Robert Bresson: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m fixlink |
|||
Řádek 12:
S filmem '''[[Deník venkovského faráře]]''' (1951) se Bresson psychologického herectví vzdává už nadobro a nadále pracuje výhradně s neherci („modely“), které nutí své repliky opakovat tak dlouho, až se jim plně zautomatizují (mimo jiné i proto znějí dialogy tak úsečně a stručně – aby se dobře pamatovaly). Ideální bylo, když model nepřemýšlel o tom, co dělá a říká, nepoužíval mimiku a nechal jen působit svou tvář, která „je vymodelována jeho duší“ (a odkazuje tedy ne k aktuálním psychickým pochodům postavy, ale k její dlouhodobé niterné identitě). Z toho měla vycházet věrohodnost. Klasické „předstírající“ herectví Bressona iritovalo, stejně jako „naivní barbarství“ dabingu. Nechodil skoro vůbec do kina, protože se prý na normální filmy prostě nedokázal dívat.
Jediným výrazným komerčním úspěchem byl snímek '''[[K smrti odsouzený uprchl]]''' (1956), který byl mimo jiné oceněn cenou za režii v [[Filmový festival v Cannes|Cannes]]. S různými přestávkami zapříčiněnými problémy se sháněním peněz vznikaly další filmy, z nichž nejvýznamnější jsou '''[[Pickpocket]]''' (1959), volně inspirovaný románem [[Zločin a trest]], '''[[A co dále, Baltazare]]''' (1966), jehož hlavním hrdinou je osel, '''[[Muška (film)|Muška]]''' (1967) a '''[[L'Argent (1983 film)|Peníze]]''' (1983), s kterými podruhé získal cenu za režii v [[Filmový festival v Cannes|Cannes]].
Dodnes je ve filmařském světě autoritou a hlásí se k němu takoví tvůrci jako třeba [[Jean-Luc Godard]], [[Paul Schrader]], [[Michael Haneke]], [[Aki Kaurismäki]] nebo [[Jim Jarmusch]].
| |||