.</ref>
== Císařem východu ==
Dne [[1. květen|1. května]] [[305]] se Diocletianus, který již delší čas cítil únavu z vládnutí, vzdal v [[Nikomedie|Nikomedii]] trůnu a přiměl k tomu i Maximiana na západě, byť s jistými potížemi. V kontextu římských císařských dějin se jednalo o bezprecedentní krok, neboť Diocletiana k němu nenutila ani politická situace, ani jiné vnější okolnosti – jeho postavení bylo naopak neotřesitelné. Abdikace vedla ke vzniku druhé tetrarchie, jež (jak se později ukázalo) vydržela pouhý rok. Constantius s Galeriem se stali plnoprávnými císaři, první pro západ, druhý pro východ, a zároveň byli jmenováni ''caesary'' [[Flavius Severus]] a Galeriův synovec [[Maximinus Daia]]. Toho Galerius již dříve adoptoval a povýšil ho do funkce vojenského [[tribun]]a.
Na dunajské hranici tou dobou probíhaly drobné potyčky se Sarmaty, a Galerius proto ještě téhož roku vytáhl do války. V bojích se vyznamenal mladý syn císaře Constantia [[Konstantin I. Veliký|Konstantin]], Galerius ho však brzy odeslal za otcem, aby ho doprovázel do [[Británie (provincie)|Británie]].<ref>[[Anonymus Valesianus]] 2, 3; [[Zonaras]] XII 33, Lactantius, ''De mortibus persecutorum'' 24, 3.</ref>
=== Zápas s Maxentiem ===
| |||