Uršula Braniborská (1450–1508): Porovnání verzí

Princezna je považována za jednu z nejvýraznějších obětí sňatkové politiky [[15. století]]. Nejprve byla v roce [[1458]] zaslíbena saskému vévodovi [[Albrecht III. Saský|Albrechtu III.]], po zrušení tohoto zasnoubení byl dalším adeptem sňatku Albrechtův starší bratr [[Arnošt Saský]], toto zasnoubení však bylo zrušeno rovněž. Další kandidát ženitby byl [[minstrberské knížectví|minstrberský kníže]] [[Jindřich I. Starší]] ([[1448]]–[[1498]]), syn [[Seznam představitelů českého státu|českého krále]] [[Jiří z Poděbrad|Jiřího z Poděbrad]]. V roce [[1466]] prohlásil [[papež]] [[Pavel II.]] toto zasnoubení jakoza ''„rouhavé spojení s [[hereze|kacířem]]“'' a Uršula byla spolu se svým otcem uvržena do [[Anathéma|klatby]]. Také vztahy Braniborska a [[Seznam panovníků Svaté říše římské|císaře]] [[Fridrich III. Habsburský|Fridricha III. Habsburského]] byly kvůli uzavření tohoto manželství obtížnější. Jiří z Poděbrad a Albrecht Achilles nato uzavřeli spojenectví proti všem odpůrcům tohoto manželství.

Uršula se poté sama tajně, bez vědomí svého otce, zasnoubila s ''Rudolfem III. von Sulz'', lankrabětem z Klettgau. Po papežském zrušení tohoto závazku se přece konečně provdala [[9. únor]]a roku [[1467]] v [[Cheb]]u za minstrberského knížete [[Jindřich I. Starší|jindřichJindřicha I. Staršího]]. Roku [[1471]] byla s tím spojená klatba Uršuly a jejího otce zrušena.