Wikipedie

Vodík: Porovnání verzí

Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
→‎Historický vývoj: Opravil jsem pravopisnou chybu. Změnil jsem řecký slov na řeckých slov
m →‎Historický vývoj: -nějaké divné značení
Řádek 145:
Teprve v roce 1766 si [[Henry Cavendish]] uvědomil, že tento plyn je chemické individuum a nazval jej „hořlavým vzduchem“. Cavendish je takto považován za objevitele vodíku jako chemického prvku. Cavendish ovšem spekuloval, že tento hořlavý vzduch je vlastně hledaná hypotetická látka, [[Flogistonová teorie|flogiston]] a své flogistonové teorie se nikdy nevzdal. Nicméně v roce 1781 zjistil, že tato látka tvoří při hoření vodu což otevřelo cestu k objevu vodíku jako chemického prvku (elementu).
 
V roce 1783 pojmenoval [[Antoine Lavoisier]] tento prvek „hydrogen“, zpodle řeckých slov <i xml:lang="la">hydro</i>{{cizojazyčně|grc|ὕδωρ}} (voda''hýdōr'', „voda“) a {{cizojazyčně|grc|γεννάω}} (''genesgennáo'', (tvořící„tvořím“). Lavoisier syntetizoval vodu hořením vodíku v proudu kyslíku a kvantitativní výsledky potvrdily, že voda není element, což se po 2000 let považovalo za zřejmé, nýbrž sloučenina těchto dvou prvků. Lavoisier provedl rovněž rozklad vody rozžhaveným železem v roce 1783.
 
Rozklad vody elektrickým proudem na jednotlivé složky, kyslík a vodík, poprvé provedli Jan Rudolph Deiman a Adriaan Paets van Troostwijk v roce 1789.<ref>{{Citace periodika|příjmení = Levie|jméno = R. de|titul = |periodikum = Journal of Electroanalytical Chemistry|datum = 1999|ročník = |číslo = 476(1)|strany = 92-93|url = }}</ref>
 
Český název pro hydrogen (vodík) pochází od [[Jan Svatopluk Presl|Jana Svatopluka Presla]], který spolu s [[Karel Slavoj Amerling|Karlem Slavojem Amerlingem]] vytvořil v polovině 19. století české názvy pro tehdy známé prvky, ještě před tím než [[Dmitrij Ivanovič Mendělejev|Mendělejev]] publikoval v roce 1869 svůj objev [[Periodická tabulka|periodické tabulky prvků]]. Vodík je jeden z deseti tzv. archaických názvů prvků, které se v češtině používají dodnes, ostatní názvy se neujaly.<ref>{{Citace elektronické monografie|titul = canov.jergym.cz|url = http://canov.jergym.cz/objevite/objevite/tabulka_2.html|vydavatel = canov.jergym.cz|datum přístupu = 2016-02-08}}</ref>
 
Vodík je jediný prvek, jehož izotopy mají vlastní chemické názvy a značky. [[Deuterium]] (D, <sup>2</sup>H) je izotop tvořený jedním protonem a jedním neutronem v jádře atomu, [[Tritium]] (T, <sup>3</sup>H) je izotop tvořený jedním protonem a dvěma neutrony v jádře atomu. Pro samotný vodík je vyhrazen název protium, ale značka P se nepoužívá, protože je obsazena značkou fosforu (P). [[Mezinárodní unie pro čistou a užitou chemii|IUPAC]] umožňuje používání značek D, T, ale preferuje <sup>2</sup>H, <sup>3</sup>H.
Řádek 155:
Plynný vodík se vyskytuje ve dvouatomové molekule H<sub>2</sub>, která je mnohem stabilnější než atomární vodík. Za normální teploty se vodík chová tak, jako by byl směsí tří objemů orthovodíku (jádra atomů vodíku v molekule mají stejný [[spin]]) a jednoho objemu paravodíku (opačný spin). Při skladování kapalného vodíku probíhá přeměna ve směru ortho → para, která je exotermická natolik, že může dojít ke ztrátě až 2/3 původní kapaliny. Bylo nutno vyvinout postup, kdy se při zkapalňování vodíku zároveň provádí přeměna na para- H<sub>2</sub>.
 
Deuterium bylo spektroskopicky pozorováno v roce 1931, příprava téměř čisté sloučeniny D<sub>2</sub>O (tzv. [[těžká voda]]) byla provedena elektrolyticky v roce 1933.
 
Tritium bylo poprvé připraveno v roce 1934 bombardováním sloučenin deuteria deuterony, schematicky <sup>2</sup>H+<sup>2</sup>H → <sup>3</sup>H +H.<ref>{{Citace monografie|příjmení = Heslop|jméno = R.B.|příjmení2 = Jones|jméno2 = K.|titul = Anorganická chemie|vydání = První vydání|vydavatel = SNTL|místo = Praha|rok = 1982|počet stran = 836|strany = 267-275|isbn = }}</ref>
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/wiki/Vodík“