Vilemína Pruská (1709–1758): Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
přidán infobox panovnice a šablona posloupnost
m typo
Řádek 43:
[[Soubor:Frederik de Grote en Wilhelmine.jpg|náhled|220px|vlevo|Vilemína s bratrem Frederikem]]
 
Vilemína vyrůstala na [[Puritáni|puritánském]], strohém až spartánském [[panovnický dvůr|dvoře]] Frederika Viléma I., postrádajícím veškeré příjemnosti, jež byly vlastní ostatním panovnickým dvorům soudobé Evropy. Její otec neviděl smysl v planém napodobování francouzské versailleské módy a stylu života, jež by ruinoval zemi, a namísto toho všechny příjmy země směřoval k budování silné, dokonale vyzbrojené a vycvičené [[armáda|armády]]; co zbylo, skončilo v pokladnici v podzemí [[berlín]]ského zámku. VilelmínaVilemína byla, podobně jako její bratr Fridrich, naprostým opakem otcovým jak povahou, tak svými zájmy – byla intelektuálně založená, se zájmem o umění, hudbu, literaturu; bystrá, vysoce inteligentní, s výjimečným hudebním nadáním se dusila v nejen prosté, ale především hrubé atmosféře postupimského dvora.
 
Její vztahy s otcem nicméně zpočátku nebyly špatné. Postupně se však zhoršovaly, jak kvůli častým změnám otcových nálad, tak kvůli jeho stále méně kontrolovaným výbuchům hněvu; ty ovšem byly částečně zapříčiněny kromě jiného i dvorskými intrikami její matky. Tu Vilemína ve svých pamětech o nešťastném dětství také nešetří a píše o ní m.j.: ''"Celá pýcha a pocit výjimečnosti hannoverského rodu se shromáždila v její osobě:"'' Z puritánské atmosféry jejich domu, která s přibývajícím věkem otcovým byla stále těžší, obviňuje Vilemína pastora ''Francka z Halle''. Podle královské dcery ''provokoval v králi výbuchy zuřivosti z nanejvýš nevinných důvodů, zapovídal všechny příjemnosti, které považoval za nicotné, především lov a hudbu.'' To a její racionální uvažování bylo příčinou kritického pohledu na dogmata, obřady a celkový stav náboženství. Neobvykle dobré vztahy měla Vilemína se svým mladším bratrem [[Fridrich Veliký|Fridrichem]], se kterým ji pojil zájem o hudbu, filosofii a vědu. Sourozenci si byli velmi blízcí a pojilo je pouto silné lásky a obětavé pomoci.
 
=== Manželství ===
Vilemína již jako dítě byla příčinou rozporů mezi rodiči v jejich privátních šarvátkách, později také v zahraniční politice. Její matka se snažila u upevnění vztahů s hannoverskou dynastií, z níž sama pocházela, a usilovala o dceřiny zásnuby se svým synovcem [[Frederik Ludvík Hannoverský|Frederikem Ludvíkem]], [[Princ z Walesu|princem waleským]]; nejraději by viděla dvojité manželství jak Vilemíny, tak Fridricha s dětmi této britské královské rodiny. Vilemína ve svým pamětech píše, že i jí se tato nabídka zamlouvala. Otec však preferoval variantu spojení s [[Habsburkové|Habsburky]], podporovanou některými jeho oblíbenci a rakouským diplomatem Seckendorffem.
 
Po nezdařeném útěku Fridrichově se situace na dvoře ještě více zhoršila a Fridrich Vilém I. upevnil svou již tak silně despotickou potici. Hrozil Vilemíně vsazením do pevnosti [[Špandava]] pod záminkou účasti na spiknutí, jež vedlo k útěku jejího mladšího bratra a přinutil ji ke sňatku s [[bayreuth]]ským [[markrabě]]tem Fridrichem.
Řádek 58:
Vilemína se aktivně podílela na modernizaci země. Její dvůr zahájil epochu [[rokoko|rokoka]] v Bayreuthu (něm. ''Bayreuther Rokoko''). Tamní palác se stal svéráznou miniaturou [[Versailles (zámek)|Versailles]]. Jinak málo významný dvůr se mohl blýskat návštěvami Fridricha Velikého či [[osvícenství|osvícenských filosofů]], m.j. [[Voltaire|Voltaira]], což mu dodávalo značné prestiže. Markraběnka dbala i o zájmy své země, což bylo zřetelné za slezských válek v letech [[1742]]-[[1744]], kdy aktivně bránila své majetky, aby se nestaly předmětem pruské politiky, která Bayreuthu nepřinesla žádný užitek.
 
Zabývala se rovněž vědeckým studiem a vedla filosofickou korespondenci s Voltairem; rozvíjela i své hudební nadání. Hrála na [[loutna|loutnu]], byla autorkou řady hudebních i literárních děl. Mezi nejdůležitější náleží její paměti, mimořádně cenné jako bohatý historický pramen. Vilemína je psala v Bayreuthu do konce života, jako již zlomená a světem hluboce rozčarovaná osoba, čímž má její dílo hluboký emocionální náboj, především v hodnoceních (až výpadech) řady osob. Paměti nemají v soudobé Evropě analogie a často jsou jediným pramenem informací o postupimském dvoře či lidech z okolí Vilemíny, jejího bratra Fridricha aj. Historikové považují až na detaily dílo za věrohodný a objektivní zdroj informací..
=== Konec života, smrt ===
Řádek 67:
=== Potomci ===
Z manželství Vilemíny a markraběte Fridricha se narodil jediný potomek, dcera:
* [[Alžběta Bedřiška Žofie Braniborsko-Bayreuthská]] ([[30. srpen|30. srpna]] [[1732]] - [[6. duben|6. dubna]] [[1780]]). [[Giacomo Casanova]] o ní psal jako o jedné z nejkrásnějších dívek Německa. V roce [[1748]] se provdala za [[Württemberkové|württemberského markraběte]] [[Karel Evžen Württemberský|Karla Evžena]].
 
== Vývod z předků ==