Historie esperanta: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m →‎Válka a po válce: oprava odkazu
Řádek 17:
Za první světové války se v sibiřském zajateckém táboře tisíce zajatců nejrůznějších národů učilo esperantu podle učebnic, které jim předal světový výbor [[YMCA]] (Svaz křestanské mládeže). Po válce touha po míru a harmonii vzbudila nové naděje a esperanto se podivuhodně šířilo. První poválečný sjezd se konal v roce [[1920]] v [[Haag]]u, v roce [[1921]] se konal 13. světový sjezd v [[Praha|Praze]] za účasti téměř 3 000 lidí z 35 zemí, organizační problémy byly rozřešeny na nějaký čas smlouvou v [[Helsinky|Helsinkách]], změnily se formy práce a byly pořádány různé odborné a technické konference.
 
V roce [[1929]] bylo otevřeno v novém [[vídeň]]ském [[hrad]]ě [[Mezinárodní esperantské muzeum]] jako část [[StátníRakouská rakouskánárodní knihovna|StátníRakouské rakouskénárodní knihovny]]. Zakladatelem a ředitelem byl H. Stefner.
 
== Související články ==