Spartakiáda: Porovnání verzí

== Dělnické spartakiadyspartakiády ==

Po rozštěpu dělnického tělovýchovného hnutí DTJ v roce 1921 se dělnické olympiády inspirované úspěšným VII. všesokolským sletem (na Letné 1920), které pořádala odštěpená levicová (tzv. komunistická) větev jednot ([[FDTJ]]), označovaly jako „federální tělocvičné dny“. Cvičení na Maninách se konala v červnu 1921.<ref>{{Citace periodika|url=http://www.digitalniknihovna.cz/mzk/view/uuid:eafa3b1b-435d-11dd-b505-00145e5790ea?page=uuid:5a7b75a7-435e-11dd-b505-00145e5790ea|periodikum= Národní listy|datum= 28. 6. 1921|strany=1|titul=Cvičení Federace D.T.J. na Maninách}}</ref> Funkcionář [[Jiří František Chaloupecký]] se snažil nalézt lepší název, který by vyjadřoval revoluční myšlenku a byl dostatečně mezinárodní. Pro vystoupení FDTJ – Federace dělnických tělovýchovných jednot, které se konalo v roce [[1921]] na pražských [[Maniny|Maninách]], vynalezl název Spartakiada. Nechal se přitom inspirovat jménem vůdce vzpoury římských otroků – [[Spartakus|Spartakem]].<ref name="rozhlas">František Morkes: [http://www.rozhlas.cz/leonardo/historie/_zprava/209629 Jak vzniklo slovo „spartakiáda“], Český rozhlas Leonardo, 18. 12. 2005</ref> I. dělnickou SpartakiáduSpartakiadu navštívil i president [[Tomáš Garrigue Masaryk]],{{Zdroj?}} který byl zejména nadšeným propagátorem [[Sokol (spolek)|Sokola]], ale nevyhýbal se ani [[Orel (spolek)|orelským]] cvičením.

Poté, co celý brněnský okres [[DTJ]] byl kvůli své radikalizaci vyloučen ze [[Svaz dělnických tělocvičných jednot|Svazu dělnických tělocvičných jednot]], proběhla v Brně za Lužánkami ve dnech 5. – 9–9. července 1922 Moravská spartakiáda. Během vrcholového dne sledovalo dělnické cvičení na 80 tisíc diváků.<ref>Václav Nečas: ''Šedesát let DTJ v Juliánově'', Brno: 1956, s. 77.</ref>

[[Federace proletářské tělovýchovy]] chystala II. dělnickou spartakiaduspartakiádu, přípravy byly již dva roky v plném proudu, účast přislíbily i zahraniční tělocvičné jednoty a na pronajatém pozemku už byly budovány i tribuny. Policejní ředitelství však II. Spartakiadu v roce 1928 jako první instance zakázalo, a to ze dvou důvodů: jednak proto, že cvičení žactva bylo v rozporu s výnosem zemské školní rady v Praze, kterým byla účast školní mládeže na tělovýchovných cvičeních Federovaných dělnických tělocvičných jednot zakázána, jednak s ohledem na veřejný klid a pořádek. Zemská správa politická výnosem z 9. května zamítla odvolání a potvrdila původní rozhodnutí z hlediska veřejného klidu a pořádku, ve věci účasti školních dětí odkázala na příslušné úřady, s tím, že školní mládež má možnost účasti na orelských a sokolských župních sletech k výročí 10 let republiky. Ministerstvo vnitra jako třetí instance na základě usnesení ministerské rady 15. května 1928 potvrdilo zákaz Spartakiady, ale zákaz účasti školní mládeže už mezi důvody uveden nebyl. Ministerstvo školství totiž mezitím jednalo o podání Federace proletářské tělovýchovy a rozhodlo o něm kladně, tedy účast školní mládeže nakonec povolilo, čímž zrušilo rozhodnutí nižších instancí, zejména zemské školní rady v Praze. Ministerstvo vnitra prohlásilo, že ač by se tento podnik sám o sobě možná veřejnému klidu nepříčil, může se státi závadným, protože by za daných poměrů mohl zavdat podnět k porušení veřejného pořádku a klidu jistou částí veřejnosti. Podle senátora [[Josef Skalák|Skaláka]] tak vláda svým rozhodnutím jasně ukázala, že jest jenom výkonným orgánem příživnické kasty zástupců těžké buržoasie, bankovních zlodějů, zdražovatelů, velkoagrárních lichvářů a vykořisťovatelů všeho druhu. Podle senátora Skaláka navíc cenzura v tisku zabavovala každý protest i každou zmínku o zákazu Spartakiady. Policejní ředitelství rovněž zakázalo veřejný projev proti zákazu, plánovaný na 22. května 1928. Na dny 5. a 6. července 1928, kdy se Spartakiada měla konat, senátor Skalák sezval dělnictvo do Prahy na tzv. [[rudý den]].<ref>[http://www.psp.cz/eknih/1925ns/se/stenprot/126schuz/s126002.htm Senát Národního shromáždění Republiky československé 1925–1929, stenoprotokol ze 126. schůze, středa 23. května 1928], protest senátora Skaláka, vybočující z projednávaného tématu zpráv senátních výborů k vládnímu návrhu zákona o příplatcích některým státním a jiným veřejným zaměstnancům ve výslužbě a pozůstalým po takových zaměstnancích, zemřelých v činné službě nebo ve výslužbě</ref>