Moravané: Porovnání verzí

| obrázek = Moravian national costumes.jpg

| popisek =

| region4 = {{Flagicon|USA}}

| pop4 =

 

Opožděnost a nerozvinutost českého národního hnutí na Moravě měla také příčinu v nepřítomnosti centra českého kulturního dění, jakým v Čechách byla [[Praha]]. Dvě nejdůležitější moravská města, [[Brno]] a [[Olomouc]], sice žila bohatým kulturním životem, ale ten byl orientován převážně německy či zemsky, nikoli česky, v tradičním zemském či německém duchu žila i většina ostatních větších moravských měst. V té době bylo mezi českými nacionalisty oblíbené ztotožňovat kulturu moravskou a německou, vše co bylo nečeské pro ně bylo německé, Moravané mluvící německy pro ně byli Němci a moravská kultura pro ně byla německá kultura.{{Doplňte zdroj}} Šlechta na Moravě sice většinou mluvila německy, ale přesto ji národní myšlenky, i německé, nechávaly vesměs lhostejnou. Národní hnutí se nemohlo opírat ani o inteligenci, neboť převážná většina středních škol na Moravě vyučovala německy. Zbývalo mu tedy jen nepříliš vzdělané obyvatelstvo venkova, které se v první polovině 19. století teprve zbavovalo [[feudalismus|feudálních]] pozůstatků. Byl to obecnější jev v Evropě 19. století, že se národní hnutí malých národů opozdilo tam, kde se muselo spoléhat na venkov. Na Moravě proto ve větší míře než v Čechách (ale obdobně jako u některých jiných [[Slované|Slovanů]]) působili v českém národním duchu kněží. Byla to jediná vrstva vzdělaných, kteří nepodléhali [[germanizace|germanizaci]], ale spíše [[Čechizace|bohemizaci]], neboť podstatou jejich práce byly styky s obyvatelstvem, které německy nehovořilo.

Slabost a opožděnost českého národního hnutí na Moravě vedla k jeho nesamostatnosti. Vlastenci milující „moravský“ jazyk museli česky psané knihy kupovat převážně v Čechách, protože na Moravě jich vycházelo málo. V případě [[časopis]]ů a [[noviny|novin]] pak byli na českou produkci odkázáni výhradně, neboť česky psaná periodika na Moravě nevycházela vůbec; o událostech v Čechách se pak dozvídali rychleji a podrobněji než o událostech na Moravě. Rovněž vlastní literární výtvory museli moravští vlastenci uveřejňovat převážně v Čechách – přispívali do českých časopisů a získávali pro ně také nové moravské čtenáře. Toto počínání samozřejmě nemohlo zůstat bez vlivu na národní smýšlení moravských vlastenců, neboť ti viděli rozdíl mezi vzkvétáním slovanského lidu v Čechách a jeho zaostalostí na Moravě. Nemůže být divu, že se s úspěchy v Čechách ztotožňovali ochotněji než s neuspokojivým stavem Moravy samé. Významnou roli sehrálo také to, že na Moravě působila řada osobností pocházejících z Čech, například [[Dominik František Kynský|František Dominik Kinský]], [[František Dobromysl Trnka]], [[Alois Vojtěch Šembera]], [[František Cyril Kampelík]], [[František Matouš Klácel]]. Tito čeští vzdělanci byli přesvědčeni, že národní kulturní život na Moravě je zpožděn za Čechami a je třeba mu pomoci; na Moravě působili v českém národním duchu směřujícím k připoutání slovanských obyvatel Moravy k české národněobrozenecké (nacionalistické) ideologii, neboť nikdy nepochybovali, že moravské obyvatelstvo je částí českého národa.