Michail Tuchačevskij: Porovnání verzí

}}</ref> Každopádně byl mnohem schopnější, než jeho nástupci řídící vývoj a reformy Rudé armády, maršálové [[Kliment Jefremovič Vorošilov|Vorošilov]] a [[Grigorij Kulik|Kulik]].{{Fakt/dne|20121213072927}} Stal se jednou z nejznámějších obětí [[Josif Vissarionovič Stalin|Stalinovy]] [[Velká čistka|Velké čistky]].

 

Narodil se ve [[Smolensk]]u na západ od [[Moskva|Moskvy]] v rodině aristokratů polského původu. V roce [[1914]] dokončil studia na vysoké škole a připojil se ke strážnímu pluku. Během [[První světová válka|první světové války]] dostal několik vyznamenání za odvahu v bitvách. V únoru [[1915]] byl zajat Němci. Čtyřikrát utekl z tábora, potom jej jako nepolepšitelného zavřeli do ingolstadtské pevnosti, kde se mimo jiné setkal s [[Charles de Gaulle|Charlesem de Gaullem]]. Jeho pátý útěk byl úspěšný, do Ruska se vrátil v roce [[1917]]. Po bolševické revoluci se připojil k bolševikům. Díky tomu se stal důstojníkem Rudé armády a rychle postupoval na stupnici vojenských hodností díky svým vojenským schopnostem.

Během [[Občanská válka v Rusku|ruské občanské války]] byl zodpovědný za obranu [[Moskva|Moskvy]]. [[Lev Davidovič Trockij|Lev Trockij]] mu svěřil do rukou velení Páté armády. Vedl kampaň, jejímž cílem bylo dobytí [[Sibiř]]e z rukou admirála [[Alexandr Kolčak|Alexandra Kolčaka]], poté se podílel na tažení proti generálu [[Anton Ivanovič Děnikin|Antonu Děnikinovi]] na [[Krym]]u.

 

{{Viz též|Bitva u Varšavy (1920)}}

Velel Rudé armádě během [[Polsko-sovětská válka|rusko-polské války]] v roce [[1919]]–[[1921]]. Probil se až k [[Varšava|Varšavě]], kde však byla jeho vojska [[bitva u Varšavy (1920)|zcela zničena]] polskými jednotkami vedenými [[Józef Piłsudski|maršálem Piłsudskim]]. Během této války se poprvé dostal do sporu se [[Josif Vissarionovič Stalin|Stalinem]]. Nejdříve se spolu přeli o jednotky, neboť Stalin velel útoku na [[Lvov]] a protože úkol zvládal jen těžko, odebíral na základě své politické funkce jednotky Tuchačevského skupině útočící na Varšavu. Po bitvě se navzájem obviňovali ze zavinění neúspěchu ve válce, prohra v bitvě o Varšavu se ukázala být rozhodující. Tuchačevskij byl kritizován za to, že neměl dostatečnou kontrolu nad svými jednotkami a že připustil obklíčení a zničení svého uskupení. Sám pak namítal, že si nemohl z politických důvodů vybrat vhodné velitele svých divizí a poukazoval na to, že Stalin svévolně a bez jeho vědomí odebral jeho levému křídlu [[Semjon Buďonnyj|Buďonného]] jízdní armádu a kriticky je tak oslabil (průlom na této části bojiště pak rozhodl bitvu). Zde vzniklo nepřátelství mezi Stalinem a Tuchačevským, které zřejmě nikdy neskončilo. Na druhé straně všechny tyto okolnosti nemohou popřít fakt jeho vlastního hrubého selhání, když u Varšavy slepě nakráčel do pasti, kterou mu [[Józef Piłsudski|Piłsudski]] nastražil, a prakticky po celou dobu postupoval přesně podle jeho plánů a předpokladů.

Po porážce u Varšavy se ještě pokoušel zvrátit situaci, jeho narychlo nově utvořená armáda však byla rozdrcena v [[bitva na řece Němen|bitvě na řece Němen]] a bolševické Rusko bylo přinuceno požádat nejprve o [[příměří]] a posléze i o [[Rižský mír|mír]] za splnění polských podmínek. Po občanské válce Tuchačevského jednotky s velkou krutostí potlačily některé rolnické rebelie v zemi a zejména pak rozdrtily [[Kronštadtské povstání|povstání v Kronštadtu]] ([[1921]]).

 

V letech [[1925]]–[[1928]] byl hlavou výboru Rudé armády a jako zástupce komisaře pro obranu. Snažil se přetvořit Rudou armádu v dobře fungující, profesionální vojsko a napsal několik teoretických knih o moderním válečnictví, zejména o [[tank]]ové válce, v nichž stavěl na podobných základech jako britská a německá tanková škola. Ovšem po celou tuto dobu, i v následujících letech musel překonávat odpor staré školy a amatérů: zejména [[Kliment Jefremovič Vorošilov|Vorošilova]], Buďonného a [[Grigorij Kulik|Kulika]].

 

V roce [[1931]] mu byla svěřena hlavní role při reformě armády a vojenství. Snažil se prosadit své moderní pojetí vojenské strategie a způsobu nasazení tanků a letectva. Prosazoval taktiku „hloubkových operací“ vytvořenou jeho blízkým přítelem, V. Triandafillovem (zahynul v roce 1931 při leteckém neštěstí). Tato taktika v průběhu [[Druhá světová válka|2. světové války]] výrazně přispěla k zničení nacistických vojsk. Byl velkým propagátorem a teoretikem v oblasti tankové války. Jako náčelník zbrojní komise provedl zásahy do modernizace a výzbroje Rudé armády, které podstatně rozšířily tanková vojska (v době jeho nástupu do této funkce v roce 1932 Rudá armáda disponovala 4 000 tanky, v roce 1936 již 10 000 tanky). Společně s J. Jakirem vytvořil první výsadkové jednotky na světě (poprvé představeny na vojenském cvičení na Ukrajině 1935 za přítomnosti britských a amerických důstojníků). Měl velký podíl na ústupu od jezdeckých sborů a motorizaci Rudé armády.

 

V roce [[1935]] se dostal na vrchol, kdy byl povýšen na [[maršál SSSR|maršála SSSR]]. V lednu [[1936]] postupně navštívil [[Spojené království|Británii]], [[Francie|Francii]] a [[Nacistické Německo|Německo]]. Údajně se na těchto cestách spojil s mimoruskými odbojovými organizacemi a začal kout plány proti samotnému Stalinovi a jeho režimu (tak bylo alespoň odůvodňováno jeho zatčení). [[22. květen|22. května]] [[1937]] byl uvězněn a obviněn za spolupráci s trockisty a špionáže ve prospěch nacistického Německa. <ref>{{Citace periodika

| titul = Před 80 lety dal Stalin popravit Tuchačevského. Mohl za to i Heydrich

}}</ref> Po tajném vyšetřování byl společně s dalšími 7 veliteli ([[Jona Jakir]], [[Vitovt Putna]], [[August Kork]], [[Vitalij Primakov]], [[Robert Eidmann]], Boris Feldman, [[Jeronim Uborevič]]; [[Jakov Gamarnik]] spáchal sebevraždu před procesem) [[Poprava|popraven]] dne [[12. červen|12. června]] [[1937]]. Dne [[31. leden|31. ledna]] [[1957]] byl rehabilitován.

 

 

== Odkazy ==

=== Literatura ===

* [[Lev Nikulin]]: ''Tuchačevskij'', Naše vojsko, Praha 1965

 

=== Externí odkazy ===