Marie Orleánská: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
op
Řádek 54:
 
=== Život a vliv ===
Marie byla popisována jako impulsivní, vtipná, energická a zavedla na ztuhlém dánském dvoře uvolněnější způsoby. Nikdy se úplně nenaučila Dánsky. Manželství bylo přátelské. Poskytla svým dětem uvolněnou výchovu, její záliba v umění a českébohémské návyky ovládaly její domácnost. Byla neformální, ne snobská, věřila v sociální rovnost, vyjadřovala své vlastní názory a plnila své ceremoniální povinnosti nekonvenčním způsobem. Jednou napsalaː "Věřím, že člověk bez ohledu na své postavení by měl být sám sebou" (1896). Líbilo se jí jezdit a řídit a byla známá svou elegancí. Byla oficiálním patronem hasičské brigády a nechala se fotografovat v uniformě hasičské brigády, která byla karikovaná, a jako podporu kariéry svého manžela jako námořníka měla na rameni vytetovanou kotvu. Jednou řekla o stížnostech na její nekonvenční chování: "Nechte je stěžovat, stejně jsem šťastná".
 
Požádala o povolení dvora, aby mohla opustit dům bez dvorní dámy a čas trávila především s umělci. Malovala a fotografovala a byla studentkou Otta Bacheho a Frantse Henningsena. Podílela se nna výstavách v Charlottenborgu a byla členkou Dámské akademie umění.
 
Odmítla poslouchat královské ženy, aby se vzdala politiky. V roce 1886 Valdemar s jejím souhlasem odmítl bulharský trůn. Patřila k politické levici a podílela se na přesvědčení krále, aby souhlasil s reformami z roku 1901, což vedlo k jmenování vlády [[Venstre (Dánsko)|Venstre]] a de facto zavedení parlamentarismu. V roce 1902 odmítla myšlenku nabídnout [[Dánská Západní Indie|Dánskou Západní Indii]] Spojeným státům. Sledovala také zájmy Francieː francouzský tisk věřil jejímu vlivu ve francouzsko-ruské alianci v roce 1894 a v uzavření míru ve francouzsko-německém koloniálním konfliktu nad Marokem v roce 1905. Pomáhala svému příteli, Hansi Nielsovi Andersenovi, zakladateli východní asijské společnosti, s kontakty v jeho záležitostech v Thajsku. V Dánsku byla oblíbenou osobou.