'''Oberprokurátor''' (rusky: ''Oбер-прокурор Святейшего Правительстующего Синода'') byl nejvyšší státní úředník spravující záležitosti [[Pravoslaví|pravoslavné církve]] v Rusku a hlava [[Nejsvětější synod|Nejsvětějšího synodu]] mezi léty [[1722]]–[[1917]].
Úřad byl zřízen [[Petr I. Veliký|Petrem I. Velikým]] v roce [[1722]] jako projev jeho snahy zcela svázat pravoslavnou církev se státem a jeho zájmy. Mezi léty [[1726]]–[[1741]] nicméně úřad nebyl obsazen. Během 18. a začátku 19. století se prokurátorovi pravomoci a postavení měnilo. V; v době vládní reformy [[Alexandr I. Pavlovič|Alexandra I]]. byl oberprokurátor přímo odpovědnáodpovědný panovníkovi, později v roceroku [[1817]] byl podřízen nově zřízenému [[ministerstvo kultu|ministerstvu kultu]] (duchovních věcí) ([[1817]]–[[1824]]). Od roku [[1836]] získal oberprokurátor prakticky pravomoci [[ministr|ministra]] pro otázky ruské církve.
K politicky nejvlivnějším oberprokurátorům patřil [[Konstantin Petrovič Pobědonoscev|Konstantin P. Pobědonoscev]] v letech [[1880]]–[[1905]].