Jan z Rabštejna: Porovnání verzí

Jan z Rabštejna, syn stejnojmenného otce, který patřil do staré české šlechty a označení „z Rabštejna“ se týká hradu a města [[Rabštejn nad Střelou|Rabštejna nad Střelou]], patřících rodu [[RabštejnovéPáni vz Rabštejna|pánů z Rabštejna]]. Páni z Rabštejna neměli kromě predikátu nic společného s rodem tzv. starších pánů z Rabštejna (se třemi obrněnými nohami v erbu) ani s rodem [[Pluhové z Rabštejna|Pluhů z Rabštejna]]. Jindřich z Rabštejna vybudoval v blízkosti [[Rabštejn nad Střelou|Rabštejna nad Střelou]] nový hrad roku [[1439]], který byl označován jako Hrádek nebo [[Sychrov (hrad)|Sychrov]].

Jan mladší z Rabštejna se rozhodl pro stav duchovní a po [[Svěcení|vysvěcení]] získal nejprve faru v [[České Budějovice|Českých Budějovicích]]. Dále začal studovat v [[Řím]]ě, kde se stal doktorem práv (některé prameny uvádějí v ''Bonnonii'', tedy [[Bologna]]), apoštolským protonotářem a [[kanovník]]em u [[Metropolitní kapitula u sv. Víta v Praze|sv. Víta]]. Litoměřickým proboštem jej jmenoval papež v roce [[1447]], protože jeho předchůdce [[Jakub z Nymburka]] v Římě zemřel. Podle tehdejších církevně právních předpisů náleželo jmenování litoměřického probošta za těchto okolností přímo papeži. Jeho bratr [[Prokop z Rabštejna]] byl v letech [[1453]]-[[1463]] nejvyšším kancléřem a oddaným stoupencem krále [[Jiří z Poděbrad|Jiřího z Poděbrad]]. Měl přímý vztah k [[Pius II.|Aeneáši Sylviovi Piccolominimu]], s nímž vyjednával přípravy k [[Basilejsko-ferrarsko-florentský koncil|basilejskému koncilu]], za jehož přípravu byl odměněn.

Protože litoměřický probošt Jan z Rabštejna toužil po dalším vzdělávání i hodnostech, rezignoval před slavnostní korunovací krále [[Ladislav Pohrobek|Ladislava]] ([[28. říjen|28. října]] [[1453]]) na litoměřické proboštství a přešel jako jmenovaný probošt na Vyšehrad. Jako tamní probošt se více věnoval svým humanistickým cílům. Král [[Jiří z Poděbrad]] ho pro jeho schopnosti posílal na důležitá diplomatická jednání. Roku [[1459]] jel s poselstvím do [[Řím]]a k papeži. Patřil ke straně mírných. Za své služby byl povýšen do panského stavu roku [[1463]]. V roce [[1473]] byl od krále pověřen důležitým jednáním ve Slezsku ve [[Vratislav (město)|Vratislavi]], ale 19. listopadu téhož roku náhle v uherském [[Budín (Budapešť)|Budíně]] zemřel. Jan byl jako vyšehradský probošt posledním českým kancléřem, který byl podle staré přemyslovské tradice duchovním. Jeho nástupcem ve funkci kancléře se stal jeho bratr [[Prokop z Rabštejna]], ale ten byl již laikem.

Vedle Dialogu, který k  nám došel jen ve dvou vadných opisech, jsme získali několik krátkých českých dopisů, ale hlavně značnou část ''Rabštejnovy prachatické knihovny,'', která přešla koupí od jeho dědice Václava z Rabštejna do majetku klášterní knihovny [[Schlägl|drkolenského kláštera]]. Obsahovala téměř 500 latinských spisů, které mají marginálie, vysvětlující osobní názory. Vedle přepisů českého a italského původu jsou tu i italské opisy ze 13. a 14. století, dále literatura právnická, kanonistická, římští klasikové, humanistické překlady řeckých klasiků a středověká latinská díla filozofická a teologická, méně častí jsou italští humanisté a domácí polemická náboženská díla. Dále spisy exaktních věd a medicíny.

Z  mnohačetných poznámek v  knihách po odborném probádání (zejm. prof. Rudolf Urbánek) vyšel ucelenější Rabštejnův životopis, ale byly v  nich i cenné údaje (např. vkreslená obrázková schémata, nebo informace, že se v  Opavii Jan účastnil pitvy).