Úcta: Porovnání verzí

Odebráno 18 bajtů ,  před 10 měsíci
m
editace uživatele 87.214.92.132 (diskuse) vráceny do předchozího stavu, jehož autorem je Milan Keršláger
značky: editace z mobilu editace z mobilního webu revertováno
m (editace uživatele 87.214.92.132 (diskuse) vráceny do předchozího stavu, jehož autorem je Milan Keršláger)
značka: rychlé vrácení zpět
[[Soubor: Wenceslas Hollar - The bowing gentleman (State 2).jpg |náhled| upright=1.0| Václav Hollar: Šlechtic při pozdravu ]]
 
'''Úcta''' (od „ctíti“) znamená trvalý vztah ocenění druhého, který se projevuje dobrovolným sebeomezením v jednání vůči němu, zejména ohleduplností, [[zdvořilost]]í, podporou a případně i [[dar]]y. Na rozdíl od soutěživého sebeprosazování, které zdůrazňuje vlastní kvality a možnosti, vztah úcty vyzvedá kvality druhého, kterého si váží. Klasickým výrazem úcty je například dávání přednosti („až po vás“), úklona, pozvání k jídlu nebo obdarování, tradiční povinnost úcty k hostům se vyjadřuje v pohostinnosti. Podobný význam má slovo [[respekt]]. Protikladem úcty je pohrdání, drzost, bezohlednost, ponižování. I když například podřízenost vyjadřují i některá společensky žijící zvířata, úcta je vztah čistě lidský. Může se projevovat vůči druhým lidem, zejména rodičům a starším, vůči institucím a [[symbol]]ům nebo v náboženské oblasti vůči [[Bůh|Bohu]]. Občanskou úctu vůči sobě rovným vyjadřuje slovo respekt, v náboženské řeči se užívá také slovo '''uctívání'''. Uctívání neživých věcí biblická náboženství odmítají a považují za [[modloslužba|modloslužbu]].a vyžaduje to sex
 
== Původ ==