Skăt: Porovnání verzí
vytvořeno překladem stránky „Скът“ |
(Žádný rozdíl)
|
Verze z 18. 12. 2020, 15:02
Skăt (bulharsky Скът, latinsky Scitus) je řeka v severozápadním Bulharsku. S délkou 134 km je 18. nejdelší bulharskou řekou. Protéká Předbalkánem a Dolnodunajskou nížinou ve Vracké oblasti, obštinami Vraca, Borovan, Bjala Slatina a Mizija. Vlévá se do řeky Ogosta z pravé strany a je jejím největším přítokem.
Díky úzkému korytu řeky a velkému povodí je Skăt jednou z nejnebezpečnějších řek v Bulharsku. V posledních desetiletích způsobil velké povodně a desítky úmrtí . Povodeň s nejhoršími následky proběhla v roce 2014, kdy doslova vyplavila město Mizija .
Zeměpisné charakteristiky
Průběh toku
Skăt pramení v lokalitě Rečka v nadmořské výšce 556 m, severně od Maňaškého vrăchu, nejvyššího bodu horského hřbetu Veslec (781 m). Na začátku teče na východ a za vsí Gorno Peštene se stáčí na sever. Krátkou soutěskou obtéká ze západu a později ze severu vrch Borovanska mogila (420 m) a za ní vstupuje do Dolnodunajské nížiny. Tou pokračuje ve strmějším spádu na východ v širokém asymetrické údolí téměř až ke svému ústí. Za obcí Barkačevo se řeka stáčí na sever a za Bjalou Slatinou na severozápad. Od vesnice Altimir teče Skăt na sever ve velmi malém sklonu, a tak zde vzniklo mnoho meandrů. V této části je šířka toku od 5 do 10 m a dno je pokryto pískem. V minulosti se Skot a Ogosta vlévaly do Dunaje odděleně, ale kvůli výstavbě jaderné elektrárny Kozloduj bylo koryto řeky Ogosta převedeno do koryta Skătu, čímž se stal jejím přítokem 3 km před ústí Dunaje v nadmořské výšce 29 m. n. m.
Povodí, odtok řeky, přítoky
Povodí řeky je 1074,1 km 2 [1], což představuje 34% povodí řeky Ogosta .
Seznam přítoků řeky Scut: → levý přítok ← pravý přítok:
- ← Korene
- ← Reka
- ← Napoja
- ← řeka Eneva
- → Mramorčica
- ← Lalov dol
- ← Kamenitij Dol
- → Rychlost 37 km / 244 km 2
- ← Sirakovska bara
- ← Knežni dol
Hydrologické ukazatele
Průměrný roční odtok na stanici Nivjanin je 0,86 m 3 / s. Maximum je na jaře, což je způsobeno táním sněhové pokrývky a jarními dešti. Řeka je vodnatá až do června kvůli dešťovému maximu od května do června. Údaje pro vnitřní roční rozložení odtoku řeky jsou za období 1950/1951 - 1982/1983. [2]
odtok řeky | Já | II | III | IV | PROTI | VI | VII | VIII | IX | X | XI | XII | průměrný roční |
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
množství (m 3 / s) | 0,72 | 1.31 | 2.02 | 1,36 | 1.51 | 1,07 | 0,38 | 0,24 | 0,35 | 0,40 | 0,31 | 0,70 | 0,86 |
množství (% z ročního objemu) | 6,90 | 12,60 | 19,50 | 13.10 | 14,60 | 10.30 | 3,70 | 2.30 | 3.40 | 3,80 | 3,00 | 6,80 | 100,0 |
Průměrný roční průtok poblíž města Mizija je mnohem vyšší a dosahuje 1,7 m 3 / s.
Sídla
Podél toku se nachází 2 města a 15 vesnic:
- Obština Vraca - Gorno Peštene, Golemo Peštene, Malo Peštene a Ochoden ;
- Obština Borovan - Nivjanin ;
- Obština Bjala Slatina - Komarevo, Barkačevo, Popica, Bjala Slatina, Tărnava, Altimir a Galiče ;
- Obština Mizija - Lipnica, Krušovica, Vojvodovo, Mizija a Saraevo .
Ekonomický význam
Vody Skătu a jeho mnoha malých přítoků se využívají hlavně k zavlažování a za tímto účelem bylo v povodí vybudováno mnoho malých přehrad.
Podél toku řeky vedou následující komunikace:
- od města Bjala Slatina do vesnice Altimir vede podél levého břehu řeky silnice třetí třídy č. 133 Bjala Slatina - Vălčedrăm - Lom v délce13,9 km.
- od města Bjala Slatina po vesnici Barkačevo vede podél pravého břehu řeky silnice třetí třídy č. 134 Bjala Slatina - Gabare - Gorna Bešovica v délce 8,6 km.
Z Bjalé Slatiny vedla k ústí řeky trať úzkorozchodné železnice Červen Brjag - Orjachovo, která je v terénu stále patrná.
Viz také
- Seznam řek v Bulharsku
- Seznam řek v Bulharsku podle povodí
- Seznam řek v Bulharsku podle délky
Topografická mapa
- Лист от карта K-34-12. Мащаб: 1 : 100 000.
- Лист от карта K-34-24. Мащаб: 1 : 100 000.
- Лист от карта K-34-36. Мащаб: 1 : 100 000.
Zdroje
- ↑ [s.l.]: [s.n.] ISBN 978-954-18-0546-6.
- ↑ География на България. Физическа и социално-икономическа география. Географски институт – БАН, ФорКом, С., 2002, с. 200. ISBN 954-464-123-8
- Мичев, Николай и др. Географски речник на България. София, Наука и изкуство, 1980. с. 444.