Jedovatí hadi: Porovnání verzí

Na světě žije asi 410 druhů jedovatých [[hadi|hadů]], což je malý zlomek z celkových přibližně 2800 druhů hadů. Z těchto 500 může člověka vážněji ohrozit jen polovina.{{Doplňte zdroj}} Jedovatí hadi používají [[jed]] k lovu kořisti, ale někdy i k sebeobraně. Uštknutý živočich na něj reaguje např. ochromením nebo potížemi s dýcháním – záleží na druhu jedu. Nejprudší jed mají mořští hadi [[Vodnář (rod)|vodnáři]], ze suchozemských hadů je nejjedovatější [[taipan]] menší. Nejdelším jedovatým hadem je [[kobra královská]], která může dorůst délky až 5 metrů. Z hlediska čeledí jsou jedovatí všichni [[korálovcovití]], [[zemězmijovití]] a [[zmijovití]] hadi. Z čeledi [[užovkovití|užovkovitých]] je jedovatá jen asi třetina druhů. V České republice žije jediný jedovatý had, a to [[zmije obecná]]. Je to nejseverněji žijící had světa.{{Doplňte zdroj}}

Není bez zajímavosti, že i druhy, které běžně pokládáme za nejedovaté, ve valné většině nějaký jed (správnější by možná bylo užít výrazu [[xenobiotikum]]) přesto produkují. Vytvářejí ho v tzv. [[Duvernoyova žláza|Duvernoyově žláze]], odkud je přímo vypouštěn do dutiny. Do rány se tak nedostává pomocí jedových zubů (ty nejsou vůbec přítomny, jde o druhy tzv. aglyfní), ale rozptýlený ve slinách. Tímto aparátem disponuje valná většina „nejedovatých hadů“ – mimo jiné např. i [[užovka obojková]] (Natrix natrix) – přičemž primární úlohou takových xenobiotik není [[Ochrnutí|paralýza]], popř. usmrcení kořisti, ale převážně spolupůsobení na [[trávení]]. Pro člověka nepředstavují žádné nebezpečí.