Jarmila Hanzálková: Porovnání verzí

'''Jarmila Hanzálková''' ([[20. leden|20.  ledna]] [[1910]], [[Kamenice nad Lipou]] – [[3. březen|3.  března]] [[1992]], [[Počátky]]) byla česká básnířka. Byla výrazně spjata s městem Kamenice nad Lipou.

V letech [[1924]]–[[1929]]1924–1929 Jarmila Hanzálková vystudovala Soukromý ženský učitelský ústav v klášteře [[Kongregace sester Nejsvětější Svátosti|sester Nejsvětější svátosti]] v Českých Budějovicích. Po studiu působila jako pedagog v Obecnéobecné škole v [[Žirovnice|Žirovnici]]. Po šesti letech byla překládána na různá místa ([[Mnich (okres Pelhřimov)|Mnich]], [[Bohdalín]], [[Včelnička]], Kamenice). Po 17,5  letech práce ve školství onemocněla těžkou sluchovou chorobou a musela odejít do invalidnáhoinvalidního důchodu. V letech 1948–1952 byla zaměstnána jako vychovatelka ve školní družině mládeže při základní škole v Kamenici nad Lipou. Vysočinu a svoji lásku k ní vyznávala ve stovkách básní. V roce 1949 založila dětský dramatický [[soubor Lipka]] a s ním pracovala plných 40  let. A Lipka, pro kterou Jarmila Hanzálková napsala kolem 30  her, hrála nejen v Kamenici a okolí, ale zajížděla i do vzdálenějších měst – do [[Třeboň|Třeboně]], [[Tábor|Tábora]], [[Luhačovice|Luhačovic]], [[Žďár nad Sázavou|Žďáru nad Sázavou]], [[Kaplice]], účastnila se [[Šrámkův Písek|Šrámkova Písku]], natáčela v rozhlase i televizi. Lipka vystupovala při různých oslavách, recitacích, večerech poezie, zúčastňovala se soutěží tvořivosti mládeže, přehlídek a festivalů dětských souborů. Do roku [[1985]] slečna Hanzálková s Lipkou nastudovala a uvedla 46 celovečerních her a 21 večerů poezie.

Básnířka a propagátorka [[Kraj Vysočina|Vysočiny]] zemřela 3.  března 1992. Pohřeb se konal 16.  března 1992 ve smuteční síni na [[Lesní hřbitov (Kamenice nad Lipou)|hřbitově Bradlo]]. Pohřbem Jarmily Hanzálkové se uzavřela jedna kapitola kamenické kulturní historie.

Kromě Lipky se věnovala spisovatelské práci – poezii, próze, dramatickým pracempracím, dramatizacím rozhlasových her, fejetonům[[fejeton]]ům atd. Jako velmi mladá dívka psala pod pseudonymem[[pseudonym]]em '''Jarmila Kamenická'''.

Řada her Jarmily Hanzálkové byla vydána pražskýmpražskou nakladatelstvímagenturou Dilia[[DILIA]], některé z nich vyšly po přeložení do slovenštiny v bratislavské Dilize. Nejznámější z nich jsou: ''O princezně, která si neuměla hrát'', ''Rozhněvaná panenka'', ''Slunečná Helenka'', ''Zapomenutá studánka'', ''V práci je štěstí člověka'', ''Čtyřlístek štěstí'', ''Vánoční růže'', ''Karneval'' a ''Mladící jablíčko''.

Knižně pak vyšly sbírky básní: ''Posláno po větru'' (vydaná v roce 1974), ''Jak hovoří klavír'' (vydaná v roce 1982) a ''Nebe nad rodnou zemí'' (vydaná v roce 1991).

Nevydané sbírky – ''Domov na Vysočině'', ''S mým starým klavírem'', ''Prameny srdce'', ''Krajina domova'', ''Letní etudy'' a ''Na motivy Vítězslava Nováka'' jsou uloženy v pozůstalosti (dvě posledně jmenované v Památníku národního písemnictví v Praze na Strahově).

S velkou pozorností sledovala a spoluprožívala veškeré kulturní dění v samotné Kamenici. Na ty reagovala články v regionálním tisku. Například se těšila na otevření Kulturního domu v Kamenici nad Lipou [[5. květen|5.  května]] [[1963]].

Stala se čestnou občankou města Kamenice nad Lipou. V roce [[1966]] jí byl udělen Zlatý Tylův odznak a v roce [[1975]] byla za svoji záslužnou práci v kultuře odměněna čestným titulem Zasloužilá pracovnice v kultuře. V roce [[1989]] Jarmila Hanzálková ukončila svoji činnost v souboru, což znamenalo zánik Lipky.<ref>{{Citace monografie