Pralátka: Porovnání verzí

'''Arché''' ([[řečtina|řec.]] ἀρχή, [[latina|lat.]] ''principium'') znamená počátek, původ, též '''pralátka''' (přeneseně také vláda -– viz řecké [[Archón]]). Ve starověké řecké filosofii označuje prvotní [[princip]] světa, původní látku, z níž [[svět]] povstal.

Jako první přišel s konceptem ''arché'' [[Thalés z Milétu]], který tvrdil, že prvotní princip všeho je [[voda]] (''hydór''); zvláštní látka, s přirozenou schopností stávat se pevnou ''zemí'' ([[led]]) i plynným ''vzduchem'' ([[pára]]). Hlavním důvodem, proč pokládal Thalés za pralátku právě vodu, bylo zřejmě poznání, že voda je základní podmínka života [[Člověk|člověka]], všeho tvorstva, [[Rostliny|rostlin]], pohybu [[ovzduší]], [[Život|života]] -– pohybu [[Příroda|přírody]].

Tato původní látka je látka pohybující se, látka živá ([[Aristoteles]] ještě přesně nerozlišuje pojem pohybu, života, [[duše]] apod.). Tato teorie souvisela i s jeho údajným přesvědčením, že země je disk plovoucí na vodě. Thalétovo učení -– podobně jako učení [[Anaximandros|Anaximandra]] a [[Anaximenés|Anaximena]] -– označujeme jako [[hylozoismus]].

Thalétův žák Anaximandros tuto teorii odmítal. Podle Anaximandra voda nemohla být pralátkou, protože z ní nemůže vzniknout její protiklad -– [[oheň]]. Anaximadros tvrdil, že z tohoto důvodu žádný ze čtyř živlů (zem, voda, vzduch, oheň) nemůže být ''arché''. Sám uvažoval o existenci pralátky zvané [[apeiron]] (neomezeno), z níž se všechny věci rodí a do níž se navrací. Anaximandrův žák Anaximenes zase navrhl jako pralátku vzduch. Ze vzduchu podle něj může povstat voda, oheň i zem.

''"Většina“Většina těch, co se prvně zabývali filosofií, si myslela, že počátky věcí jsou pouze v podobě hmoty. Neboť to, z čeho jsou všechny věci a z čeho jako z prvního vznikají a do čeho jako posledního zanikají, přičemž podstata zůstává a mění se jen její stavy, prohlašují za prvek a počátek (''arché'') věcí, a to, že nic nevzniká, ani nic nezaniká, věří proto, že jsou názoru, že se taková podstata (''fysis'') vždy zachovává... Tedy musí být určitá podstata, buď jediná, nebo více, z nichž vše ostatní vzniká, zatímco ona sama zůstává zachována. Pravda, pokud jde o počet a druh takového počátku, nejsou všichni stejného mínění, Thalés však, původce takovéto filozofie, říká, že je to voda (proto také hlásal, že země spočívá na vodě). Možná čerpal tuto domněnku z pozorování, že potrava všech věcí je vlhká a že z vlhka vzniká a jím se živí i samo teplo (to však, z čeho vše vzniká, je počátkem všeho); tuto domněnku měl tedy z tohoto i z toho, že semena všech věcí mají vlhkou podstatu."“''

''Arché'' je jeden z ústředních pojmů řecké filosofie, zvláště v její [[Presokratické období|presokratickém]] kosmologickém období. Je to pojem, který je pevně spojen s počátky racionálního a filozofického bádání v evropské civilizaci. Není vůbec náhodou, že právě hledání arché započalo [[Emancipace|emancipaci]] [[Filosofie|filozofie]] a vznik filosofické alternativy vůči [[Mytologie|mytologii]]. Lidské myšlení se ve svých archaických časech soustředilo na specifickou náboženskou kulturu, která vyústila do [[Pověst|pověstí]], [[Legenda|legend]] a [[Mýtus|mýtů]]. Ty objasňovaly záhady mnohotvárnosti a složitosti světového [[Univerzum|univerza]], přičemž měly i různé etické aspekty a důsledky. Prostřednictvím mýtů se člověk vyrovnával s otázkami o původu světa a sebe samého. To bylo jejich klíčovým úkolem, proto nepřekvapuje, že při vzniku filosofie jako racionálního bádání, stojí zájem o původ a jakousi "podstatu"„podstatu“ světa resp. jednotlivých [[existence|existencí]]. Lze také dodat, že tento zájem přetrvává až dodnes, kdy se fyzici snaží odhalit univerzální elementární zákony, z nichž by bylo možné vysvětlit vesmír čistou [[Dedukce|dedukcí]].

Jak bylo uvedeno v části Arché a mytologie, první filozofové čelili otázce o původu a povaze takové rozmanitosti a mnohotvárnosti světa. Řecké myšlení si původně neprokázalo představit, že by se kvalitativní a kvantitativní specifika existencí mohly spojit s něčím nestálým nebo proměnlivým (jako např. [[energie]]). To, co má být podstatou vysvětlující jsoucna, může být podle něj pouze pevné, nezanikající ani nevznikající. Z toho vyplývá, že všechny věci jsou vlastně jen [[metamorfóza|metamorfózy]] a změny téže podstaty nebo stejných podstat, elementů, nebo téhož arché. Takto se [[pluralita]] sjednocuje a vyúsťuje do představy jediného prazákladu veškerého bytí. V evropské filozofii se takové pojetí označuje jako "„[[Ontologie|ontologická]] jednota mnohotvárnosti"mnohotvárnosti“.