Náměstí Svobody (Brno): Porovnání verzí

| commonscat = Náměstí Svobody (Brno)

}}

'''Náměstí Svobody''' (lidově ''Svoboďák''; v minulosti označováno jako '''Dolní trh''' či německy ''Grosser Platz'', čili '''Velké náměstí''') je hlavní náměstí v [[Brno|Brně]] v centru historického jádra města (katastrální území [[Město Brno]]). Vzniklo ve 13. století na místě křížení tří obchodních cest a získalo tak zhruba trojúhelníkový tvar. V současnosti do něj ústí 7 ulic. [[Masarykova (Brno)|Masarykova ulice]] od jihu spojuje náměstí s [[Brno hlavní nádraží|hlavním nádražím]] a Zámečnická na západě se sousedním [[Dominikánské náměstí (Brno)|Dominikánským náměstím]]. Na severozápadě ústí ulice Středova a také [[Česká (ulice v Brně)|Česká ulice]], která vede na sever k [[Ústavní soud České republiky|Ústavnímu soudu]] a [[Nový zemský dům|krajskému úřadu]] na [[Žerotínovo náměstí (Brno)|Žerotínově náměstí]]. Na sever vede [[Rašínova (Brno)|Rašínova ulice]] ke kostelům [[Kostel svatého Jakuba Staršího (Brno)|svatého Jakuba]] a [[Kostel svatého Tomáše (Brno)|svatého Tomáše]] na [[Moravské náměstí (Brno)|Moravském náměstí]]. Severním směrem vede i Běhounská ulice. Na východ jako jediná ulice směřuje Kobližná na [[Malinovského náměstí]].

 

[[Soubor:Sv.mikulasBrno.jpg|náhled|vlevo|Zaniklý [[Kostel svatého Mikuláše (Brno)|kostel sv. Mikuláše]] (1866)]]

Náměstí Svobody je pomyslný střed a centrum celého města. První zmínky o něm pocházejí ze 13. století, kdy neslo název ''Forum Inferius'', což se brzy přeložilo do češtiny jako ''Dolní trh''. V dobách středověku si zde bohatí měšťané a šlechtici budovali domy, díky čemuž význam náměstí rostl. Roku [[1679]] byl vystavěn [[Morový sloup (Brno)|morový sloup]], který se brzy stal dominantou náměstí. V roce [[1869]] byl zbořen [[Kostel svatého Mikuláše (Brno)|kostel sv. Mikuláše]], jeho poslední zbytky zanikly po [[Bombardování Brna|náletu]] v roce [[1945]]. Na přelomu 19. a 20. století bylo náměstí rozsáhle přebudováno, mnoho domů bylo zbořeno a přestavěno v novorenesančním slohu. V roce [[1929]] vyrostla na západní straně náměstí podle projektu architekta [[Bohuslav Fuchs|Bohuslava Fuchse]] velká [[funkcionalismus|funkcionalistická]] budova Moravské banky s pasáží Beta.

V roce [[1901]] náměstí proťala v severojižním směru [[Tramvajová trať Moravské náměstí – náměstí Svobody – Hlavní nádraží|tramvajová trať od hlavního nádraží na Moravské náměstí]], ke které se během několika dalších let přidaly i [[Tramvajová trať Mendlovo náměstí – Šilingrovo náměstí – náměstí Svobody|tratě ze Šilingrova náměstí]] (ze západu po Zámečnické ulici) a z [[tramvajová trať náměstí Svobody - Stará osada - Selská|Kobližné ulice]] (od východu). Do současnosti se dochovala pouze první z tratí vedená severojižním směrem.

 

 

Celková podoba náměstí „nemá autora“; soutěž na návrh nové podoby náměstí vyhráli architekti Petr Kocourek a Juraj Sonlajtner, ale podle zákona město nemohlo práci zadat přímo vítězi architektonické soutěže. Muselo proto uskutečnit výběrové řízení na projektanta. Mladí architekti na výzvu k účasti v něm nereflektovali, magistrát se s nimi neshodl v názorech a požadavcích. Poté se autoři rozhodli s magistrátem soudit. Výběrové řízení na projektanta poté vyhrála společnost Vlastimila Nováka. Ten si jako hlavní projektant vzal na pomoc architekty Tomáše Rusína a Ivana Wahlu, kteří se podíleli na výběru mobiliáře, výsledné podoby osvětlení, způsobu kladení dlažby atd.

Autory kašny jsou Ladislav Kuba a Tomáš Pilař, na jejichž vítězství se porota shodla, a kteří akceptovali požadavky zadavatele (magistrátu), podle nichž změnili použitý materiál a další prvky. „Tato zvláštní kombinace rozhodování úředníků, památkářů, architektů a projektantů přinesla výsledek, který téměř nikoho nenadchl“, konstatoval Jan Chmelíček v deníku Právo.