Maxentius: Porovnání verzí

Snahy získat moc uspíšilo vření mezi příslušníky [[Pretoriánská garda|pretoriánské gardy]], které rozhořčil záměr císaře Severa zrušit jejich výjimečné postavení v říši, už tak nalomené Diocletianovými reformami. Někteří důstojníci se obrátili na Maxentia, který žil na statku poblíž hlavního města, aby přijal purpur. Římský [[plebs]] s tím vyslovil souhlas, a odmítl tak zároveň jiné Severovo opatření, jehož smyslem bylo uvalit na metropoli normální zdanění (dosud Řím požíval řady privilegií, ačkoli v něm císaři fakticky nesídlili).<ref>Lactantius, ''De mortibus persecutorum'' 26, 2; 3; [[Aurelius Victor]] 39, 47.</ref> Dne [[28. říjen|28. října]] [[306]] byl Maxentius prohlášen císařem, přislíbil vojsku a lidu vysoký [[donativ]] a na svou stranu získal i úřadujícího městského prefekta – vše bez prolévání krve.<ref>[[Zosimos]] 2, 9, 3; Panegyricus XII 16, 2; [[Eutropius]] 10, 2, 3; Lactantius, ''De mortibus persecutorum'' 23, 1; 26, 1–3; Aurelius Victor 40, 5; [[Anonymus Valesianus]] 3, 6.</ref>

[[Soubor:Follis-Maxentius-s3776.jpg|náhled|250px|Maxentiova mince]]Převrat uznala střední a jižní [[Dějiny Itálie|Itálie]], stejně jako [[Afrika (provincie)|Afrika]], [[Sicílie]], [[Sardinie]] a [[Korsika]], severní Itálii však nadále podržel ve své moci západní císař Severus, sídlící v [[Milán]]ě. Maxentius zprvu nepřijal ani titul ''caesar'',<ref>Titul ''caesar'' se objevuje jen na nejstarších ražbách z Afriky, viz Dietmar Kienast, ''Römische Kaisertabelle'', s. 291.</ref> ani titul ''[[Augustus (titul)|augustus]]'', a spokojil se s netradičním označením ''princeps invinctus'' (neporazitelný vládce), zřejmě v očekávání, že jeho nové postavení upraví Galerius, podobně jako to učinil v případě Konstantinově. Galerius, který si uvědomoval, že systém tetrarchie je vážně ohrožen, však jakékoli uznání striktně odmítl a místo toho dal najevo, že by Severus měl uzurpaci potlačit.

Na jaře [[307]] k tomu Severus přikročil a s armádou složenou většinou z vojáků, kteří sloužili Maxentiově otci Maximianovi, postupoval ze severu na Řím. Z Maxentiova popudu přijal excísař Maximianus opět titul vladaře, což až dosud odmítal, a ukázalo se, že pro výsledek tažení to bylo rozhodující. Velká část Severových vojáků přeběhla u Říma na Maximianovu stranu, Severus musel ustoupit do [[Ravenna|Ravenny]] a nakonec se vzdát. Do Maxentiova držení se tak dostala celá severní Itálie až po [[Istrie (poloostrov)|Istrii]], přičemž on sám převzal titul ''augustus''.

Od roku [[309]] postupně vzrůstalo napětí mezi Maxentiem a novým ''augustem'' západu [[Licinius|Liciniem]], dosazeným na trůn v Carnuntu. Vztahy s Konstantinem zásadně narušily spory o držbu Hispánie i nejasná smrt Maximiana Herculia, která se dala přičíst na vrub Konstantinovi. Přirozeným Maxentiovým spojencem se stal ''caesar'' [[Maximinus Daia]] na východě, muž stejně ambiciozní jako Maxentius a zároveň protivník dvojcedvojice Galerius-Licinius. Systém tetrarchie, tak jak ho zavedl Diocletianus, byl v troskách.