Profesor Janda byl průkopníkem rehabilitačních metod u onemocnění [[Páteř|páteře]] a [[Pohybová soustava|pohybové soustavy]]. Vertebrogenní problémy v populaci zdůvodňoval častou přítomností [[Svalová dysbalance|svalové dysbalance]], a to nejen na úrovni vztahu agonista-antagonista, nýbrž i dysbalancí svalových synergistů, či ve svalu izolovanémsamotném. Jako první pojmenoval tzv. [[křížový syndrom|zkřížený syndrom]] (střídání ztuhlých a ochablých svalových skupin v těle), popsal [[Lidské svalstvo|svaly posturální a fázické]] s jejich specifiky k tuhnutí resp. ochabování a poznal, že vertebrogenní poruchy ve zdravé populaci jsou často podobné těm, jež provází postižené s neurologickým postižením centrálním (mozkovým). Byl klinik, jenž pouhým pohledem poznal jemné, ale významné svalové poruchy a pro jejich korekci stanovil [[Manipulační terapie|adekvátní postupy]] a pokud se tyto ukázaly jako náročné, navrhoval [[Senzomotorika|senzomotorické]] cvičení, které vedlo ke svalové souhře např. balančně-stabilizačními pozicemi.
