První bitva u Taipale: Porovnání verzí

2) v případě vítězství otevřít cestu pro postup po jižním břehu LagodyLadogy a neutralizovat finské pobřežní baterie, které zatím znemožňovaly účinnější vyloďovací operace na dlouhém pobřeží Ladožského jezera.

Pokud však jde o bitvu u Taipale, je nutno však na Mereckovovu obhajobu dodat, že zřejmě neměl ponětí o propracovanosti obrany v oblasti, neboť Finové zdejší opevnění vybudovali pod přísným utajením a pečlivě je zamaskovali. Je tedy možné, že se domníval, že tato oblast není vůbec opevněna a že její obrana bude velmi slabá. Absence významnějšího odporu finských krycích sil ve směru Taipale mohla tento názor podpořit. Každopádně útok na Taipale představuje jeden z velkých Mereckových omylů.

Hlavní finské pozice nesledovaly řeku Taipale, vytvářející velký záhyb směrem na východ. Na jihu se opíraly o široké jezero [[Suvanto]] uzavřené dělostřeleckými pevnostmi a kulomety a pokračovaly nejkratší cestou napříč přes řekou obtékaný výběžek (výběžek [[Kukokkuniemi]]) až k její nejsevernějšímu úseku, který pak následovaly až k jezeru LagodaLadoga. Okolo vsi Taipale se navíc nacházely tři pobřežní dělostřelecké baterie, z nichž dvě – Kaarnajoki a Jariseva, kryly pobřeží Ladožského jezera i hlavní obrannou pozici mezi jezerem Suvanto a Lagodou.

Když 30. listopadu Rudá armáda překračovala hranice, bylo Taipale na seznamu cílů Severovýchodní operační skupiny generála [[Vladimir Davidovič Grendal|Vladimira Davidoviče Grendala]], která sestávala ze 49. a 150. pěší divize. Úkoly této skupiny byly doslova „hororové“ - očekávalo se od ní, že nejpozději během čtyř dnů obsadí [[Rautu]] a [[Kiviniemi]] a překročí vodní linii [[Vuoksa|Vuoksi]] - Suvanto - Taipale - Lagoda. Jenže zuřivý odpor krycích sil a lokálních jednotek domobrany (byť nečetných) spojený se zhoršením počasí vedl ke kolapsu na silnicích a první jednotky Rudé armády se k řece Taipale přiblížily až 5. prosince - tři dny po očekávaném a dva dny po požadovaném datu překročení řeky. V té době byl Grendal již pod velkým tlakem a proto se rozhodl vést útok přes řeku Taipale bez větší přípravy. Na druhém břehu řeky zatím zaujaly pozice obranné síly sestávající ze tří pluků 10. pěší divize. Hlavní tíhu bojů měl nést 28. pěší pluk plukovníka Sihvonena. Podporu mu poskytovaly 29. pěší pluk hájící jezero Suvanto a 30. pěší pluk, který strážil pobřeží LagodyLadogy. Oba zmíněné pluky (29. a 30.) sice podporovaly 28. a poskytovaly mu jednotky a podporu při protiútocích, pokud se odehrávaly v přilehlých sektorech, nicméně stávalo se tak pouze příležitostně, neboť primární pro ně bylo plnění vlastních úkolů.