Rekatolizace: Porovnání verzí

Přidáno 3 916 bajtů ,  před 7 měsíci
odst. Kláštery
m (editace uživatele 193.179.109.250 (diskuse) vráceny do předchozího stavu, jehož autorem je Houstička)
značka: rychlé vrácení zpět
(odst. Kláštery)
{{Neověřeno}}
[[Soubor:Misionáři obracejí na katolickou víru.jpg|thumb|[[Bedřich Bridel]] rozmlouvá se sedláky – obraz Jana Jiřího Heinsche]]
'''Rekatolizace''' je násilné či nenásilné znovuobracení nekatolíků na [[římskokatolická církev|římskokatolickou víru]]. V českých zemích probíhala od bitvy na Bílé hoře a byla řízena [[Český král|českým králem]] a [[Svatá říše římská|římským císařem]] [[Ferdinand II. Štýrský|Ferdinandem II.]] V širším kontextu zapadá rekatolizace do rámce principu ''[[cuius regio, eius religio]]'', který se v této etapě [[Dějiny Evropy|evropských dějin]] začal utvářet a jenž byl definitivně potvrzen [[Vestfálský mír|vestfálským mírem.]]
}}</ref>
 
Rekatolizační opatření byla definitivně začleněna do české ústavy v letech 1627–1628, kdy bylo vydáno [[Obnovené zřízení zemské]]. Obnovené zřízení navrátilo mezi české stavy katolické duchovenstvo a zrušilo všechna privilegia směřující proti zájmům katolického náboženství, které tím bylo povýšeno na jediné privilegované vyznání (s výjimkou trpěného židovství).
 
Od roku 1725 až do vydání [[Toleranční patent|tolerančního patentu]] byla [[Habsburská monarchie|habsburskou monarchií]] v rámci rekatolizace uzákoněna a masově podporována [[Udavačství|denunciace]].<ref name=":0" /> Tato praktika, zavedená v době rekatolizace, byla později použita mnohokrát.
 
== Násilná rekatolizace ==
Kromě relativně nenásilné rekatolizace po vzoru [[Jan Lohelius|Jana Lohelia]] a [[Valerian Magni|Valeriána Magni]] se běžně uplatňovala i její násilná forma. Měla ji na starost světská moc a zahrnovala vypovídání nekatolíků a nekatolických kněží ze země, konfiskaci jejich majetku a tvrdé tresty v případě neuposlechnutí. Tento způsob měl ale spoustu nedostatků – násilí vyvolávalo prudký odpor na rozdíl od nenásilné formy, takto obrácení lidé se nestávali nijak horlivými katolíky a nucená emigrace vedla k vylidňování země. K násilnostem docházelo hlavně v prvních desetiletích po Bílé hoře, převážně při pacifikaci lokalit, které se postavily misionářům na odpor, například poté, co roku 1629 ubili sedláci v Rovensku jezuitu [[Matěj Burnatius|Matěje Burnatia]] vtrhlo do vsi vojsko a téměř čtyřicet vzbouřenců zaplatilo životem. Do násilné rekatolizace se také řadí zákazy sňatků mezi nekatolíky ustanovené patenty z let 1624–1625. Rovněž byly zavedeny a praktikovány [[Oslí pohřeb|oslí pohřby]].<ref name=":0" />
 
== Kláštery ==
Počet na pomoc přizvaných církevních řádů vzrostl tak, že jejich vzájemné sváry o moc, privilegia a majetek řešila [[Svatý stolec|Svatá stolice]]. Císař [[Ferdinand III. Habsburský|Ferdinand III.]] přikázal, aby spory o [[Kolatura|kolatury]] a [[Desátek|desátky]] řešily světské soudy. V Čechách bylo víc než 200 klášterů, v Praze 40, další kláštery byly na Moravě a ve Slezsku. Jednalo se o tyto katolické řády:
 
[[Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova|Jezuitský]], [[Řád bratří kazatelů|domikánský]], [[Řád zbožných škol|piaristický]], [[Seznam kapucínských klášterů|kapucínský]], [[České kláštery benediktinů|benediktinský]], [[Cisterciácký řád|cisterciácký]], [[Kartuziánský řád v českých zemích|kartuziánský,]] [[Hyberni|hybernů]], [[Barnabité|barnabitů]], [[Řád Nejmenších bratří sv. Františka z Pauly|paulánů]], [[Rytířský řád křižovníků s červenou hvězdou|křižovníků]], [[Seznam premonstrátských klášterů|premonstrátů]], [[České kláštery menších bratří|menších bratří]], [[České kláštery servitů|servitů]], [[Řád augustiniánů|augustiniánů]], [[Řád trinitářů|trinitářů,]] [[Oratoriáni|oratoriánů]],<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Oratoriáni v českých zemích
| periodikum = www.farnostimikulovska.cz
| url = http://www.farnostimikulovska.cz/view.php?nazevclanku=oratoriani-v-ceskych-zemich&cisloclanku=2014040007
| datum přístupu = 2020-12-16
}}</ref> [[Theatini|theatinů]], [[Seznam klášterů alžbětinek|alžbětinek]], [[Anglické panny|anglických pannen]], [[Rytířský řád Božího hrobu jeruzalémského|Božího hrobu]] a jiné. Podporování byli [[Eremita|eremité.]] Nepůsobili zde jen [[kamaldulové]]. Teprve císař [[Karel VI.]] svými [[Amortizace|amortizačními]] zákony zakázal ''mrtvé ruce'' (tj. katolické církvi) získávat další nemovitosti a v roce 1723 zakázal sbírky na církevní účely cizincům. Dále zostřil zákaz z roku 1661 o [[Vizitace|vizitacích]] českých klášterů cizinci.
 
Rekatolizovaní čeští [[Nevolnictví|nevolníci]] (včetně členů tajné, zakázané víry) uctívali kromě [[Seznam českých světců|českých patronů]], [[Mariánská úcta|mariánských svátků]], [[Jan Nepomucký|Jana Nepomuckého]] i Španěly uctívané světce např. [[Svatý Jakub|sv. Jakuba]], [[Ignác z Loyoly|Ignáce]], [[František Xaverský|Františka Xaverského]], [[František Borgia|Františka Borgiáše]], [[Terezie od Ježíše|Terezii z Avily]], [[Jan od Kříže|Jana z Kříže]], [[Isidor ze Sevilly|Isidora ze Sevilly]], [[Svatá Rozálie|Rozálii]], [[Vincenc Ferrerský|Vincence Ferrerského]], [[Petr z Alkantary|Petra z Alcantary]], [[Jan z Boha|Jana z Boha]] i jiné. Vítali aktivity [[Mariánská družina|Mariánských družin]], různých [[Bratrstvo|bratrstev]], rádi se účastnili několikadenních [[Pouť|poutí]] a [[Liturgický průvod|procesí]] – dokud [[Marie Terezie]] oslavy početných svátků neomezila. Marie Terezie zavedla pro kláštery [[numerus clausus]] a, aby se nehromadilo jmění ''mrtvé ruky'', postavila hospodaření klášterů pod státní kontrolu. Zapověděla řeholím i vývoz zisků do ciziny. (Kláštery zcela poněmčená města byla: Žatec, Bílina, Lovosice, Úštěk, České Budějovice, Horšovský Týn, Český Krumlov, Prachatice, Litoměřice, Stříbro...)<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Kadlec
| jméno = Jaroslav
| odkaz na autora = Jaroslav Kadlec
| příjmení2 =
| jméno2 =
| titul = Přehled českých církevních dějin 2
| url =
| vydání = Křesťanská akademie, Řím 1987
| vydavatel = ZVON, katolické nakl.
| místo = Praha
| rok vydání = 1991
| počet stran = 281
| strany = 99–160
| isbn = 80-7113-004-4
| isbn2 =
| oclc =
}}</ref>
 
== Podíl jezuitů na rekatolizaci ==
Po vyhnání nekatolických kněží se objevil velký problém způsobený tím, že v českých zemích byl nedostatek katolických kněží. Běžně se stávalo, že i když byl nekatolický kněz z fary vypuzen, jeho místo zůstalo neobsazeno – neobsazených far bylo několikanásobně víc než těch řádně spravovaných. Ferdinand II. se situaci pokusil řešit přizváním polských kněží, ale to se neosvědčilo, protože si čeští věřící stěžovali, že jim nerozumí. Jediným řešením se nakonec ukázalo zřizování kněžských seminářů. Ze skutečnosti, že se nedostávalo českých duchovních, profitovaly u nás působící katolické církevní řády, především jezuité, kteří se v této době rozšířili téměř do všech českých a moravských krajů. Roku 1622 získali od Ferdinanda [[Univerzita Karlova|Univerzitu Karlovu]] a do konce třicetileté války roku 1648 už byla založena většina jejich kolejí v Čechách a na Moravě.
 
[[Soubor:Lesne koscioly 08.jpg|thumb|Místo tajných setkávání protestantů na [[Godula (Moravskoslezské Beskydy)|Goduli]] ve Slezsku]]
 
=== Související články ===
 
* [[Doba temna]]
 
* [[Dějiny římskokatolické církve v Česku]]
* [[Doba pobělohorská]]
1 578

editací