Právo národů na sebeurčení: Porovnání verzí

Po konci [[studená válka|studené války]] se uplatnilo při rozpadu [[Jugoslávie]] a [[Sovětský svaz|Sovětského svazu]]. Představa národního státu měla svůj podíl na [[etnická čistka|etnických čistkách]] a bojových konfliktech v některých oblastech.

 

V současnosti probíhá diskuze o právu na národní sebeurčení například v souvislosti s [[Kosovo|Kosovem]], [[Tibet]]em a [[Ujguristán]]em v [[Čína|Číně]], [[Baskicko (území)|Baskickem]] ve [[Španělsko|Španělsku]], ruských menšin v [[postsovětské státy|postsovětských státech]] a neruských menšin v [[Rusko|Rusku]] ([[Tatarstán]], [[Čečna]] atd.). Důležité je ovšem rozlišovat mezi národem s právem sebeurčení a mezi národnostní menšinou, etnickou menšinou či jazykovou menšinou, které nemají právo sebeurčení, ale které mají pouze práva menšinová. Jde o mezinárodní kodifikaci práva podle OSN a také práva evropského.

 

Národní sebeurčení nemusí být uplatňováno jen formou národní správy území, ale například v rámci federalizace [[Belgie]] je uplatňováno i na personálním principu, tedy tak, že pod národní orgány spadají určité záležitosti některého etnika ve státě i přes to, že toto etnikum je smíšeno s jinými etniky.

 

* [[Národní stát]]

* [[Národ]]

* [[Etnická čistka]]

 

* [[Jan Rychlík (historik)|RYCHLÍK, Jan]]: ''Individuální a kolektivní práva menšin a tzv. právo národů na sebeurčení včetně odtržení'', Ústav T. G. Masaryka, Praha, 1995, vyšlo ve sborníku ''První světová válka, moderní demokracie a T. G. Masaryk''