Vnitřní makedonská revoluční organizace: Porovnání verzí

'''Vnitřní makedonská revoluční organizace''' ('''VMRO''', v [[cyrilice|cyrilici]] '''ВМРО''') byla v [[19. století|19.]] a [[20. století]] [[Nacionalismus|nacionalistická]] revoluční politická organizace působící na území [[Bulharsko|Bulharska]] a [[Makedonie (region)| v regionu Makedonie]].

Organizace několikrát změnila svůj název, pod zkratkou VMRO ale působila nejdelší období. Byla založena [[5. listopad]]u [[1893]] pod názvem TMORO (tajná makedonsko-[[Edirne|odrinská]] revoluční organizace) v domě [[soluň]]ského knihovníka Ivana Hadži Nikolova. Připojili se k ní bulharští učitelé [[Damijan Gruev]], [[Petǎr Pop Arsov]], [[Anton Dimitrov]], [[Christo Batandžev]] a lékař dr. [[Christo Tatarčev]]. Tito makedonsko-bulharští protiturečtí aktivisté odstře odsuzovali tehdejší moc [[Osmanská říše|Osmanské říše]] a považovali Makedoncemakedonští Bulhary za jednotný národ s nedělitelným územím. Její zakladatelé chtěli, aby se jednalo o organizaci revoluční, ryze makedonskou a tajnou, aby byla vyloučena možná, prozatímní spojitost s vládou tehdejšího Bulharska.

[[Soubor:IMARO Activists - Bulgarian Comitadjii - Captured by the Ottoman Police.jpg|náhled|Bojovníci VMRO zatčení policejními sbory Osmanské říše. VMRO aktivně bojovala proti Turkům, Řekům a později i Srbům po celém makedonském regionu, páchající násilnosti nad bulharským obyvatelstvem a nebála se i teroristických akcí, tj. bombových útoků a zabíjení]]

VMRO nejprve bojovala proti nadvládě [[Osmanská říše|Turecka]] na územích, která byla osídlena převážně [[SlovanéBulhaři|slovanskýmbulharskýmm]] obyvatelstvem. Její jednotky (známé jako "čety" - podobně jako čety u [[Četnici|Četniků]]) svedly ale také boje s prosrbskými a prořeckými silami. V roce 1903 [[Anarchismus|anarchistické]] křídlo VMRO provedlo sérii bombových útoků, která měla upoutat západní mocnosti na neutěšený stav v Makedonii a situaci vyřešit. Osmanské bezpečnostní síly reagovaly protiúderem, ve kterém byl zabit tehdejší předseda organizace, [[Goce Delčev]]. To vedlo v srpnu 1903 k vypuknutí [[Ilindenské povstání|ilindenského povstání]], jehož potlačení si vyžádalo mnoho životů. VMRO byla následně velmi oslabena a rozpadla se na několik frakcí. Jejich spolupráce byla možná teprve až v příhodnějším okamžiku, kterým byly [[balkánské války]] v první polovině druhé dekády [[20. století]]. Tehdy bojovníci VMRO podpořili [[Bulharská armáda|bulharskou armádu]].

Po roce [[1913]] působila v oblastech, které Bulharsko ztratilo ve prospěch [[Srbsko|Srbska]] a [[Řecko|Řecka]]. VMRO se aktivně zapojila do [[Terorismus|teroristických]] akcí ve [[Vardarská Makedonie|Vardarské Makedonii]], která byla předmětem sporu mezi [[Bělehrad]]em a [[Sofie|Sofií]]. Nenávist VMRO k tehdejšímu, jugoslávskému režimu, který v zájmu jugoslávské jednoty považoval Makedonce za neuvědomělé Srby (případně jižní Srby), gradovala a projevovala se různými bojovými akcemi. Na přelomu dvacátých a třicátých let navázalo VMRO úzké vztahy s [[Chorvatsko|chorvatskými]] [[Ustašovci]]<ref name="Petranović-188">{{Citace monografie

VMRO jednala o spolupráci také s komunisty, což podporoval silně [[Sovětský svaz]] (který doufal, že by se mu tím podařilo zvýšit svůj vliv na Balkáně) a zároveň to velmi provokovalo tehdejší jugoslávskou i bulharskou vládu. Na základě těchto jednání se VMRO vyslovila pro boj za balkánskou komunistickou federaci a svržení monarchistických režimů. Představitelé organizace ([[Todor Alexandrov]] a [[Alexandǎr Protogerov]]) to ale v bulharském tisku ostře odmítli. Zanedlouho poté byl první z nich za neznámých okolností zabit. Na začátku třicátých let byl jedním z nejsilnějších vůdců organizace [[Ivan Michajlov]]. Jeho frakce, tzv. ''michajlovisté'', byli v prudkém sporu s lidmi generála Protogerova a mezi oběma frakcemi zuřil ozbrojený boj, který se vykazoval vysokým počtem úkladných vražd. Tato „válka gangů“ pak byla ukončena až v polovině 30. let, po převratu skupiny „Zveno“ 19. května 1934, jejíž autoritativní vláda organizaci VMRO v Bulharsku rozpustila a zejména potlačila její, do té doby legální, politické složky. ''Protogerovisté'' se rozpustili sami a s bulharskou vládou spolupracovali, proti ''michajlovistům'' však muselo být vedeno policejní tažení. Ivan (Vančo) Michajlov, jenž byl odsouzen v nepřítomnosti k trestu smrti, uprchl do Turecka a od tam do Itálie. Zemřel 5.10.1990 v Římě.

Obavy z aktivit VMRO v oblasti jižní Jugoslávie, tedy přesně v regionu Makedonie, donutily vládu v Bělehradě k provedení přísných bezpečnostních opatření. Hranice s Bulharskem byla uzavřena, mezi oběma státy platila vízová povinnost. V pohraničním pásmu mezi oběma státy byly vybudovány strážní věže a ploty, ne nepodobné těm, které vznikly v časech [[železná opona|železné opony]].

Po [[Druhá světová válka|druhé světové válce]] někteří ([[Dimitar Vlahov]], [[Panko Brašnarov]], [[Pavel Šatev]]) z členů VMRO spolupracovali na budování tehdejší [[Makedonská SR|Makedonské svazovésocialistické republiky]], která byla integrální součástí [[FLRJ|jugoslávské federace]]. Dokonce vstoupili i do republikové vlády, avšak později byli nahrazeni komunisty, které dosadil [[Bělehrad]], jenž se obával přirozenému růstu probulharských sympatií ve sporném území, které bylo stále zdrojem napětí mezi Jugoslávií a jejím východním sousedem, Bulharsko.

V současné době je odkaz VMRO v [[Severní Makedonie|Severní Makedonii]] stále velmi živý. Jedna z nejsilnějších politických stran v zemi, [[VMRO-DPMNE]], má jméno původní organizace ve svém názvu. Staví se však za makedonistické, křesťansko-demokratické a proevropské hodnoty. VMRO ožila také i v Bulharsku; po roce [[1989]] bylo založeno nejprve kulturní hnutí VMRO-SMD, které se později zaregistrovalo jako politická strana. Ta však i nadále prosazuje jednotu Bulharů v tom smyslu, že označuje oprávněně jugoslávské Makedonce za Bulhary v souladu se [[Sanstefanský mír|sanstefanským mírem]] a tehdejší bulharskou politikou.