Státní souhlas k výkonu duchovenské činnosti: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
drobné opravy
selfrv, (nevím proč, ale https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1961-140/zneni-0 to píší jinak)
Řádek 5:
O státní souhlas žádala církev nebo sám duchovní [[národní výbor (1945–1990)|národní výbor]] (běžní kněží), případně [[Státní úřad pro věci církevní]] nebo vládu (vyšší církevní hodnostáři). Státní úřady jeho udělování a odnímání běžně používaly k vydírání duchovních, jejich přemisťování v rámci republiky (souhlas byl zpravidla místně specifikován) či k jejich odstranění z duchovní správy.
 
Pokud [[kněz]] vykonával své povolání bez státního souhlasu, nebyly mu přiznány „osobní požitky“ (zejména plat a následně důchod). Zároveň byl i dále perzekvován: působení bez státního souhlasu bylo obvykle kvalifikováno jako [[trestný čin]] ''maření dozoru nad církevnímicírkvemi a náboženskými společnostmi'' (par. 178 [[Trestní zákon (Československo, 1961)|trestního zákona]], zrušen k 31. 1. 1990, lidově nazývaný „mařena“ – uvádí například [[Svatopluk Karásek|Sváťa Karásek]]). Tohoto trestného činu se dopouštěl i kněz, který by vykonal nějaký kněžský úkon mimo místo, pro něž byl jeho souhlas vyměřen (často např. kněz, který vedl své farníky na [[pouť]], nesměl na poutním místě sloužit mši).
 
Udělení státního souhlasu bylo podmíněno složením slibu věrnosti republice: