Ivermektin: Porovnání verzí

Přidáno 6 bajtů ,  před 11 měsíci
oprava chyb ve slovech, čárky
(oprava chyb ve slovech, čárky)
 
== Mechanismus působení ==
Původně se věřilo, že ivermektin působí inhibici nervových impulsů u [[hlístice|hlístic]] a [[hmyz]]u pouze uvolňováním [[kyselina gama-aminomáselná|γ-aminomáselné kyseliny]], která se následně váže na její receptor komplexu [[chloridový kanál|chloridového kanálu]] [[postsynaptický neuron|postsynaptických]] [[neuron]]álních membrán. To způsobuje zvýšený průnik [[chloridy|chloridových]] iontů, které silně polarizují tyto neuronální membrány, čímž snižují přenos [[nervový vzruch|nervových vzruchů]]. Novější teorie popisuje vztah mezi ivermektinem a [[glutamát-chloridový kanál|glutamát-chloridovými kanály]]. Ivermektiny se váží na glutamát-chloridové kanály na postsynaptických mebránáchmembránách v nervových a [[myocyt|svalových buňkách]] a způsobují nadměrný přísun chloridových iontů, jež má za následek [[ochrnutí|paralýzu]] a následnou smrt parazita. Tyto glutamát-chloridové receptory jsou pouze u hmyzu a hlístic. Ivermektiny proto působí selektivně jen na tyto dvě skupiny organismů.<ref>{{Citace periodika
| příjmení = Crump
| jméno = A.
 
== Indikace ==
Ivermektin patří mezi širokospektrá [[Antiparazitika|antiparizitika]], neboť působí proti řadě hlístic, hmyzu a roztočům. Ivermektin se používá k léčbě parazitárních onemocnění lidí a zvířat, a to ve formě per orální (pasty, [[Tableta|tablety]]), [[Injekční aplikace|injekční]] nebo [[Spot-on|spot on]] (u zvířat). U lidí je asi nejznámější použití ivermektinu v léčbě [[Onchocerciáza|říční slepoty]] či [[Elefantiáza|elefantiázy]]. Naopak není účinný proti [[Motolice|motolicím]] a [[Tasemnice|tasemnicím]].<ref name=":0">{{Citace elektronického periodika
| příjmení = Campbell
| jméno = W. C.
}}</ref>
 
Do budoucna se zvažuje i použití ivermektinu v boji proti [[Malárie|malárii]]. Ivermektin však nepůsobí proti samotnému půvocipůvodci malárie (''[[Plasmodium]]''), nýbrž proti [[přenašeč]]i - [[Komárovití|komarům]] rodu ''[[Anofeles|Anopheles]]''. Ivermektin je distrubuován do krve člověka, kde může být přítomen i několik dní. Samičky komárů po napití krve člověka ihned hynou. Použití ivermektinu u lidí tak nechrání před samotnou malárii, hubí však její přenašeče. Tato metoda by mohla být použita cíleně v komunitách s vysokým výskytem malárie vedle běžného použití [[insekticid]]ů.<ref>{{Citace periodika
| příjmení = Ōmura
| jméno = Satoshi
Kromě antiparazitárních účinků Ivermektinu byla popsána také jeho antivirová aktivita. Mechanismem účinku je inhibice importu virových proteinů do jádra buňky (konkrétně interakce virového integrázového proteinu s α/β1 heterodimerem importinu IMP). Ivermektin má poměrně širokospektrální účinnost proti RNA-virům SIV, dengue (DENV 1-4), viru západonilské horečky, venezuelské encefalitidy koní a nebo viru chřipky.
 
Australští vědci zjistili, že Ivermektin efektivně blokuje také SARS-CoV-2 v kultuře buněk Vero/hSLAM in vitro. U infikovaných buněk, ke kterým byl přidán ivermektin, se během 48 hod. snížil titr viru v supernatantu až o 99,98 %.<ref>[https://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S0166354220302011#bbib21 Caly L et al., The FDA-approved Drug Ivermectin inhibits the replication of SARS-CoV-2 in vitro, Antiviral Research, 3.4.2020, in press]</ref>
 
== Rezistence ==
| url = http://www.cell.com/trends/parasitology/abstract/S1471-4922(04)00204-1
| datum přístupu = 2017-05-04
}}</ref> I přes rostoucí počet případů rezistence hlístic u zvířat, je u lidí výskyt rezistence parazitů vůči ivermektinu prakticky minimální.
 
== Reference ==
353

editací