Uhlířství: Porovnání verzí

Přidáno 118 bajtů ,  před 7 měsíci
rozšíření
(Oprava pravopisu (i/y))
(rozšíření)
| datum_přístupu = 2017-07-12}}</ref>
 
Osoba provozující toto řemeslo je nazývána '''uhlíř'''. Jakožto důležití specialisté požívali uhlíři od středověku [[Privilegium|zvláštních práv a výsad]]. Díky netypickému způsobu života a obživy tvořili v rámci venkovské společnosti vlastní [[Subkultura|subkulturu]]. Profesně se uhlíři organizovali do [[cech]]ů. V [[České země|Českých zemích]] byl významný například [[Cech kutnohorských uhlířů]]. V 16. století ale uhlíři své výsady ztratili a ve změněných ekonomických a výrobních podmínkách se z nich stali námezdní dělníci pracující pro hutní provozy. V 18. a 19. století byli uhlíři vnímáni už převážně jako chudí a podivínští lidé z lesů, stali se v podstatě jednou ze [[Sociální vyloučení|sociálně vyloučených skupin]]. Uhlíř se stal také jedním z typologizovaných hrdinů [[Folklór|folklorních]] příběhů.<ref name="Vesmír" /> V Itálii využili uhlířskou terminologii a obyčeje [[karbonáři]], tajná společnost na počátku 19. století.
 
Z Českých zemí začalo mizet tradiční uhlířství na konci 19. století, kdy železárny začaly používat kamenné uhlí, k úplnému vymizení řemesla došlo během 50. a 60. let 20. století. Většina dřevěného uhlí se do Česka dováží z mimoevropského prostoru nebo se vyrábí industriálním způsobem v tzv. [[retortová pec|retortových pecích]]. Tradiční pálení uhlí se občas provozuje jako popularizační či turistická akce, v německy mluvících zemích je uhlířství zapsáno na [[Mistrovská díla ústního a nehmotného dědictví lidstva|seznam světového nehmotného dědictví UNESCO]]. Řemeslo částečně přežívá v jihovýchodní Evropě a v mnoha dalších [[Rozvojová země|rozvojových zemích]].<ref name="Vesmír" />