Mnichovská dohoda: Porovnání verzí

Dne 28. září [[Neville Chamberlain]] upozornil v dopise Hitlera, že vláda Spojeného království se cítí být odpovědna za dodržení plánu z 21. září, ale Německo nesmí použít násilí.<ref name="pacner167" /> Na následující den byla do [[Mnichov]]a svolána schůzka představitelů Německa, Itálie, Velké Británie a Francie.<ref name="pacner167" /> Sovětský svaz projevil snahu se schůzky zúčastnit, ale jeho zástupci pozváni nebyli.<ref name="pacner167" /> Jednání se nesměli zúčastnit ani vyslaní zástupci československé vlády, vyslanec [[Vojtěch Mastný]] a šéf kabinetu ministra zahraničí [[Hubert Masařík]].<ref name="pacner167" />

 

 

Dne 29. září byla zahájena jednání v Mnichově. Jednání se kromě Hitlera a Chamberlaina účastnili ještě francouzský premiér [[Édouard Daladier]] a italský diktátor [[Benito Mussolini]]. Ještě před zahájením jednání, jak upozornil historik Kvaček, řekl Hitler otevřeně Mussolinimu: „Současné Československo je třeba zlikvidovat, protože má k dispozici čtyřicet divizí a svazuje mi ruce vůči Francii.“<ref>{{Citace periodika

}}</ref> Hitler prohlašoval, že německá menšina v Československu je vystavena „barbarskému pronásledování“, a že dohoda o odstoupení pohraničních území je nutná, aby nemusel sáhnout k násilí. Mussolini Hitlerovy požadavky silně podporoval.<ref name="pacner167" />

 

| příjmení = Lukeš

| jméno = Igor

4. října tzv. „[[Vláda obrany republiky]]“ [[Jan Syrový|Jana Syrového]] rezignovala.

 

 

==== V zahraničí ====

Po mučivé zkušenosti z první světové války se Francouzské obyvatelstvo velmi obávalo další války. Podpis Mnichovské dohody byl přijat s nadšením, a premiér Daladier a ministr zahraniční [[Georges Bonnet]] byli oslavování jako zachránci míru.<ref name="pacner173">PACNER, Karel. ''Osudové okamžiky Československa.'' S. 173-178</ref> Náčelník francouzské vojenské mise v ČSR generál [[Louis Faucher]] na protest proti podpisu dohody rezignoval.{{zdroj?}}

Také Chamberlain, který prohlašoval, že dohoda zajistila „''mír pro naší dobu''“, byl v Londýně přijat s ovacemi. Na rozdíl od Francie ale nebyla v této otázce vláda Spojeného království jednotná; První lord admirality [[Duff Cooper]] na protest proti podpisu dohody rezignoval.<ref name="pacner173" /> Chamberlaina ostře kritizoval představitel vnitrostranické opozice v [[Konzervativní strana (Spojené království)|Konzervativní straně]] [[Winston Churchill]].

{{Citát v rámečku|Anglie měla na vybranou mezi válkou a hanbou; zvolila hanbu a bude mít válku. |[[Winston Churchill]] po podepsání Mnichovské dohody|<ref>[https://www.tyden.cz/rubriky/zahranici/evropa/vyroci-traumatu-pred-75-lety-podepsaly-mocnosti-mnichov_283865.html?showTab=nejctenejsi-3 Výročí traumatu. Před 75 lety podepsaly mocnosti "Mnichov"]. Týden. 29. září 2013.</ref>}}

Následuje osm odstavců, které popisují podmínky podstoupení území.

 

První a druhý odstavec určují, že vyklízení pohraničí započne 1. října a bude provedeno do 10. října, přičemž během něj nesmí dojít k ničení žádných existujících zařízení. Třetí odstavec říká, že podmínky vyklizení určí mezinárodní výbor, v němž budou mít své zástupce Německo, Spojené království, Francie, Itálie a Československo. Odstavec čtvrtý pak definuje čtyři pásma záboru, vyznačená na přiložené mapě, a data jejich obsazení [[Wehrmacht|německou armádou]]. V odstavci pátém a šestém je popsáno, jak a kdy mezinárodní výbor zajistí konání lidového hlasování na určeném zbývajícím území a na jeho základě rozhodne o konečné podobě pátého pásma záboru a nových [[Státní hranice|hranic]]. Toto hlasování mělo být provedeno do konce listopadu, avšak Hitler již 5. října určil rozsah pátého pásma sám, a to na základě [[sčítání lidu]] z roku [[1910]]. Zabrané území tak zahrnovalo všechny oblasti, kde byla v tomto roce nadpoloviční většina německého obyvatelstva.<ref>{{Citace monografie|příjmení = Emmert|jméno = František|příjmení2 = |jméno2 = |titul = Průvodce českými dějinami 20. století|vydání = |vydavatel = Clio|místo = Brno|rok = 2012|počet stran = |strany = |isbn = 978-80-905081-0-1}}</ref>

 

 

== Dopady na Československo ==

V důsledku této dohody přišlo [[Československo]] o svá historická pohraniční území na hranicích s Německem, která náležela [[Země Koruny české|zemím Koruny české]] od středověku (jako náhradu za tato ztracená území poskytla [[Spojené království|Velká Británie]] Československu tzv. [[mnichovský úvěr]]<ref name="jméno">Stanislav Motl, Kam zmizel zlatý poklad republiky, Rybka Publisher, 2003, {{ISBN|80-86182-69-X}}, str. 40</ref>). Docházelo k pronásledování německých antifašistů a Židů a k [[Vyhnání Čechů ze Sudet v roce 1938|vyhánění Čechů]], přičemž těm, kteří v pohraničí zůstali, odebrali [[Němci]] národnostní a některá občanská práva. Československo dále přišlo o [[Československé opevnění|soustavu pohraničních pevností]], kterou začalo budovat v roce [[1935]]. Nutno také podotknout, že v [[Československo|Československu]] byla v té době [[Všeobecná mobilizace v roce 1938|všeobecná mobilizace]], kterou vyhlásil předseda úřednické vlády gen. [[Jan Syrový]], jenž byl jmenován poté, kdy vláda [[Milan Hodža|Milana Hodži]] podala [[demise|demisi]], po přijetí anglo-francouzské nóty, která jí nařizovala odevzdat [[Německo|Německu]] pohraniční území, tedy oblasti, kde žije víc než 50 % [[Němci|Němců]].