Hans Jonas: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
→‎Život: čj a styl
Bez shrnutí editace
Řádek 10:
Prvním velkým Jonasovým tématem byl fenomenologický výklad gnóze a pozdně antického [[Dualismus (filosofie)|dualismu]], od něhož přešel k raně křesťanské filosofii svobody. Heideggerovo politické selhání ho velmi poznamenalo a v poválečné době se obrátil k etickým problémům současného lidstva. Proti naivnímu optimismu šedesátých let, jak jej vyjádřil například [[Ernst Bloch]] v knize ''Princip naděje'', postavil koncept obecné a ničím nepodmíněné lidské odpovědnosti a v knize ''Princip odpovědnosti'' formuloval slavný etický [[imperativ]], inspirovaný [[Immanuel Kant|Kantem]]:
{{citát|Jednej tak, aby účinky tvého jednání byly slučitelné s pokračováním vpravdě lidského života na Zemi.|H. Jonas, Princip odpovědnosti. Praha 1997, str. 35.}}
Princip lidské odpovědnosti Jonas pak aplikoval i na otázky medicíny, biologie a dalších věd. Kladl přitom zvláštní důraz na to, že se nemůže jednat jen o udržení biologických podmínek pro holé přežití, nýbrž o udržení a rozvoj podmínek pro důstojný lidský život ve svobodě a odpovědnosti. V pozdějších letech se vrátil k tématu svobody a ukazoval, jak je lidská svoboda předznačena v celé oblasti živého – například v podobě látkové výměny, v pohybu, a smyslovéhosmyslovém vnímání. A naopak -, i v duchovní činnost člověka. Dokazoval, že svoboda jedince vyrůstá z jeho organické, živé povahy a je s ní vždy spojena.

V posledních letech se Jonas věnoval i náboženským otázkám a v knize ''Pojem Boha po Osvětimi'' (1987) formuloval originální [[teodicea|teodiceu]], ovlivněnou „procesním myšlením“ [[Alfred North Whitehead|A. N. Whiteheada]]: Bůh, který stvořil svět, mu sice zůstává v lásce nakloněn, svěřil jej však svět plně do lidských rukou. Všechno zlo má tedy čistě lidský původ a je odpovědností člověka.
 
== Odkazy ==