Apostolo Zeno: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Robot: Opravuji 1 zdrojů and označuji 0 zdrojů jako nefunkční #IABot (v2.0beta15) |
m →Život: odkazy značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 7:
Původem benátský šlechtic. V roce [[1691]] byl mezi zakladateli Accademia degli Animosi. Již první operní libreto, které napsal v roce [[1695]], ''Gli inganni felici'', mělo velký úspěch a zařadilo ho mezi módní libretisty té doby. Od roku [[1705]] spolupracoval s s [[Pietro Pariati|Pietrem Pariatim]], kterému přenechal kompozici libreta a sám psal dramatické scény. Jeho díla byla zhudebněna nejpřednějšími skladateli té doby. Na jeho texty komponovali např. [[Antonio Vivaldi]], [[Baldassare Galuppi]], [[Georg Friedrich Händel]], [[Johann Adolf Hasse]], [[Niccolò Jommelli]], [[Tommaso Traetta]], [[Nicola Antonio Porpora]], [[Giovanni Paisiello]], [[Giovanni Battista Pergolesi]], [[Alessandro Scarlatti]], [[Luigi Cherubini]] a další. Často bylo totéž libreto zhudebněno několika skladateli (viz níže).
Jako novinář nejprve pracoval pro časopis ''Galleria di Minerva''. V roce [[1710]] založil společně s Scipionem Maffei, Antoniem Vallisneri a s bratrem Pierem Caterino Zenou časopis ''Giornale de' letterati d'Italia'', který zasvětili péči o povznesení italského jazyka a literatury. Časopis měl velký úspěch, přispívali do něj přední osobnosti té doby, jako [[Scipione Maffei]], Antonio Vallisneri, Eustachio Manfredi, Ludovico Antonio Muratori, [[Giovanni Battista Morgagni]], Giovan Battista Vico a Bernardino Ramazzini.
V roce [[1718]] byl Apostolo Zeno povolán k císařskému dvoru do Vídně jako dvorní básník s titulem ''"poeta e istorico di S. M. Cesarea"''. V roce [[1729]] ho pak v této funkci vystřídal [[Pietro Metastasio]]. Vrátil se do Benátek a zcela se věnoval své rozsáhlé sbírce mincí.
| |||