Mór Jókai: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Bez shrnutí editace |
|||
Řádek 75:
Charakteristickým rysem Jókaiova díla je žánrová rozmanitost. Jeho romanticko–realistické romány jsou založeny na vypravěčském umění, děj je spletitý a má překvapivý závěr. Často vycházejí z historických příběhů s dobrodružnými prvky. Čerpají z maďarských dějin a popisují jejich boje s Turky. Obsahují bohatý a přesný popis krajiny a reálného prostředí. Mají i humorné ladění. Postavy však postrádají psychologický rozměr. Dokázal zaujmout a udržet čtenáře v napětí už i názvy kapitol. Vrcholné tvůrčí období prožíval mezi lety 1850 až 1875. Pozdější romány, v nichž převládá dobrodružný prvek, vykazují již určitou rutinu a povrchnost.
V prvních velkých románech ''Uherský Nabob'' (1853) a ''Zoltán Karpáthy'' (1854) líčí romanticky politický a kulturní život v Uhrách prvé poloviny 19. století, boj za nezávislý stát i boj s velkou povodní roku 1838. Současně je v nich patrný jeho obdiv k tradicím šlechtických rodů, který později ustupuje kritickému nadhledu v románu o šlechtici-zbojníkovi ''Chudí boháči'' (1860). V padesátých letech vyšly jeho romány s náměty z turecké historie jako ''Bílá růže'', ''Zlatý věk Sedmihradska'', ''Turecký svět'', ''Poslední dny janičářů'', v nichž podrobně líčí svět orientu a přináší nový pohled na Turky. Knihu ''Nový zeměpán (Nový statkář)'' z roku 1863, příběh o rakouském generálovi, který pod vlivem maďarského statkáře nakonec přijme maďarský způsob života a stane se maďarským vlastencem, si oblíbila královna Viktorie.<ref name=":0" />
Zkušenosti z revolučních událostí roku 1848 ho inspirovaly k napsání románu ''Synové muže kamenného srdce'' (1869), který měl úspěch především v zahraničí.
| |||